Divadlo Na zábradlí vyřešilo hubený rozpočet bojem proti plagiátům
Inscenace poslední hry Henrika Ibsena Arnie má problém (Když my mrtví procitneme) v pražském Divadle Na zábradlí měla premiéru 23. května. Zajímavá je minimálně ze dvou důvodů.
Rozpočet na představení činil 50 tisíc korun, což je na poměry divadla podle jeho dramaturga Zdeňka Janáčka neskutečně málo. Zajímavé vzhledem k emocím kolem nového systému přidělování grantů vyrobeným pražským radním Milanem Richterem.
Hlavně ale ty boty! Všichni herci mají totiž po celou dobu na nohou pestrobarevné gumovky značky Crocs, která je oficiálním partnerem představení. To je pro změnu zajímavá varianta product placementu, který bývá doménou filmové a televizní tvorby. „Divadlo je v tomto ohledu ze strany výrobců možná neprávem opomíjené,“ domnívá se Janáček.
Proti padělkům
Děj Ibsenovy hry se odehrává v lázních, kde hosté čekají na příjezd jachty, která je proveze po fjordech. A vyrážejí do přírody, jdou lesem i po horách. „Proto jsme hledali univerzální obuv,“ vysvětluje Janáček, „což značka Crocs splňuje.“ Crocsy totiž byly původně vyvinuty jako jachtařská obuv, v současnosti je ale lidé nosí pomalu i k oblekům.
Vzhledem k již zmíněné „výši“ rozpočtu by bylo v silách divadla dosáhnout jen na napodobeniny. „To jsem nebyl schopen ustát, divadlo by si mělo udržet morální úroveň,“ říká Janáček a dodává, že divadlo touto inscenací vstupuje do boje proti padělkům a všem imitacím ochranných známek.
Proto se obrátil na distributorku značky v Česku Mayu Kvetnou. „Věnovali jsme divadlu třináct párů bot, v ceně zhruba 1200 korun za jedny,“ potvrzuje Maya Kvetna „plnění“ za půldruhahodinové vystoupení bot na jevišti během představení.
Něco pro fajnšmekry
Tím product placement v představení nekončí. Podobně jako se v lázních chodí se džbánkem k léčivým pramenům, chodí si protagonisté se šálky ke značkovému kávovaru. „Káva Dallmayr se praží v Mnichově, kde Ibsen nějakou dobu pobýval v době, kdy se tam již pražila,“ prozrazuje skrytý rébus pro fajnšmekry Janáček. „Proto bychom nikdy nepoužili illy ani lavazzu,“ dodává.
S product placementem je ale třeba zacházet velmi citlivě, nota bene v divadle. „Prvotní musí být představa výtvarníka, bez jakékoliv danosti,“ říká Janáček. Herec se nesmí obout do konkrétních bot proto, aby se ve hře objevila jejich značka, ale naopak. A vrcholnou autoritou zůstává samozřejmě režisér, který musí říci, zda použití konkrétního výrobku nebude v představení „smrdět“.
„Divadlo je vděčné za každou věc, kterou někdo poskytne; pokud se tedy do hry hodí,“ říká herec Petr Čtvrtníček. A dramaturg Janáček dodává: „Tímto způsobem zároveň dokazujeme, že jsme schopni si pomoci vlastními aktivitami a že jen nesedíme a nečekáme na dotace.“
(boxik)
Divadlo bez hranic?
Vloni Evropská komise schválila pravidla pro placené umístění výrobků v některých pořadech v rámci směrnice Televize bez hranic, která by do konce roku 2009 měla být zavedena do národní legislativy všech členských zemí. „Všechna tato pravidla se ale týkají audiovizuálního vysílání,“ podotýká advokát Filip Winter, který se právu v reklamě dlouhodobě věnuje, s tím, že z čistě akademického hlediska by se v případě bot značky Crocs na jevišti divadla mohlo z definice zákona o regulaci reklamy jednat o skrytou reklamu.
Objevuje-li se v představení konkrétní výrobek za účelem podpory prodeje, jedná se o reklamu, a není-li zároveň adresát schopen tento důvod rozlišit, o reklamu skrytou. „V tomto konkrétním případě ale bude reklamní dopad velice nízký,“ dodává Winter. (V Pruhovaném sále divadla o kapacitě 176 míst proběhnou do začátku divadelních prázdnin v polovině června celkem čtyři představení. Navíc divadlo kromě bot nedostalo za jejich použití žádnou finanční odměnu.)
(popisek)
Jsou půvabné a fungují jako jednotící prvek, říká o gumových crocsech Petr Čtvrtníček, který v inscenaci Ibsenovy hry Arnie má problém ztvárňuje roli velkostatkáře Ulfheima.
