Při tahanicích kolem uhelné elektrárny Počerady je dobré zohlednit nejen kupní cenu a případnou smluvní sankci, ale i výši podpory na spalování fosilních paliv a její udržitelnost.
Zatímco v poslanecké sněmovně se odehrával boj o osud vlády, na jiném místě v Praze probíhalo možná ještě větší noční drama. V kongresovém centru Cubex na Pankráci poslouchali do časných ranních hodin akcionáři ČEZ odpovědi představenstva na historicky nejdelší valné hromadě společnosti.
Debata se tradičně točila kolem dividendy, hlavním tématem byl však tentokrát možný prodej hnědouhelné elektrárny Počerady skupině Sev.en Pavla Tykače. Rozruch způsobili především ekologové. Ti požadují, aby ČEZ nejšpinavější tuzemskou elektrárnu neprodával a zavřel.
Na první pohled vypadá celá záležitost poměrně jasně. Pokud by energetická společnost, potažmo stát jakožto majoritní vlastník, požadavkům vyhověl, připravil by se nejen o elektrárnu, ale i dvě miliardy z prodeje plus třímiliardovou sankci za nedodržení smlouvy o nákupu uhlí z Tykačova dolu Vršany. Pomiňme, že před dvěma lety mohl dostat ČEZ za elektrárnu deset miliard, a kvůli odporu státu tak už minimálně o osm miliard přišel.
Má ČEZ prodat uhelnou elektrárnu Počerady?
Přesto je dobré nahlédnout na věc v ještě širší souvislosti. Minulý týden poslala Evropská komise do Prahy k přepracování Národní klimaticko-energetický plán, který má nastavit podmínky v tuzemské energetice v následujícím desetiletí. Podle očekávání sepsul Brusel Česko za příliš nízký cíl podílu obnovitelných zdrojů ve výši 20,8 procenta v roce 2030. O tom hromadně informovala média a Česko teď bude muset nabídnout plán ambicióznější.
Trochu přitom zapadla další zajímavá pasáž v evropském posudku. Komise Česku vytýká, že vůbec nezohlednilo dotace na podporu uhlí a dalších fosilních paliv. „Uvést veškeré dotace v energetice, zejména včetně dotací na fosilní palivo, a opatření či plány přijaté k jejich postupnému zrušení,“ doporučuje Komise ministerstvu průmyslu.
Shodou okolností v úterý agentura Reuters informovala o zprávě londýnského Overseas Development Institute, podle které se podpora spalovaní uhlí ze strany skupiny zemí G 20 v letech 2014 až 2017 více než zdvojnásobila. Doma sice „gé dvacítka“ dotace uhelnému průmyslu poctivě utlumuje, i tak jde pořád o deset miliard dolarů ročně. O to více peněz však posílá na uhelnou podporu do rozvojových zemí. To je až 47 miliard dolarů.
Česko do skupiny G 20 přímo nepatří, reprezentuje ho v ní však EU jako celek, a lze pochybovat, že by se chovalo výrazně jinak. Bude proto moc zajímavé sledovat, jak se ministerstvo průmyslu s doporučením Evropské komise vypořádá, k jak vysoké částce se dopracuje, a jaký scénář zrušení dotací pro fosilní zdroje představí. Bylo by dobré, aby se tato informace zohlednila i v debatě o prodeji Počerad. Jinak může být konečná sekyra vyšší než oněch osm miliard.
Čtěte další texty Jana Brože
