Alexandrem Césarem
Česká pobočka jedné z největších světových právnických firem Baker & McKenzie má od počátku července nového vedoucího partnera. Pro Alexandra Césara bylo asi nejvýraznějším úspěchem v dosavadní kariéře právní zastupování Československé obchodní banky při převzetí zkrachovalé IPB. Nyní zastupuje například společnost Siemens. Díky letité praxi jasně vidí změny, kterými právnická profese prochází. „Trendem poslední doby je, že právníci mohou nést rizika z investic svých klientů,“ říká advokát.
EURO: Dopadla hypoteční krize a následné světové ekonomické problémy i na právnické firmy? CÉSAR: Pocítili to spíše naši kolegové v Londýně nebo v Americe, zejména ti, kteří se zabývají nemovitostním právem nebo působí jako poradci fondů. Také kolegové, kteří se specializují na bankovnictví nebo finanční právo mají podstatně méně práce. U nás se to příliš neprojevilo. Například v naší kanceláři to dopadlo jen na tři nebo čtyři lidi.
EURO: Už i na českém trhu funguje řada renomovaných mezinárodních kanceláří, které mají dobré jméno a bohaté zkušenosti. Je vůbec možné, aby mezi nimi jedna výrazněji vynikla? CÉSAR: Většinou to vyčnívání nebývá všeobecné. Firmy se obvykle liší jen v nějakém konkrétním segmentu, každá firma má lepší a horší oblasti, to závisí na konkrétních právnících a na tom, jak si dokážou udělat renomé, na jak velkých případech pracují a také jak jednají s klienty. Právníci ale často pomáhají klientovi i pro bono, a tím si vytvoří u firem takové jméno, že je klient doporučí dál. Dalším prostředkem jsou odborné publikace. Například v Británii je běžné, že se vydává hodnocení právnických firem, které vychází z feedbacku třeba od ředitelů právních oddělení velkých společností. Právnické kanceláře ale používají i normální marketing a snaží se budovat svou značku. To se ale týká především globálního trhu.
EURO: Mohou velkým nadnárodním firmám typu Baker & McKenzie skutečně konkurovat i české kanceláře? CÉSAR: Když se podíváme, jak to funguje v praxi, tak i při velkých projektech, jako jsou například privatizace nebo fúze, vidíme spoustu českých firem. Pokud sem přijde zahraniční investor, který potřebuje právní pomoc a není vázán nutností zůstat se stejnou firmou, kterou využívá například v Londýně nebo v Hong Kongu, tak si na trhu vybere. A nemusíme to být jen my, Linklaters nebo Allen & Overy, ale třeba Havel & Holásek, KŠB nebo Brzobohatý Brož Honsa. Pokud klient nepředpokládá, že by potřeboval nějaké mezinárodní kontakty nebo práci mimo region, tak si často vybere českou firmu. Ale jsou běžné i případy, že globální firma s námi spolupracuje ve dvaceti zemích, takže i v Česku půjde nejdříve k nám.
EURO: Bude se kvůli konkurenci rozšiřovat nabídka služeb poskytovaných právnickými firmami například k poradenství? CÉSAR: Směrem ke klasickému poradenství určitě ne, čemu se ale právnické firmy věnují stále častěji, to je daňová oblast. Týká se i nás, protože náš zakladatel před šedesáti lety byl shodou okolností daňový právník. Nepředpokládám ale, že bychom se začali věnovat i účetnictví a dalším oblastem už jen z důvodu, že existují advokátní předpisy, které limitují, co můžete dělat. Nemůžeme tedy například poskytovat poradenství při privatizacích, jako to dělají investiční banky. Mění se ale to, že čím dál více klientů chce, aby právníci nesli do určité míry rizika z některých investic. To platí například o investičních fondech nebo o finančních službách, kdy klient řekne, že chce nějakou slevu z naší hodinové sazby, ale nabídne nám poté více peněz na základě úspěšnosti celého projektu.
EURO: Kolik procent vašich klientů tvoří české a kolik zahraniční firmy? CÉSAR: To se těžko rozlišuje, například pracujeme z Prahy pro Siemens nebo Telefónicu O2, které jsou součástí nadnárodních firem, řešíme ale jen věci týkající se jejich českých poboček. Ale dá se říci, že kolem šedesáti procent jde o tuzemské klienty, tedy firmy, které sídlí v České republice, i když jsou součástí nadnárodních podniků. Ve zbylých případech komunikujeme s klienty z ciziny.
Praporek:
Stále více klientů chce, aby právníci nesli do určité míry rizika z některých investic
