Komisařka Kroesová jde ve stopách Montiho, říká partner právní firmy Lovells
Tom McQuail (40) je řídícím partnerem bruselské pobočky velké světové právní firmy Lovells. Specializuje se na soutěžní právo Evropské unie a Velké Británie, i na další aspekty práva Evropské unie. Mimo jiné zastupuje klienty při vyšetřování Evropskou komisí i při sporech před evropskými soudy. Zastupoval široké spektrum společností z různých odvětví, jako jsou energetika, chemie, ocelářství, software, spotřební elektronika, spotřební zboží a telekomunikace. Tom McQuail vystudoval práva na Pembroke College v Oxfordu. Vždy pracoval pro firmu Lovells, partnerem její bruselské pobočky je od roku 1999. Je ženatý a má čtyři děti. Mezi své záliby řadí kromě rodiny sport, zejména fotbal a běh, a také umění.
EURO: Komisařka pro hospodářskou soutěž Neelie Kroesová v minulosti čelila podezřením, že by mohla být příliš přátelská vůči byznysu. Sama totiž přišla ze soukromého sektoru. Nyní komisařka zveřejnila nové návrhy pravidel pro hospodářskou soutěž v Evropské unii a někteří pozorovatelé se domnívají, že bude ještě složitější pokutovat velké společnosti kvůli zneužívání monopolního postavení nebo vytváření kartelů. Kroesová se už nehodlá zaměřovat na to, zda si na poškozování stěžují konkurenční firmy, ale jestli je případné porušování pravidel hospodářské soutěže nevýhodné pro spotřebitele. Vychází tím vstříc byznysu? McQUAIL: Takto bych to neinterpretoval. To, co navrhuje, by byznys nijak zvlášť nezvýhodňovalo. Kroesová byla političkou v Nizozemsku, vzděláním je ekonomka. Později skutečně zastávala řadu pozic v byznysu, což se nelíbilo řadě poslanců Evropského parlamentu. Proto měla potíže při svém jmenování. Byly způsobeny i tím, že Kroesová byla zpočátku váhavá a příliš defenzivní, když své dřívější působení v byznysu vysvětlovala. Komisařům se někdy vytýká, že příliš nechápou, jak byznys funguje. Kroesová ale toto prostředí dobře zná, takže to by mělo být spíše její výhodou. Nyní už je v úřadu necelý rok. Některá její první veřejná vystoupení byla nemastná neslaná, velmi obecná. Ale hodně se učí. Dala jasně najevo, že usiluje především o blaho spotřebitelů. Myslím, že se nebude bát zasáhnout proti firmám, pokud bude přesvědčena, že mají být uplatněna pravidla pro hospodářskou soutěž. V tomto smyslu jde ve stopách svého předchůdce Maria Montiho. Podnikatelé dokonce mohou mít jisté obavy, protože Kroesová hodlá povzbuzovat jednotlivce, aby vznášeli své požadavky odškodnění vůči společnostem, které porušily pravidla hospodářské soutěže. Iniciátorem akce tedy nemusí být sama Evropská komise. Systém, kdy mohou třetí strany požadovat náhradu škod, už funguje ve Spojených státech. Stal se tam z toho velký byznys. Rozšířeným fenoménem jsou případy, kdy právníci vymáhají náhradu škod ve jménu skupiny žadatelů. Společnosti často tráví mnoho let tím, že proti těmto požadavkům bojují.
EURO: Soudíte tedy, že individuální či skupinové nároky mohou poškodit společnosti více než klasická opatření Evropské komise… McQUAIL: Ano, mohou je finančně zraňovat. Když čelíte mnoha akcím jednotlivců najednou, strávíte hodně času s právníky. Můžete být pokutován, ale i když pokutu nedostanete, můžete být finančně poškozen. Je to takový odstrašující prostředek, protože škody mohou být nakonec větší než samotná pokuta.
