Dočká se ČEZ po nákupech v Bulharsku očekávaných zisků?
Bulharsko láká stále více zahraničních firem, které v zemi jen v loňském roce proinvestovaly dvě miliardy eur. Nejvíc v historii země. Do investičního „šílenství“ se zapojil i český ČEZ Group. Elektrárenská společnost loni koupila shodně 67 procent akcií ve třech Elektrických distribuční společnostech Stolično, Sofia a Pleven. Za ovládnutí těchto firem ČEZ zaplatil 281,5 milionu eur. „Balkán se rychle rozvíjí, proto je zájem investorů tak velký. Spotřeba elektřiny se zvyšuje, existuje velký potenciál dalšího rozvoje. Investovaných devět miliard korun se ČEZ určitě rychle vrátí,“ konstatoval generální ředitel ČEZ Bulgaria Tomáš Hüner. Firma, které šéfuje, řídí aktiva ČEZ v Bulharsku.
Nízké ceny.
S návratností to však nebude zase tak jednoduché. Marže z prodeje elektřiny v Bulharsku jsou zhruba o desítky procent nižší, než je běžné v České republice. Firmy ovládnuté ČEZ jsou přitom výrazně podinvestované. Navíc cena, za kterou se elektrická energie v zemi prodává, je jedna z nejnižších v Evropě. Kilowatthodina elektřiny stojí v Bulharsku zhruba 6,44 eura, zatímco například v sousedním Rumunsku 7,79 a v České republice 8,64 eura. „Nedovedu si představit, že by proud v blízké budoucnosti výrazně zdražil, spousta lidí by nárůst jen těžko zaplatila,“ tvrdí čtyřicetiletý muž, který se v Sofii živí jako řidič autobusu. Jak dodává, místní platy jsou v porovnání se zeměmi Evropské unie, jejímž členem se má stát Bulharsko v roce 2007, opravdu nízké. Průměrný plat v zemi se pohybuje kolem 150 eur (přibližně 4500 korun) před zdaněním. Většina Bulharů z platu stěží uhradí náklady na bydlení a nákup základních věcí, jako potraviny a oblečení. „Většina Bulharů si ale ke mzdám načerno přivydělává, takže na tom nejsou až tak špatně, alespoň v Sofii,“ tvrdí zasvěcení..
Domácnostem nezdražíme.
Řidič autobusu ani další obyvatelé se však zdražování elektřiny zatím obávat nemusejí. Místní Státní komise pro energetickou a vodní regulaci sice rozhodla o zdražení některých energií, ceny elektřiny pro domácnosti však zůstávají stejné. „Od října zdražil zemní plyn o 23,5 procenta, teplo o 25 až 40 procent v závislosti na dané oblasti. Vzrostly i ceny elektřiny, pouze však pro velké odběratele, a to o patnáct procent,“ upozornila náměstkyně ministra pro ekonomiku a energetiku Ivanka Dilovská.
Šéf sofijské distribuční firmy Stolično Radek Kliment k tomu dodal: „Ceny energií pro domácnosti stouply za posledních pět let minimálně, i když nepodražila elektřina, poslední rozhodnutí regulátora byl pro Bulhary opravdový šok.“ A to i přestože bulharská vláda platí zhruba 600 tisícům sociálně slabých obyvatelů příspěvek na topnou sezonu. „Pokud mají ústřední topení, dostávají od státu peníze v hotovosti, pokud ne, tak přímo uhlí nebo dříví,“ upřesnila Dilovská.
Spotřebitelské organizace si však razantní zvýšení cen nechtějí nechat líbit. „Rozhodnutí regulační komise napadly u soudu,“ vysvětlila Dilovská. Jak dodala, k soudu poženou regulátora i zahraniční firmy (včetně ČEZ), které počátkem roku ovládly regionální distributory firem. „Verdikt regulátora jsme se rozhodli napadnout kvůli tomu, že sice docilujeme plánovaného provozního zisku, ale v čem s institucí nesouhlasíme je, že námi požadovanou míru investic seškrtala o 72 procent,“ vysvětlil Hüner. ČEZ chtěl z prostředků firem, které ovládá, investovat do roku 2008 do jejich rozvoje 247 milionů leva, úřad mu povolil pouze 68 milionů leva. Takové rozhodnutí by výrazně zkrátilo zisky ČEZ v Bulharsku. Regionální distribuční firmy se totiž bez investic neobejdou a potřebné peníze by musel sehnat majoritní vlastník z vnějších zdrojů.
