Organizace Ochrana fauny zachraňuje zvířata před nástrahami moderního světa
Chránit volně žijící živočichy, upozorňovat na civilizační jevy škodící zvířatům a jinak vzdělávat veřejnost v ekologických tématech. Takové jsou cíle Pavla Křížka, zakladatele občanského sdružení Ochrana fauny ČR. V čele této neziskové organizace prosazuje svoji vizi už třináct let a jeho vytrvalost přináší výsledky. Se svými spolupracovníky dokázal nejen zachránit nespočet zvířat, ale také získat významnou podporu ve společnosti, kde se volání po respektu k přírodě stále ještě občas setkává s opovržením. „Jsem obyčejný ekoterorista, snad vás to nezklame,“ směje se Křížek rozšířené hanlivé nálepce, když domlouváme návštěvu záchranné stanice ve středočeských Voticích. Ekoterorismus jako hrozbu zřejmě nepociťuje ani společnost Ernst & Young, která Pavlu Křížkovi letos udělila cenu Sociálně prospěšný podnikatel roku. Vůbec přitom nevadilo, že Ochrana fauny ČR je neziskovou organizací a dokáže vydělat jen asi třetinu prostředků potřebných na vlastní provoz. Ostatně jak podotýká sám Pavel Křížek, principy fungování úspěšné neziskové organizace se od firmy až tak neliší. „Natažených rukou je dnes strašná spousta. Musíte dokázat, že něco umíte a máte dobré nápady. Umět zaujmout v obrovské konkurenci neziskovek je velmi obtížné.“
Příroda jako cíl Ochrana fauny patří bezesporu mezi ty, které obstojí. Organizace, jež několik let fungovala jako spolek dobrovolníků, má dnes patnáct zaměstnanců a zhruba sedmimilionový roční rozpočet. Zhruba třetinu peněz získává z Evropské unie, od obcí a měst. Část vydělá pořádáním vzdělávacích a kulturních akcí. Dalších zhruba třicet procent získává sdružení od soukromých sponzorů a do budoucna se bude snažit, aby to bylo ještě víc. „Soukromé peníze nejsou navázané na konkrétní položky jako prostředky z grantů, můžeme s nimi nakládat svobodně podle potřeby. To je obrovská výhoda,“ říká Křížek. Podíl soukromých peněz navíc možná v budoucnu rozhodne, kdo v neziskovém sektoru přežije, a kdo ne. Očekává se totiž, že v příštím evropském rozpočtovém období, které začne rokem 2013, prostředků pro tyto subjekty výrazně ubude a národní pokladny výpadek nenahradí. Zatím si ale Ochrana fauny starosti o příjmy z Evropské unie nedělá. Organizace zažívá živelný rozvoj. Kromě původního areálu ve Voticích má už nějaký čas pobočky v Příbrami a v Táboře. A dvě klíčové, špičkově vybavené pobočky právě vyrůstají ve Středočeském kraji. Každoročně sdružení vyjede ke stovkám zraněných zvířat, část z nich pak léčí přímo v areálu ve Voticích. O jeho školení, exkurze a výstavy je velký zájem. Minulý rok navštívilo akce „Fauny“ sedmadvacet tisíc lidí. Křížek organizaci založil v roce 1998 ve spolupráci s ornitology, myslivci a lesáky. Rozhodnutí to bylo zcela přirozené, protože pochází z myslivecké rodiny a o přírodu se zajímá už od dětství. Ve školních letech se pravidelně zúčastňoval biologických a přírodovědných olympiád. Kvůli vážné nemoci sice přírodovědu nemohl vystudovat, ale snažil se jí věnovat, jak to jen šlo. Na začátku devadesátých let pomáhal s hlídáním hnízd rarohů velkých na západním Slovensku, které mělo zabránit jejich nelegálnímu vybírání. Několik let působil v Českém svazu ochránců přírody a dodnes je členem České ornitologické společnosti.
Nebezpečná krajina lidí „Protože jsme se zabývali ornitologií, lidi nám nosili spoustu zvířat. Drželi jsme je v provizorních podmínkách, v králíkárnách, bednách a podobně. Říkali jsme si, že bychom měli něco postavit,“ vzpomíná Pavel Křížek na začátky záchranné stanice. Protože tehdy nebyly peníze, skupina nadšenců si pronajala zchátralý areál bývalého zahradnictví a začala ho svépomocí dávat dohromady. To se podařilo a dobrovolnická záchranná stanice mohla přijmout první zvířata. Po nějaké době si spolku všimla britská ambasáda a rozhodla se ochránce zvířat podpořit. Když její velvyslanec při návštěvě stanice viděl, kolik práce zvládla s minimem prostředků, nabídl nový grant. To byl impuls k založení občanského sdružení Ochrana fauny ČR. Domov tu našel orel mořský se zlomeninou křídla nebo čáp bílý, jenž si poranil křídlo o elektrický sloup. Kromě praktické péče o zvířata Ochrana fauny pořádá vzdělávací a kulturní akce. Mimořádně oblíbené jsou exkurze pro školáky, kde se učí třeba o tom, která mláďata potřebují pomoc člověka, jak v zimě dokrmovat ptáky nebo proč přírodě škodí monokultura řepky olejky. „Jde nám hlavně o to, vysvětlovat lidem, že řada civilizačních faktorů vážně ohrožuje zvířata,“ vysvětluje Křížek. Konkrétně pro ptáky je dnešní česká krajina plná smrtelně nebezpečných nástrah. Velkou hrozbou jsou nechráněné elektrické sloupy starého typu, které je při dosednutí zraní nebo zabijí proudem. Nebezpečí zvířatům hrozí také od zemědělských strojů, stále výkonnějších a masivnějších. Nejmodernější stroje mají větší záběr, než mívaly třeba před dvaceti lety, takže živočichové před nimi ještě hůře unikají. Tím spíš, že dnes se seká i v noci a reflektory kombajnů je naprosto dezorientují. Za posledních dvacet let se výrazně zhoršila také situace na silnicích. S obrovským nárůstem provozu jsou podstatně více ohroženi nejenom ptáci a savci, ale především obojživelníci při jarním stěhování k vodě.
