Trh s uměním má svá specifika, funguje za určitých podmínek, které zájemci o výtvarné umění potřebují znát, neboť významně ovlivňují jejich rozhodování. Je to především dostupnost maxima informací o jednotlivých dílech i autorech. Tyto informace se snaží každý seriózní obchodník s uměním podat nezkresleně tak, jak jsou mu známy. Na jejich věrohodnosti se podílejí vzájemně propojené kontakty galeristů, starožitníků, soudních znalců výtvarného umění a odborné veřejnosti. Tu tvoří různí experti umění, vědečtí pracovníci v oboru a teoretici umění. Všichni se ale mohou v hodnocení a v určování původnosti děl zmýlit, což se u nežijících autorů občas stává. Pokud se ale nesnaží zkreslit poznatky, aby ovlivnili rozhodování kupců uměleckých děl, nemusí jít o spekulaci. Hodnota těchto informací je proto většinou jediným objektivním měřítkem. Patří sem údaje o autorovi, stáří a době vzniku díla, jeho původu a uměleckém zhodnocení. K důvěryhodnosti dat slouží jak znalosti a zkušenosti expertů, tak neomylné technologické metody. To jsou parametry, na jejichž základě se určuje umělecká hodnota díla a následně jeho cena.
Jako všude jinde tak i zde existuje řada spekulantů a podvodníků, kteří chtějí na trhu s uměním nepoctivě profitovat a rekrutují se bohužel i mezi znalci výtvarného umění, starožitníky a galeristy. Jednou z podvodných forem je manipulace se stářím díla i s jeho autorstvím. Některé neověřené odhady udávají, že na trhu se vyskytovala koncem minulého století téměř polovina falz děl takzvané české moderny, která je u nás velmi ceněna. Často je podle některých obchodníků padělán Emil Filla, Josef Čapek, Jan Zrzavý, Otakar Kubín (Coubine) nebo Josef Šíma. Prokázat tuto trestnou činnost je prý velmi obtížné, protože galerie i aukční síně s tím nechtějí, ze strachu z ohrožení důvěryhodnosti, mít nic společného. Pokud poctivý obchodník s uměním odhalí falzum ještě před uskutečněním prodeje, je takové dílo z prodeje staženo a vráceno zpět.
Jan Nízký, expert aukční síně Dorotheum, tvrdí, že běžnou praxí je přeceňování druhořadých výtvarných děl, které poškozuje nejen ty, kteří nadhodnocené dílo koupí, ale celý trh s uměním. Galeristka Jana Reichová připomíná varovné případy nadhodnocených děl, na jejichž zástavu poskytly některé banky začátkem devadesátých let velice štědré úvěry. Někdy prý jde o bezcenné práce té nejhorší kvality, které končí na trhu (pokud je o ně vůbec zájem) za nejnižší ceny. Vladimír Železný, který má bohaté zkušenosti s takzvanými znalci výtvarného umění a který vytvořil reprezentativní kolekci uměleckých děl, je toho názoru, že riziko ke sběratelství umění patří a nelze ho nikdy vyloučit.
Příště se zmíníme o možnostech, jak tato rizika snížit na minimum, a přesto dobře investovat do výtvarného díla.
Výstava
F. L. WRIGHT – And the living city.
Výstava poprvé v Čechách souborně představuje dílo amerického architekta Franka Lloyda Wrighta (1867–1959), který je obecně uznáván jako vedoucí osobnost moderní architektury a designu první poloviny dvacátého století. Tento tvůrce přišel s novou koncepcí dynamického interiéru a rád experimentoval s novými materiály. Mezinárodního uznání se mu dostalo až za pobytu v Evropě v letech 1909–1910 poté, co publikoval album svých prací. Projektoval a stavěl společenská a obchodní centra, školy i továrny, galerie, ale především vily a rodinné domy. Dílo velikána americké architektury vyvrcholilo projektem Guggenheimova muzea v New Yorku. Ojedinělou výstavu připravilo Vitra Design Muzeum a můžete ji navštívit ještě do 15. dubna 2001 v Obecním domě v Praze.