EURO: Na druhé straně se ale zdá, že vzhledem k většímu důrazu na ochranu spotřebitelů bude složitější prokazovat firmám porušení pravidel. Třeba kauza Microsoft by se pak nemusela opakovat. Upozorňuje se také na případy, kdy Američané povolili fúzi, zatímco Evropská komise ji zamítla. McQUAIL: Ano, třeba v případě fúze General Electric - Honeywell.
EURO: To by naznačovalo, že nová pravidla by mohla být méně přísná. McQUAIL: Tak například Microsoft je velmi zajímavý případ. Je v něm hodně politických souvislostí. Microsoft je společnost, která je - pokud jde o její produkty - jasně dominantní. Pokud se její tržní podíl pohybuje mezi devadesáti a pětadevadesáti procenty, nemůže ani sám Microsoft zkoušet argument, že dominantní postavení neexistuje. Americké orgány Microsoft vyšetřovaly, ale než dospěly ke konečnému verdiktu, tak se s touto společností dohodly. Evropská komise také s Microsoftem dlouho jednala. Taková jednání s orgány pro ochranu hospodářské soutěže Microsoft velmi dobře ovládá. Evropská komise ale vycházela z přesvědčení, že pokud se prokáže zneužití dominantního postavení, musí být přijato správné rozhodnutí, které vychází z ekonomických souvislostí. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby se rozhodovalo dnes, bylo by přijato úplně stejné rozhodnutí. Poškozeni se totiž cítili i spotřebitelé, nejenom konkurenční firmy. Jednou z klíčových otázek, které se v této situaci posuzují, je, zda zákazník bude platit více za produkt a zda bude poškozen v přístupu k inovacím.
EURO: A co ten druhý zmiňovaný případ, GE - Honeywell? McQUAIL: Myslím, že by dnes mohl být posuzován odlišně. Ale to souvisí spíše s tím, že Evropská komise před časem prohrála některé spory ohledně jejích verdiktů u soudu. Soud ukázal, že komise nevykonala svou práci právě nejlépe. Neposuzovala totiž veškerý důkazní materiál. Komise poté změnila svou vnitřní praxi. Došla k závěru, že součástí rozhodnutí musí být kvalitní ekonomická analýza. Také se zavedlo, že verdikt, ke kterému dojde tým vyšetřovatelů, má být v komisi ještě přezkoumán. Právníkům, kteří dostanou na starosti určitý případ, se často stává, že pochopitelně hodně věří svým argumentům. Ale rozhodování komise nemá připomínat spor mezi znesvářenými stranami. Je nutné, aby důkazy prověřil někdo zkušený a v daném případě nezaujatý.
EURO: Zdá se, že se mění celý způsob myšlení. Dosud se to bralo tak, že pravidla hospodářské soutěže, tedy férové konkurence, jsou narušena, když se nerespektují práva konkurentů. Nadále mluvíme o hospodářské soutěži, ale přitom je důležité to, zda bude poškozen spotřebitel. Považujete to za revoluční změnu? McQUAIL: Nemyslím si, že to je revoluční změna. Evropská komise se vždy ohlížela na spotřebitele. Skutečnost, že se to jmenuje právo hospodářské soutěže, neznamená, že má vše vycházet pouze z nároků konkurentů. Pro konkurenta je ostatně relativně snadné si stěžovat. Pro spotřebitele to naopak může být dost složité, protože ten si vlastně stěžuje na svého dodavatele. A riskuje, že mu přestane dodávat. Komise byla v minulosti kritizována za to, že konkurentům naslouchá až příliš. Na druhé straně ale konkurenti mohou poskytnout komisi velmi dobrý pohled na to, jak příslušný trh funguje.
