Gorden Kaye byl všude znám jako René Artois, bizarní sexuální hrdina britského sitkomu Haló, haló!
Gorden Fitzgerald Kaye se narodil (7. dubna 1941 - 23. ledna 2017), když bylo jeho matce už 42 let. V mládí dělal všechny možné práce včetně rozhlasových pořadů pro nemocniční rozhlas v Bradfordu, kde se mu v roce 1963 podařilo natočit rozhovor s Beatles. Od počátku bylo jasné, že má komediální talent (k divadlu se dostal i bez školy, neboť ředitel Octagon Theatre v Boltonu během konkurzu spadl smíchy ze židle), ale na svou životní roli čekal dlouho. Přišla roku 1982 v podobě britského seriálu Haló, haló!
Deset let okupace
Nesl všechny příznaky britského sitkomu 80. let. Slovní přesmyčky, nemotorné milostné scény, hlášky s německým a francouzským přízvukem a k tomu hysterický smích publika. „Good moaning,“ (dobré hýkání) pozdraví každé ráno plešatící, boubelatý kavárník René svou ženu Edith a servírky Yvette a Marii, s nimiž oběma udržuje milostný poměr. Děj se odehrává ve Francii roku 1941 a sestavu doplňují dva snad nejméně kompetentní zástupci okupační moci ve Francii - plukovník Von Strohm a kapitán Geering. Nakonec René vstoupí do odboje a ukrývá v kavárně zároveň britské letce i naloupené obrazy svých německých hostů, s nimiž čile obchoduje.
Větší část humoru staví na deformování angličtiny do domněle německého a francouzského přízvuku, avšak méně exaltovaně než v případě inspektora Clouseaua v podání Petera Sellerse a s větším důrazem na přesmýkání. „Přál bych si servírku“ potom zní jako I would lick a waitress (lick = olizovat) a„pojdteza mnou“jako follow mooh (mooh = bů). Gestapáci zdraví čímsi, co zní jako „klap“, ale ve skutečnosti se jedná o druhou slabiku Hitlerova jména v němčině: „Tler“. Když sitkom v roce 1992 končil, loučil se Gorden Kaye s publikem: „Hitler to vydržel jen šest let, my rovných deset.“
Každý dostal svou porci
Pár let předtím Gorden (křestní jméno mu zkomolila jistá úřednice, a tak si jej už nechal) udělal v životě dvojité salto. Nejprve roku 1988 jako jeden z prvních herců veřejně přiznal homosexualitu, a přestože byl René náruživým milovníkem žen, publikum mu odpustilo. „Jako plachý gay s nadváhou jsem se sebou musel něco dělat, tak jsem začal hrát“ napsal o rok později v autobiografii René a já. V roce 1990 mu za větrné smršti čelním sklem automobilu prolétl billboard a jedna tříska pronikla až do mozku. Z incidentu si po komplikované operaci mozku vůbec nic nepamatoval a vypadalo to na amnézii, takže mu kolego
Věta „přál bych si servírku“ potom zní jako I would lick a waitress (lick = olizovat).
vé začali do nemocnice nosit videokazety s Haló, haló! Za půl roku s nimi už zase hrál.
Seriál byl později kritizován za xenofobní stereotypy, ale populární je dodnes. Vicki Michelleová, představitelka Yvette s obzvláštní zálibou ve „franglais“ (zkomolené angličtině), jej bude později hájit slovy: „Trivializovali jsme válku, ale každý dostal svou porci. Francouzi zní vyšli jako nadrženci, Němci jako ujeťaci Angličané jako pitomci.“ Ony porce nebyly zdaleka tak vyrovnané, jak tvrdila, nicméně seriál si získal nemalou popularitu i v Německu a ve Francii, takže vše je odpuštěno. •
O autorovi| Luboš Heger, heger@mf.cz
