V Ostravě se dal pořídit pozemek za jednu korunu a státu ho pak prodat za 700,- Kč nebo licenci na stavbu nového regeneračního závodu odpadních olejů v ceně osmnácti milionů Kč pořídit za 140 000 včetně čtrnácti hektarů pozemků…
V dubnu navštívili členové hospodářského výboru Poslanecké sněmovny ČR pod vedením předsedy tohoto výboru Josefa Hojdara Ostravu a mimo jiné navštívili evropskou raritu „Ostravské laguny“. Jde o odpadní nádrže, ve kterých se nachází cca 350 000 m3 tekutých rafinerských odpadů z předchozí činnosti továrny na zpracování odpadních motorových a převodových olejů. Tyto laguny se stále nacházejí a zapáchají uprostřed krajského města, a to přes existenci vládního usnesení z roku 1996, kterým byly vyčleněny na sanaci těchto lagun čtyři miliardy Kč.
Pro členy uvedeného hospodářského výboru byla existence problému s odpadními lagunami zřejmě překvapením, nebo ho znají jen z tisku. Pro Ostravany to však žádné překvapení není a musí v tom žít už dvacet roků. Již v roce 1984 totiž státní úřady rozhodly o zastavení Ostrama.
Po listopadu 1989, a to dne 12. 5. 1992 však byla v rámci 1. federální privatizace formou prodeje předem určenému kupci prodána továrna Ostramo na regeneraci odpadních olejů jejímu čerstvému řediteli Vítězslavu Vlčkovi, a to za sníženou cenu 132 milionů Kč, když tržní cena Ostrama byla stanovena na 260 milionů Kč a snížena byla právě pro závazek V. Vlčka, že se vypořádá i se „starou ekologickou zátěží“, tedy především se třemi odpadními nádržemi -lagunami, které leží kilometr jižně od továrny, také však s postupnou dekontaminací továrního sedmnáctihektarového areálu. Ostramo investovalo 56 milionů Kč do čistírny haldových vod u lagun a 18 milionů do zakoupení licenční technologie Meinken na moderní a bezpečný způsob regenerace odpadních olejů. Dále Ostramo dekontaminovalo nákladem třinácti milionů stavební pozemek pro nový regenerační závod a za dva miliony připravil Chemoprojekt projektovou dokumentaci. Po tříleté přípravě Ostramo získalo v roce 1996 stavební povolení na výstavbu nového regeneračního závodu.
Ostramo však svůj závazek k Fondu národního majetku ČR již nikdy nesplnilo a v roce 1997 vrátilo státu laguny za jednu korunu a stát mu vrátil investici 56 milionů Kč. Otázkou však dosud zůstává, proč stát Ostramo nevyzval k doplacení v roce 1992 ušetřeného rozdílu ceny 260 - 132 milionů = 128 milionů Kč. O to víc, že například zisk této továrny v roce 1991 dosáhl částky 250 milionů Kč…
V roce 1997 Ostramo V. Vlčka převedlo továrnu zřejmě včetně licence Meinken, projektové dokumentace a stavebního povolení na firmu Transkorekta, kterou vlastnil zaměstnanec Ostrama Jiří Soural, který ji v roce 1998 převedl manželce V. Vlčka Miroslavě Vlčkové. Cena této transakce: 140 000 Kč. Paní Vlčková za 140 000 Kč vlastní továrnu včetně stavebního povolení a hodlá zde postavit nový regenerační závod pracující podle licence Meinken. Paní Vlčková nyní prodává 12 000 m2 z tovární plochy českému státu za osm milionů Kč na stavbu dálničního přivaděče D47. V roce 1998 si paní Vlčková „převzala“ od Ostrama obchodní dům v Žebráku. Ostramu za tento obchodní dům nikdy nezaplatila.
Paní Vlčková prostřednictvím RK Victoria v Ostravě prodává 50 000 m2 tovární plochy vedle zmíněného dálničního přivaděče za 35 milionů Kč.
Věc má jeden háček. Po činnosti Ostrama zbylo 400 milionů dluhů a žádný majetek…
Členové hospodářského výboru Poslanecké sněmovny ČR jistě navštívili nejen ostravské laguny, ale také pohrobka l. československé federální privatizace předem určenému kupci
Vlčkovi, tedy Ostramo, vlastně Transkorektu paní Vlčkové. Je také možné, že budou přijata i účinná opatření.
Ladislav Militký
Ostrava