Rozhodnutí regulátora chce soudně napadnout i státní firma NEK, která mimo jiné spravuje rozvodnou síť a ovládá jadernou elektrárnu Kozloduj.
Připojená postel.
ČEZ musí v Bulharsku bojovat nejet s regulátorem, ale i se špatnou platební morálkou některých odběratelů.
V sofijské chudinské čtvrti Christo Botev, v níž ve zchátralých domcích žije zhruba 300 tisíc převážně romských obyvatel, ještě před třemi lety neplatilo za odběr elektřiny téměř sto procent místní populace. Devadesát procent občanů nemělo ani nahlášený elektroměr a k rozvodné síti se připojili načerno. Zbylá desetina sice elektroměr měla, ale za dodávky elektřiny platil jen každý pátý. „Všude trčely dráty, hrozily smrtelné úrazy, v zimních měsících se naše ztráty vyšplhaly až na 150 tisíc leva, tedy zhruba na 7,5 milionu korun denně. Výpadky dodávek elektřiny byly zcela běžnou záležitostí, navíc černé přípojky ohrožovaly zdraví místních obyvatel a techniků firmy,“ upozornil Božidar Gatev, výkonný ředitel obvodu sever společnosti EDS Stolično, do jehož působnosti uvedená čtvrť patří. Odpojovat načerno připojené „klienty“ ze sítě nemělo valný smysl. „Z jednoho místa jste ho odstřihli, za několik hodin se napíchl jen o kousek vedle,“ konstatoval Gatev. Vynalézavost obyvatel čtvrti je obdivuhodná. Do sítě například napojili vysloužilou železnou postel s kovovými pružinami a v chladných měsících ji využívali jako přímotop.
Pověste ho vejš.
Před třemi lety se vedení EDS Stolično rozhodlo proti neplatičům zakročit. Firma natáhla 150 tisíc metrů nových kabelů ve výšce deseti metrů nad zemí, takže se k nim nepovolaný těžko dostane. Zároveň společnost namontovala v chudinské čtvrti 1900 nových elektroměrů, většinu z nich nainstalovala stejně jako kabely v desetimetrové výšce. „Od stolu ve své kanceláři mohu zjistit, jaká je aktuální spotřeba na vybraném elektroměru i zda s ním někdo neoprávněně manipuluje,“ konstatoval Gatev. „Náš postup jsme dopředu projednávali s místními občanskými iniciativami. Měřicí přístroje namontované u země (je jich 800) jsou ústupek výměnou za to, aby nevznikaly žádné rozbroje. Mají je pouze ti občané, kteří byli schopni doložit notářem ověřený dokument, že budova, ve které bydlí, jim skutečně patří,“ uvedl Gatev. Navíc se museli písemně zaručit, že zařízení nepoškodí, v opačném případě by firma elektroměry namontovala okamžitě na sloup do desetimetrové výšky. Investice do nového zařízení se vyšplhaly za poslední tři roky na 1,5 milionu leva, tedy zhruba 23 milionů korun. „Z problematické čtvrti se nám podařilo udělat vzornou, současné ztráty se pohybují někde kolem dvou procent,“ řekl spokojeně Gatev. Ústupek firmy však stejně rozbojům nezabránil. V roce 2003, kdy začalo tažení proti neplatičům, řada obyvatel v ulicích čtvrti proti zaváděným opatřením protestovala, dokonce na čas zajala i techniky firmy. Pravidla pro neplatiče jsou přísná. Pokud neuhradí fakturu do zákonem stanoveného termínu, jsou okamžitě odpojeni od sítě. Většinou však nakonec zaplatí, jen málokdo chce zůstat bez elektřiny. Pokud nemá dost peněz, aby dlužnou částku uhradil najednou, může si s dodavatelem elektřiny dojednat splátkový kalendář.
Částečná spokojenost.