EURO: Jaký dopad tedy nakonec mohou mít návrhy Neelie Kroesové na ekonomiku? Zdá se, že její přístup přinese více pružnosti na trhu, ale společnosti mohou být také zasaženy stížnostmi spotřebitelů, jak říkáte… MCQUAIL: Politiku Evropské komise v oblasti hospodářské soutěže ovlivňuje mimo jiné Lisabonská strategie, jejímž cílem je konkurenceschopnější Evropská unie. Komise považuje tuto politiku za jeden z prostředků k dosažení lisabonských cílů. Nemyslím ale, že by to mělo znamenat méně přísnou aplikaci pravidel. V době, kdy se formovala současná komise, tvrdil její německý člen Günter Verheugen, že Evropané by měli být trochu více jako Američané, měli by nechat žít národní firemní šampiony, vytvářet evropské šampiony. Komise by na základě této logiky neměla být příliš tvrdá vůči evropským společnostem, které se snaží spojit síly. Kroesová ale na Verheugenova slova brzy reagovala a prohlásila: Ne, to není správné. Neměli bychom ignorovat pravidla hospodářské soutěže, abychom umožnili vytváření evropských gigantů. To totiž nemusí být nutně právě ta nejlepší cesta pro Evropu. Zapotřebí jsou spíše konkurenceschopné trhy, společnosti na takových trzích rozkvétají. Pokud dovolíte dominantním společnostem kontrolovat trh, není to v dlouhodobém měřítku dobrá věc.
EURO: Nebude ale poněkud uvolněna politika státní pomoci? Jsou náznaky, že například menším společnostem bude více umožněno čerpat veřejnou podporu. McQUAIL: Určitě existují oblasti státní pomoci, v nichž budou pravidla uvolněna. Ale jsou i další oblasti, v nichž bude komise přísnější. Nedávno Evropská komise přijala rozhodnutí, které označilo za protiprávní pomoc řecké vlády společnosti Olympic Airlines. Řecká vláda přitom dláždila cestu pro Olympic Airlines dlouhou dobu. Komise se snaží vytvořit manévrovací prostor, v němž státní peníze nemají deformovat trh. A to se týká i menších společností. Ale některé investice do malých a středních podniků pomáhají jejich růstu a konkurenční schopnosti, což je zcela v souladu s Lisabonskou iniciativou, neboť se povzbuzuje podnikavost a tvorba pracovních míst.
EURO: Jak se budou vyvíjet pravidla v oblasti pobídek pro zahraniční investory? Tyto pobídky zahrnují také daňové prázdniny a Mario Monti v posledních měsících svého působení velice ostře vystupoval proti všem druhům daňových podpor. Myslíte si, že současná komise bude v tomto trendu pokračovat? McQUAIL: Ano. Je to logické. Jedním ze základních cílů je uvolňování bariér. Evropská komise dospěla k názoru, že v některých případech má smysl poskytnout společnostem pomoc, aby se usadily v chudých či hospodářsky zaostalejších oblastech. Celkové množství takové pomoci je ale nutné omezit.
EURO: Mario Monti byl považován za velmi silného bojovníka proti monopolům a kartelům, ale mluvilo se také o tom, že v některých případech musel rezignovat před politickými tlaky. V této souvislosti se hovořilo třeba o kauze francouzské společnosti Alstom. Jakou roli budou hrát politické tlaky za jeho nástupkyně? McQUAIL: Nikdy nemůžete zcela ignorovat politiku. Monti byl velmi silný komisař a generální ředitelství pro hospodářskou soutěž je silnou součástí komise. Má vysokou prestiž a také značný vliv uvnitř komise. Ale realita Evropské unie je taková, že tu máte pětadvacet zemí, a jsou zde věci, které jisté země považují za zvlášť důležité. Zmínil jste Alstom. Z pohledu pařížské vlády je to velká francouzská společnost, která se ocitla ve finančních potížích. Politicky by bylo pro Francii velmi složité, kdyby tato společnost zbankrotovala. S politickým elementem v různých kauzách je nutné počítat. To ale neznamená, že by to komisi bránilo v přijímání tvrdých rozhodnutí. Nedávno zablokovala fúzi mezi plynárenskou a elektroenergetickou společností v Portugalsku, i když toto spojení předtím podpořila portugalská vláda. V době, kdy byl tamním premiérem současný předseda Evropské komise José Barroso.
