I premianti mají vroubky

30. 4. 2004

Chorvati, Srbové a Bosňáci stále čekají na občanství

Slovinsko je v mnoha ohledech nejlépe připraveným nováčkem Evropské unie. Z postkomunistických zemí má nejvyšší hrubý domácí produkt na hlavu, a dokonce těsně překonává i středomořskou Maltu. Zaostává pouze za Kyprem. Slovinsko má podobné přednosti jako visegrádské země (relativně vysoká životní úroveň) i jako Pobaltí (nízký rozpočtový deficit), aniž by ovšem pociťovalo jejich ekonomické slabiny.
Znalci říkají, že Slovinci se už dnes v Bruselu pohybují jako doma. Mají tam dost krajanů, kteří už pracují na tom, jak z členství v EU vytěžit co nejvíce.
Přesto ani Slovinsko není zcela stranou pochybností, které se na Západě objevují vůči přistupujícím zemím. Výjimkou není názor, že pocit národní identity je, podobně jako ve většině nedávno vzniklých států, v této bývalé jugoslávské republice až příliš silný.
To se údajně projevilo v referendu na začátku dubna, kdy Slovinci odmítli udělit státní občanství příslušníkům ostatních jihoslovanských národů – Chorvatům, Srbům a Bosňanům, kteří v zemi žijí. Jde zhruba o 18 tisíc lidí, kterým Lublaň odepřela status rovnoprávných občanů po oddělení Slovinska od bývalé Jugoslávie.
Odpůrci udělení občanství tvrdili, že by příslušníci jihoslovanských menšin mohli žádat odškodnění, což by Slovinsku způsobilo finanční újmu.

Malá krize vlády.

Týdeník EURO nicméně ve slovinských novinářských kruzích zaznamenal i názor, že celá věc se přehání. Účast v referendu byla nízká, a není tudíž možné mluvit o většinovém postoji Slovinců k ostatním národům bývalé Jugoslávie. Ti, co hlasovat přišli, se v mnoha případech spíše vyjadřovali k příslušnému zákonu, nikoliv základní otázce, zda občanství udělit.
Referendum nicméně způsobilo menší vládní krizi, neboť z pětičlenné koalice vystoupili lidovci, kteří se připojili k opozičním odpůrcům udělení občanství. Pevnost kabinetu Antona Ropa se otřásla, vláda se však nadále může spoléhat na většinu v parlamentu.
Předseda vlády Rop nemá takovou autoritu jako jeho předchůdce – a sjednotitel politického středu - Janez Drnovšek, a to ani v koalici, ani ve vlastní vládní straně liberálních demokratů. Přesto není vůbec vyloučeno, že po parlamentních volbách letos v říjnu Rop zůstane v premiérském křesle.

Modelová transformace.

Pověst Slovinska v EU se však formuje především na základě jeho slušné ekonomiky a připravenosti na vstup. Agentura AFP označila hospodářství země za model přechodu ke kapitalismu. Slovinsko je první postkomunistickou zemí, která vstoupila do klubu „donorů“ Světové banky. Slovinci tak už nemají být příjemci, ale poskytovatelé hospodářské pomoci.
I v případně nejúspěšnější republiky bývalé Jugoslávie se však hovoří i o některých slabinách. Potíže byly v posledních letech s výší inflace, ta se však postupně snižuje. Sám premiér přitom řídí zvláštní výbor pro snižování inflace. Relativně pomalá je privatizace a další zdokonalování by si zasloužil soudní systém.
Slovinsko hodlá zavést euro už v roce 2007. Vláda také má, na rozdíl od jiných zemí, jasnou strategii toho, čeho hodlá v EU dosáhnout. Chce se zaměřit na účast při formování rozpočtového rámce unie pro léta 2007-2013, prosazování lisabonské strategie týkající se evropské konkurenční schopnosti a také na účast v politice EU vůči západnímu Balkánu. S tím nacionalismem to zřejmě nebude tak špatné.

Počet obyvatel (v milionech) 2,0

HDP na hlavu v poměru k průměru EU-15 (v %) 69,7

Náklady na pracovní sílu (v eurech za hodinu) 8,98

Míra nezaměstnanosti (v %) 6,4

Saldo rozpočtu veřejných financí (v % HDP) -1,8

Růst HDP v roce 2003 (v %) 2,3

Pramen: Financial Times

Malta

Středomořské Švýcarsko na cestě do Afriky

Malťané vlastně do Evropské unie ani moc nechtěli. Nejdříve přerušili jednání o vstupu s Bruselem, později se však k němu vrátili. Loňské referendum na středomořském ostrově bylo nejtěsnější ze všech. Pro členství v EU hlasovalo pouhých 53,7 procenta voličů, kteří přišli k urnám. Opět jednou se projevilo, že Malta je téměř rovnoměrně rozdělena na dva politické „kmeny“.
Není divu, že je na ostrově hodně euroskeptiků. Nyní poklidné „středomořské Švýcarsko“ bylo v historii téměř neustále někým okupováno, naposledy Brity. Malťané si během studené války zakládali na svém členství v hnutí nezúčastněných a navázali úzké vztahy se severní Afrikou, především Libyí. Skupina hotelů Corinthia je příkladem spolupráce mezi Maltou a Libyí v ekonomické oblasti, polovinu maltské sítě vlastní vláda Muammara Kaddáfího. Malta jako někdejší pevnost katolicismu je dnes označována za most mezi křesťanským a islámským světem.
O těsném výsledku referenda o vstupu do EU nakonec rozhodli mladí lidé. Malta si však předtím vymínila nejvíce výjimek ze všech současných nováčků EU – sedmasedmdesát. Protože Malťané mají obavu z nelegálních přistěhovalců, a to i ze zemí střední a východní Evropy, jež nyní budou také součástí unie, prosadili si sedmileté přechodné období, během něhož mohou odmítnout vydání pracovních povolení. Ve vztahu k Libyi, vztah k níž v minulosti vyvolával v Evropě mnohá podezření, naopak Malta musela unii ustoupit a zrušit bezvízový režim s tímto arabským státem. Právě most do severní Afriky však patří k tomu hlavnímu, co hodlá středomořský ostrov do EU přinést. V dnešní době se to může hodit.