„Obyvatelé čtvrti jsou se současným stavem spokojeni, nehrozí již ani úrazy elektrickým proudem,“ upozornil Gatev. Ne však všichni. „Jsme předplatitelé a za elektřinu máme za půl roku zaplatit 1700 leva. Tolik jsme ji ale nemohli odebrat,“ tvrdí jeden z místních obyvatel romské národnosti. Údajně dostal nový ocejchovaný elektroměr a později se ukázalo, že je vadný. „Nyní po mně peníze vymáhají. Ač jsem odpojen. pořád dostávám nějaké účty,“ dodal. Gatev připustil, že se technické problémy na počátku projektu vyskytly, postupem času se je ale prý podařilo odstranit. „Pokud si někdo stěžuje, dáme elektroměr prověřit laboratoří, která je na nás nezávislá. Pokud potvrdí, že je elektroměr v perfektním stavu, nemůžeme již dělat žádnou korekci. Zpočátku byl případy, kdy různí odběratelé, kteří nemohli z naší sítě čerpat energii, se napojili k sousedům. Ale to trvalo jen chvíli,“ konstatoval Gatev. Obdobně firma postupovala i v další sofijské čtvrti. Na rozdíl od čtvrti Christo Botev v ní převažují nikoli rodinné, ale činžovní domy. Firma v těchto obytných budovách montuje elektroměry do opancéřovaných skříní vyrobených ze dva milimetry silného plechu. „Tyto projekty jsou vskutku unikátní, můžeme předat naše zkušenosti i v jiných částí Bulharska,“ dodal Gatev.
Jaderná elektrárna Belene Česko-ruský souboj Když v prosinci roku 1981 schválila bulharská vláda výstavbu nové Jaderné elektrárny Belene, byla to velká sláva. Do městečka se sjížděli odborníci z celé země, stránky tisku byly plné oslavných článků o technické vyspělosti Bulharska. „V letech 1982 až 1991 se na staveništi elektrárny proinvestovalo 1,2 miliardy dolarů,“ řekl generální ředitel Jaderné elektrárny Belene Vassil Bandov. Kolem areálu, který zabírá několik set hektarů, se postavily kilometry nových asfaltových cest, nová železniční trať, vznikla nová betonárka a závod pro výrobu speciálních kovových konstrukcí. „V roce 1990 ale tehdejší bulharská vláda kvůli nedostatku financí omezila práce v elektrárně na minimum, o rok později dokonce rozhodla o zastavení výstavby,“ vzpomněl Bandov. Staveniště opustily tisíce lidí, nedaleké městečko Belene od té doby živoří, životní úroveň zdejších obyvatel citelně klesla. Na okraji města jsou desítky rozestavěných panelových domů, nově postavené silnice postupně chátrají, nejčastějším dopravním prostředkem je vozík tažený oslem. Podřízení ředitele Bandova mají minimální zkušenosti s provozem jaderné elektrárny, pokud vůbec nějaké mají. „Od rozhodnutí pozastavit budování elektrárny, se staráme o údržbu staveniště a konzervaci již dodaného zařízení. Hotov je již mimo jiné sál, v němž má být instalována turbína prvního bloku elektrárny, postavena je i část reaktoru,“ konstatoval Bandov. Za posledních zhruba patnáct let údržba zařízení stála vlastníka elektrárny, státní firmu NEK, 30 až 40 milionů eur. Bulharsku však v současné době hrozí nedostatek zdrojů pro výrobu elektrické energie. Některé uhelné elektrárny dosluhují, země se navíc zavázala, že do konce roku 2006 uzavře dva bloky Jaderné elektrárny Kozloduj, každý o výkonu 440 megawatt. „V listopadu roku 2004 proto vláda rozhodla o dokončení elektrárny Belene,“ informoval Bandov. Do roku 2011 chce Bulharsko spustit první blok o výkonu 1000 megawattů, v dalších letech druhý. Náklady na dokončení obou reaktorů se odhadují na 2,5 až 4 miliardy eur. „O kontrakt na dostavbu elektrárny nyní soupeří dva zájemci,“ řekl Bandov. Prvním z nich je konsorcium českých firem Škoda Aliance, vedených Škodou Praha (ČEZ ovládá majoritu ve firmě), na projektu spolupracuje i Jaderný výzkumný institut v Řeži. Konkurentem českých firem je konsorcium ruského Atomstrojexportu a francouzsko - německého Framatomu. „Oba zájemci mají předložit své písemné nabídky do 15. prosince 2005. Termín, dokdy by měl být vybrán vítěz tendru, není určen, ale předpokládám, že to bude do března příštího roku. Rozhodujícím kritériem je nabídnutá cena, technologické řešení, navíc se musí zavázat, že dokončí celou elektrárnu “ dodal Bandov.