EURO: Pomohlo by, kdyby se hospodářskou soutěží zabýval nezávislý orgán Evropské unie, který by nebyl součástí komise? McQUAIL: Myslím, že komise byla celkově poměrně úspěšná při odrážení politických vlivů. V některých případech by se jistě dalo argumentovat, že rozhodnutí mohla být přijata odlišně. Komisaři jsou nominováni členskými státy a není možné očekávat, že budou úplně odtrženi od politiky ve vlastní zemi. Ale můžete vůbec vytvořit naprosto apolitický orgán? I kdyby vznikl úřad, který by byl oddělený od komise, politika by se tam nakonec stejně projevila. Někdo by musel nominovat šéfy tohoto úřadu. Výrazně nezávislé na komisi jsou ovšem soudy. Pokud se soudům verdikt komise nelíbí, mohou ho zrušit. Neelie Kroesová je navíc člověk, u něhož není příliš pravděpodobné, že by podléhal politickým tlakům. Sama je bývalou političkou a dobře si uvědomuje, jakou škodu by nadělalo, kdyby vznikl dojem, že komise ustupuje té či oné zemi.
EURO: Objevuje se názor, že Evropská komise nyní může být oslabena v soudních sporech, které se týkají jejích dřívějších rozhodnutí. Jestliže se dle nových pravidel bude brát více zřetel na důsledky pro spotřebitele, ale dřívější verdikty na tento aspekt ještě nebraly dostatečně ohled, může být to či ono staré rozhodnutí komise zpochybněno. Co si o tom myslíte? MCQUAIL: Podíval bych se na to i z hlediska získávání zkušeností a poučení se z chyb. Spojené státy mají velmi dlouhou historii antitrustových pravidel a velmi sofistikovaného dohledu nad hospodářskou soutěží. Evropská unie začala později. Evropská komise se učí za pochodu a přitom se někdy také dělaly chyby. U soudu se řeší případy jako GE - Honeywell, v nichž může komise prohrát. Pokud se to stane, bude se o tom hodně psát, diskutovat, ale komise se díky tomu také hodně naučí. Nemyslím si, že by tím nutně musela být oslabena. Kdyby se stalo pravidlem, že rozhodnutí komise by byla neustále úspěšně zpochybňována před soudy, a kdyby se z toho komise nepoučila, pak by oslabena byla. Ale dokáže-li se komise poučit, je to něco jiného. A nový přístup Evropské komise založený na ekonomické analýze postupně povede k větší předvídatelnosti. Podívejte se, v Česku se antimonopolní úřad také bude postupně učit, jak uplatňovat nejen česká, ale rovněž evropská pravidla. Zatím jsme pořád v období, kdy se všichni učí. Projevuje se citlivý přístup, a na nové členské země se teď proto příliš neútočí. Komise ale bezpochyby začne brzy více upozorňovat také na to, co se jí při aplikaci pravidel v jednotlivých zemích nelíbí.
EURO: Říká se, že komise velmi baží po tom, aby našla problémy zvláště v neevropských společnostech. Proto je údajně ochotna postupovat velmi tvrdě v případech, jakými jsou Microsoft či Coca-Cola, zatímco je vstřícnější ve vztahu k evropským firmám. McQUAIL: Toto někdy tvrdí Američané. Nemyslím, že tomu tak je. Pravdu mají asi pouze v tom, že pro neevropskou společnost je mírně složitější lobbovat v komisi a členských zemích. Z minulosti jsou ale dobře známé kauzy, v nichž ani silná politická podpora vlád evropských zemí nezabrala. Vezměte si ohlášenou fúzi Volva a Scanii, což byl ve Švédsku velký případ. Švédský premiér se přímo obracel na komisaře pro hospodářskou soutěž. Dostalo se mu odpovědi, že komise bude případ vyšetřovat, a pokud si bude myslet, že má být fúze zablokována, tak bude zablokována. Pravdou je také to, že ve Spojených státech mají velké společnosti obrovský politický vliv. To jim pomáhá při jednání s americkými orgány. V Evropě to už tak dobře nefunguje. Pokud se americké ministerstvo spravedlnosti začne zabývat Microsoftem, je to téměř, jako kdyby se začalo zabývat americkým snem. Firma, která vyrostla prakticky z ničeho, se během relativně krátké doby proměnila ve světovou, naprosto fantastickou společnost. Politicky je dost těžké na ni zaútočit. Myslím, že Evropská komise si počíná poměrně vyváženě. V případě Coca-Coly si ostatně nebyla spokojená jiná americká společnost PepsiCo. Na evropský Unilever si před časem stěžovala americká společnost Mars. I kdyby byl Microsoft evropskou společností, jsem přesvědčen, že rozhodnutí v jeho kauze by bylo stejné.