Léčba šokem Ačkoliv je Pavel Křížek spíše tichý a rozvážný člověk, upozornit na utrpení zvířat ve světě lidí umí velice nahlas. Před deseti lety to dokázal výstavou Světlo pro Prahu. Společně se sochařem Miroslavem Páralem a malířem Janem Samcem tehdy do skleněných vitrín nainstalovali mrtvoly ptáků zabitých elektrickým proudem. Nezapomněli ani na červy, kteří se vylíhnou v ranách zraněného zvířete a postupně ho žerou zaživa. Plány trojice ale vyvolaly rozpaky. Vedení Národního muzea, kde měla být neobvyklá expozice vystavena, uvažovalo dokonce o tom, že ji zakáže. „To nám samozřejmě udělalo největší reklamu. Když se pak výstava přeci jen uskutečnila, navštívilo ji téměř dvě stě padesát tisíc lidí,“ vzpomíná Křížek. Ještě podstatnější ale bylo, že splnila svůj účel: před chystanou privatizací distribučních sítí se konečně podařilo otevřít dialog s energetiky o tom, že je třeba nebezpečné sloupy vyměnit za nové. Přestože se tuto povinnost nepodařilo prosadit přímo do zákona, energetické společnosti začaly sloupy zabezpečovat nad rámec svých povinností. V roce 2009 pak byla do novely energetického zákona zakotvena povinnost vyměnit všechny závadné sloupy do patnácti let. Pavel Křížek se aktivně účastnil také boje proti hubení ohroženého chřástala polního a bahňáků, sídlících v travních porostech. Jako člen České ornitologické společnosti se s Ochranou fauny zapojil do mapování jejich stanovišť. Druhou fází bylo přesvědčování zemědělců, aby na vytipovaných polích hospodařili opatrněji, například aby sklízeli seno až po patnáctém srpnu. Podle pravidel Evropské unie za to mají nárok na vyšší dotaci na hektar. Dnes se v okolí Votic hospodaří tímto způsobem na sto šedesáti hektarech.
Zasloužená milionářská přízeň Schopnost ředitele Ochrany fauny stát si za svým a získat pro to patřičnou podporu je i za nejnovějšími úspěchy organizace. Zatím sice stále ještě sídlí ve skromně vybaveném areálu ve Voticích, do podzimu se ale přestěhuje do moderního areálu v Hrachově poblíž Slapské přehrady a jedna její část najde nové zázemí v luxusním kongresovém centru Čapí hnízdo na Benešovsku. První objekt patří majiteli bezpečnostní a úklidové agentury D. I. Seven Pavlu Hlaváčkovi, druhý – alespoň podle informací zveřejněných v médiích – Andreji Babišovi. Díky jejich podpoře získá Ochrana fauny dostatečný prostor pro zvířata a dokáže vyhovět hygienickým normám Evropské unie, které se stále zpřísňují. Takovou přízeň soukromého sektoru by mohla Ochraně fauny leckterá nezisková organizace závidět. Pavel Křížek ale říká, že za úspěchem u vlivných podnikatelů nestojí žádná promyšlená strategie, ale náhoda, odhodlanost a trocha vřelosti. „Na sponzory netlačím, podnikatelé jsou pod velkým tlakem a myslím, že se ve sféře neziskových organizací v minulosti často i zklamali. Snažím se, aby náš vztah byl spíš partnerský, aby věřili, že peníze vložené do naší organizace poslouží dobré věci a oni tomu pomohli. Když jsem vyhrál Podnikatele roku, pozval jsem je na příjemnou večeři a skleničku,“ popisuje svůj přístup. Ne vždy je přitom nutné s mocnými ve všem souhlasit. Ke spolupráci s farmou Čapí hnízdo se Ochrana fauny dostala tak, že kritizovala některé plány investora. Nejen že ho dokázala přesvědčit, aby kvůli ptákům zachoval břehové porosty v místním rybníce, ale dostala nabídku provozovat na farmě ekocentrum a přemístit do prostorného zoo parku část zvířat. Avšak jak Křížek zdůrazňuje, šťastná náhoda nepřichází bez dobře odvedené práce: „Nikdy bychom se nedostali tam, kde jsme, kdybychom neměli dobré nápady, propracovaný marketing a dlouholetou dobrou pověst.
