Vždycky je zajímavé podívat se na přední místa televizních zpráv i tisku. Otvíráky, jak se ty články jmenují, jsou obvykle „domácí“. Vždyť co lidi zajímá víc než DPH.
Foto: Profimedia
Mezi tím se – sem tam – zjeví význačné zahraniční události. Někdy nejsou tak význačné, ale jsou tam nějací Češi – když se třeba zřítí dům někde, kam se normální člověk nepodívá a ani to nemá v úmyslu. Kouzlem řazení zpráv se zabývá spousta teoretiků, kteří viděli redakci možná pouze v televizním seriálu.
V posledních týdnech se zjevilo arabské povstání. Vypadalo různě, ale ze všeho nejvíc to připomínalo „barevné“ revoluce. Synové vládců, jak „mladý“ Mubarak, tak „mladý“ Kaddáfí, utrácející stamiliony dolarů (proboha, za co) rychlostí průtokového ohřívače, dokáží vydráždit víc než otcové. Mubarak vypadal na fotografiích evropsky, což se o Kaddáfím říct nedá. Kaddáfí-
ho panny obránkyně a pozoruhodné oblečky si vysloužily mnoho článků v módních rubrikách.
Na záběry z náměstí Tahrír se dívali všichni. Pak převzala moc armáda a rozruch utichl tak rychle, jak vznikl. Snad kromě okamžiku, kdy americká reportérka oznámila světu, že ji na náměstí úspěšně sexuálně obtěžovali. Proč vysílá stanice CNN do muslimské země sexy blondýnu s rozpuštěnými vlasy? To nepochopím asi nikdy.
Libyjská „revoluce“ hoří doteď, ale jako by už taky nikoho vlastně moc nezajímala. Jde přeci jen o ropu. Chaotické místní demonstrace média unavily. Všechno je teď tak složité, že by se to nevešlo do titulku. Jak se přelud povstání zjevil, tak zmizel. Jedinou nadějí snad může být Oprah Winfrey, kterou pozvali egyptští povstalci. Koneckonců, její OWN stanice na tom zatím není nijak růžově, tak proč neudělat reklamu sobě i revoluci, že…
A poučení? Až budete příště plánovat nějakou revoluci, pěkně jednu po druhé. Kdo se v tom pak má vyznat…