EURO: Mluvil jste o lobbingu. Někdo by možná očekával, že v oblasti, v níž platí striktní právní normy, není pro lobbing velký prostor. To je omyl, že? McQUAIL: V Bruselu se v lecčem učíme americkým způsobům. Lobbing je důležitou věcí, je důležitý i pro samotnou komisi. Když se ředitelství pro hospodářskou soutěž začne zabývat určitým případem, třeba fúzí, dodržuje stanovenou proceduru. Ale rozhodnutí o fúzi se přijímá ve dvou fázích. Schvaluje ho kolegium komisařů, každý z pětadvaceti komisařů má hlas, byť v první fázi je verdikt čistě na komisaři pro hospodářskou soutěž. Jsou zde tedy lidé, s nimiž stojí za to mluvit. Takový případ projednávají kabinety jednotlivých komisařů. Svou roli hrají také členské státy, neboť se uskutečňují konzultace s úřady pro hospodářskou soutěž v jednotlivých zemích. Pokud se případ týká třeba Česka či Maďarska, má smysl jít za příslušným pracovníkem antimonopolního úřadu v Brně či Budapešti. Oni budou předkládat své stanovisko v komisi. Víte, lobbing nemusí vést nutně k tomu, že někdo prohlásí: komise je zcela nekompetentní. Je možné nabídnout vysvětlení různých věcí, třeba toho, jak funguje určitý trh. U lobbingu je zajímavé to, že nikdy přesně nevíte, kdo bude mít rozhodující slovo. Někdy mohou mít členské státy značný vliv, jindy ne.
EURO: Lobbingem můžete ovlivnit celkovou atmosféru. Můžete také dosáhnout změn v příslušné ekonomické analýze, jejího rozšíření o nějaký nový aspekt? McQUAIL: Pokud se zabýváte složitým případem fúze, máte obvykle ve svém týmu ekonoma. Stává se, že se údaje zúčastněných stran neshodují. Ano, můžete předložit své údaje Evropské komisi, aby se podívala na věc také z jiného úhlu. U lobbingu nevíte, zda funguje, nebo ne. Někdy lobbujete proto, že víte, že také druhá strana lobbuje. Jindy chcete, aby byla doplněna analýza, neboť máte pocit, že komise by se měla o něco zajímat, ale nezajímá se.
EURO: Když se v Česku řekne lobbing, někteří lidé hned vzápětí pomyslí na korupci, protože si myslí, že je zde nějaká souvislost. Je v Bruselu vůbec nějaká korupce? McQUAIL: To je otázka za milion dolarů. Myslím, že v případech hospodářské soutěže nikoliv. Byl bych docela šokován, kdybych objevil korupci v této oblasti. Bylo by to neuvěřitelně riskantní. A zda vůbec existuje korupce v Bruselu? Neznám odpověď. Osobně o tom nevím, ale evropské instituce jsou obrovské…
EURO: Nechme korupci stranou. Považujete systém lobbingu v Bruselu za čistý? Slovo lobbing v sobě může skrývat různé významy. McQUAIL: Je tam hodně sofistikovaného lobbingu. Pokud máte hodně finančních zdrojů, může vám to pomoci ovlivnit rozhodnutí. Zvláště když protistrana tyto zdroje nemá. Zda ale má takové ovlivňování rozhodnutí skutečně zásadní význam, to nevím. Jednou mi ale jeden úředník, který měl v Evropské komisi na starosti jistý případ, řekl, že druhá strana lobbuje, a pokud my nezačneme lobbovat, nepodaří se nám dosáhnout toho, co bychom si přáli.