ROZHODNUTÍ NEJVYŠŠÍHO SOUDU - Nejvyšší soud vyslal podnikatelům dobrou zprávu. Pokud koupíte podíl ve společnosti s ručením omezeným a při koupi uděláte chybu, nemusíte se strachovat, že o nabytý majetek přijdete. Na řadě je totiž institut takzvaného „vydržení“.
Obchodní podíl představuje podle ustanovení § 114. obchodního zákoníku účast společníka na společnosti s ručením omezeným a z této účasti plynoucí práva a povinnosti.
O tom, jakým způsobem lze obchodní podíl nabývat, zpravidla nejsou žádné pochybnosti. Obchodní zákoník umožňuje obchodní podíl na společnosti za stanovených podmínek převádět. Dále je možné jej rozdělit a převést nově vzniklý obchodní podíl na jiného společníka či třetí osobu. Zákon stanoví i podmínky takzvaného přechodu obchodního podílu v případě, že společník zemře (jde-li o fyzickou osobu) nebo zanikne (v případě právnické osoby, která zaniká bez právního nástupce). Obchodní podíl je tedy možné koupit, darovat, může být také předmětem dědění. Lze jej ale nabýt vydržením? To obchodní zákoník neřeší a až doposud se touto otázkou odborná literatura ani české soudy nezabývaly.
Změna nastala vydáním usnesení Nejvyššího soudu (spisová značka 29 Odo 1216/2005) ze dne 28. srpna 2007, který se k této problematice výslovně vyjádřil. Poté následovalo další obdobné rozhodnutí Nejvyššího soudu (29 Odo 794/2006) z 3. října 2007.
Zloději auto nepatří, sousedovi možná ano
Nejprve je třeba ale připomenout, co vlastně vydržení znamená. Vydržení upravuje ustanovení § 134 občanského zákoníku. Podle něj se „oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost“. Jde tedy o způsob nabytí vlastnictví někým, ať fyzickou nebo právnickou osobou, kdo vlastníkem věci není, ale je takzvaným oprávněným držitelem. Oprávněným držitelem věci je pak ten, kdo je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří.
Jako příklad si lze uvést zloděje, který zcizí automobil a nebude dopaden. Takový zloděj automobil může užívat třeba dvacet let, ale nikdy k němu nemůže nabýt vlastnické právo vydržením, protože ví, že mu automobil nepatří (není v dobré víře). Jiná situace nastane, jestliže automobil prodá svému sousedovi. Ten by byl přesvědčen o tom, že jej koupil od vlastníka. K automobilu tak sice nenabude vlastnické právo ihned jeho koupí (podle zásady, že „nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má“), ale pokud jej v dobré víře tři roky užívá a je přesvědčen o tom, že je vlastník, pak po třech letech vlastnické právo k automobilu vydržením nabude.
Účelem institutu vydržení je tak umožnit nabytí vlastnictví držiteli, který věc dlouhodobě ovládá v dobré víře, že je jejím vlastníkem a uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním.
Když pan Novák naletěl
Jak je to ale s vydržením obchodního podílu? Podle občanského zákoníku může být předmětem vydržení – pomineme-li možnost nabýt vydržením právo odpovídající věcnému břemeni – individuálně určená movitá nebo nemovitá věc. Obchodní podíl ale věcí v právním slova smyslu není. Považuje se za souhrn práv a povinností společníka ve vztahu ke společnosti a zákon možnost jeho vydržení výslovně neupravuje.
Přitom bohužel není v praxi úplně výjimečná situace, kdy strany mezi sebou uzavřou smlouvu o převodu obchodního podílu, která nesplní zákonem stanovené podmínky. Je tudíž absolutně neplatná. Na základě neplatné smlouvy o převodu obchodního podílu tedy nemohlo dojít ke změně společníků společnosti. Společnost ani společníci ovšem nevědí, že jde o neplatnou smlouvu. Proto „nový“ společník několik let vykonává v dobré víře všechna práva a povinnosti společníka. Můžeme si to demonstrovat na následujícím příkladu:
Pan Liška je jedním ze dvou společníků ve společnosti s ručením omezeným a rozhodl se, že svůj obchodní podíl prodá panu Novákovi. Uzavřeli tedy v souladu s ustanovením § 115 obchodního zákoníku smlouvu o převodu obchodního podílu. V této smlouvě si sjednali, že jde o smlouvu úplatnou, ale nesjednali cenu za převod obchodního podílu. Jde tedy o neurčitý právní úkon, a tím i absolutně neplatný. Smlouvu nicméně doručili společnosti, která bezodkladně podala příslušnému rejstříkovému soudu návrh na zápis změny společníka a rejstříkový soud změnu zapsal. Po čtyřech letech valná hromada společnosti zvolila nového jednatele (k jeho volbě byly potřeba podle společenské smlouvy společnosti alespoň dvě třetiny hlasů všech společníků) a společnost podala návrh na zápis této změny do obchodního rejstříku. Rejstříkový soud ale v řízení zjistil neplatnost smlouvy o převodu obchodního podílu a návrh na zápis změny zamítl s tím, že jednatel nebyl řádně zvolen, neboť pan Novák se nikdy nestal společníkem. Zároveň zahájil řízení o výmazu pana Nováka jako společníka z obchodního rejstříku a zapsal znovu jako společníka pana Lišku.
Může se pan Novák bránit tím, že obchodní podíl vydržel a stal se tak řádným majitelem obchodního podílu, nebo neplatnost již nelze zhojit? Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky (a k tomuto názoru se přiklání i autorka tohoto článku) lze v takovém případě uplynutím vydržecí doby nabýt obchodní podíl do svého vlastnictví, ač soudy nižšího stupně rozhodovaly odlišně právě s poukázáním na skutečnost, že obchodní podíl není věcí v právním slova smyslu a tudíž jej vydržet nelze.
Zákon mluví jasně
Při hledání odpovědi na otázku, zda lze nabýt obchodní podíl vydržením, vzal Nejvyšší soud v úvahu, zda je možné vydržením nabýt vlastnické právo k akciím. S akcií jsou totiž rovněž spojena práva a povinnosti akcionáře ve vztahu k akciové společnosti. Situace je tedy obdobná jako u obchodního podílu.
O odpovědi na tuto otázku přitom není z pohledu platné právní úpravy žádných pochyb. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, se „na cenné papíry vztahují ustanovení o věcech movitých, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak“. Z tohoto ustanovení je tedy možné dovodit, že akcii jako cenný papír vydržet lze, a to jako věc movitou – tedy postačí ji mít v oprávněné držbě po dobu tří let.
Kupci mají šanci
Přestože tedy obchodní podíl není věcí v právním slova smyslu, jsou s ním spojena práva a povinnosti společníka společnosti s ručením omezeným. A to stejně, jako jsou s akcií spojena práva a povinnosti společníka společnosti akciové. Za situace, kdy o možnosti vydržet akcii jako věc movitou nelze mít žádné pochybnosti, by byl podle názoru Nejvyššího soudu závěr, že obchodní podíl vydržet nelze, nelogický. Odmítnutí možnosti vydržet obchodní podíl by znamenalo poskytnout osobám, které jsou v dobré víře, že se staly společníky společnosti s ručením omezeným, menší míru ochrany a také menší míru právní jistoty než osobám, které jsou v dobré víře o tom, že jsou vlastníky akcií. Pro takové omezení ochrany není v obchodním ani občanském zákoníku žádný podklad.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu je tedy dobrou zprávou pro všechny, kteří nabyli obchodní podíl v dobré víře na základě neplatné smlouvy o převodu obchodního podílu a v současné době takové nabyt
