Co si myslíte o tom,
že by kamery ve veřejném prostoru v reálném čase porovnávaly záznamy s nějakou
databází občanů?
Podobné technologie jsou využívány prakticky ve všech zemích Evropské unie právě pro ochranu proti nejzávažnější kriminalitě, jako je třeba terorismus a podobně. Vyplývá to mimo jiné z takzvaného Prümského rozhodnutí terorismu a přeshraniční trestné činnosti. Uvažovalo se dokonce i o trvalém propojení tohoto systému s podobným systémem v USA, ale k tomu zatím pravděpodobně nedošlo.
Tady skutečně významně převažuje ochrana občanů a s ohledem na účel tohoto systému nelze prozatím předpokládat, že by byl využíván ke sledování občanů kvůli přestupkům a podobně.
Dovedete si
představit, že by došlo v Česku k širšímu využití takového softwaru na
městských kamerových systémech?
Ano, nebudu konkretizovat, ale pár měst už tento systém má, včetně příslušných uživatelských licencí. Ale pokud je mi známo, zatím jej žádné město formálně nevyužívá. I dosavadní pohled Úřadu pro ochranu osobních údajů byl na tuto problematiku velmi zdrženlivý. Úřad například odmítl souhlasit s tím, že by pořadatelé fotbalových zápasů mohli tento systém používat při kontrolách vstupu fanoušků na stadiony.
Podle mého názoru by měl být systém rozpoznávání obličejů používán jen v mimořádných případech a rozhodně by se neměl stát běžným nástrojem sledování občanů. Jako rozumné bych viděl povolování aktivace tohoto systému soudy pro určitý konkrétní účel.
V jakých případech by
to mělo smysl?
Pokud bychom dokázali zabezpečit opravdu kvalitní správu, podobné systémy by smysl měly, a to minimálně v potírání kriminality, nejhorších případů vandalismu a podobně. Dnešní systémy založené na zpracování biometrických dat umějí velice přesně rozeznat například biomechaniku chůze, ale třeba i mimiku obličeje či nestandardní chování.
Nicméně i takto dokonalé systémy již několikrát ve světě selhaly a došlo k záměně osob. Takové selhání by pak mohlo mít doslova fatální následky.
Proto jen dobrý a vysoce spolehlivý systém může být používán ve prospěch lidí. V dopravní infrastruktuře se už dávno využívají systémy, které umějí rozeznat rychlost, směr jízdy, překročení čáry nebo vyhodnocovat statistické údaje a mnoho dalšího. Nicméně zejména při využívání umělé inteligence musejí být tyto systémy a jejich používání striktně orientovány i na lidskoprávní rovinu a měla by v nich být zahrnuta i lidskost jako taková.
Souhlasíte s použitím technologií pro rozpoznávání obličejů v ulicích?
Můžete říct, jaká jsou
podle vás rizika zneužití takového systému?
Vše, co člověk vymyslí
pro dobro, může taky zneužít pro zlo. Tím myslím zneužití informací
produkovaných systémem, a proto je nezbytné zabezpečit správu a přístup
k podobným systémům na prvním místě. Vyloučit samozřejmě nelze ani
technickou chybu. Takové chyby již byly ostatně zaznamenány.
Co ještě tyto softwary
umějí vedle rozeznání obličeje, chůze či nestandardního chování? Nahradí třeba jednou cestovní pasy?
Dnešní systémy umějí velice dobře rozeznat například rvačku, neobvyklé držení těla, termovizní systémy umějí jít i hlouběji, protože třeba dovedou odhalit zbraň nebo upozornit na výbušniny, drogy a díky vyspělým algoritmům dokonce odhadnout rozpoložení člověka a upozornit operátora takového systému, aby scénu vyhodnotil sám. Tyto funkce jsou využívané na letištích, ve vysoce rizikových provozech a objektech zvláštního významu všude ve světě.
Kamerové systémy
s biometrickými funkcemi mohou být velice kvalitním doplňkem jiných
systémů. Horizont, kdy by mohla biometrická data nahradit osobní a cestovní
doklady, si netroufám předpovědět. Vidíme to třeba i na problémech
s autonomními automobily, kde se stále nedaří odstranit některé
problémy.
Měli bychom se tedy připravovat na velkého bratra?
Představa, že vás na každém kroku sledují kamery, které znají vaši identitu, a záběry mohou být zneužity třeba tak, že někdo prodá jejich část, kde máte obchodní schůzku s partnerem, kterou chcete zveřejnit až v pravý čas, je dostatečným důvodem k tomu, aby se k problematice kamer s biometrickými funkcemi přistupovalo velmi obezřetně. Velký bratr je větší a větší. S tím se nedá celkem nic dělat. Ale neměl by nám ten velký bratr přerůst přes hlavu.
