Mé srdce chce hrát dál, ale tělo mi naznačuje, že je unavené, prohlásil fenomenální brazilský útočník Ronaldo, který hájí barvy červeno-černého AC Milán. Není divu, 14. února utrpěl další z řady vážných zranění. V utkání s Livornem si zpřetrhal čéškové vazy v levém kolenu a den nato byl operován v pařížské nemocnici Pitie-Salpetriere.
U špičkových profesionálních sportovců nebývá o těžká zranění nouze, takže Ronaldovy pochroumané vazy vlastně nejsou něčím výjimečným. Jenže to by nesměl lékař Brazilského fotbalového svazu Bernardo Santi prohlásit, že za fotbalistovy opakované problémy s koleny může doping. V brazilském deníku Folha de São Paulo obvinil lékaře klubu PSV Eindhoven, že Ronaldovi v roce 1994, kdy za nizozemský klub v sedmnácti letech hrál, podávali anabolické steroidy. Údajně proto, aby mu pomohly v růstu. „Mluvil jsem o tom s kolegy v Nizozemsku, kteří jsou v kontaktu s lidmi z PSV,“ snažil se Santi dodat svým slovům na věrohodnosti.
Ředitel PSV Jan Reker Santiho výroky razantně popřel a lékař dostal od brazilského svazu padáka. Je doping ve fotbalu tabu, nebo si Bernardo Santi jen neuváženě pustil „hubu na špacír“? „Hypoteticky podávání anabolik Ronaldovi možné je, nicméně si myslím, že je to velmi neobvyklé a velmi o tom pochybuji,“ domnívá se odborník na sportovní doping a fyzioterapeut Jan Hnízdil. Dodává, že kloubům i celému svalovému a pohybovému aparátu fotbal jednoznačně neprospívá.
Zvrácené ledování
Nároky kladené na současné fotbalisty jsou enormní a hráči v podstatě nemají čas na regeneraci, kompenzační sporty ani další péči o své tělo a duši. A když mají nějaký problém, užívají analgetika a hrají dál. Vidíme to dnes a denně: doktor vybíhá na plochu, leduje natažený svalový úpon… „Což je medicínsky naprosto zvrácené,“ upozorňuje Hnízdil. „Ochlazením se sice potlačí bolest, jenže se zároveň sníží elasticita vaziva. Hráč tedy necítí bolest a pokračuje ve hře.“ A nakonec si zničí koleno.
Jenže Santi přeci jen nemusel být daleko od pravdy. Brazilská fotbalová legenda Sócrates, který vystudoval medicínu, například tvrdí, že Ronaldovo zranění se vzhledem k nepoměru mezi jeho svaly a šlachami v koleně dalo čekat. „Jasně jsme viděli, že Ronaldo na startu své kariéry příliš rychle vyrostl, což jeho kolena navždy zničilo,“ prohlásil Sócrates.
Český fotbalový trenér Zdeněk Zeman již v roce 1998, kdy působil jako trenér AS Roma v italské nejvyšší soutěži, obvinil několik hráčů Juventusu z užívání anabolik. Mezinárodní sportovní arbitrážní soud ve švýcarském Lausanne však pravdivost jeho obvinění popřel a Zeman z italského fotbalu odešel. Jenže na podzim 2004 si lékař Juventusu Riccardo Agricola vyslechl rozsudek soudu, podle kterého v letech 1994 až 1998 podával hráčům zakázané léky včetně hormonu EPO. A putoval na 22 měsíců do vězení.
Skutečně Santi nevěděl, o čem mluví? „Účinky anabolických steroidů jsou velmi komplexní,“ vysvětluje Hnízdil. „Vedle nárůstu svalové hmoty také urychlují regeneraci. Z tohoto hlediska by jejich užívání mělo i u fyzicky náročného fotbalu opodstatnění.“ Přesto však dodává, že u herních sportů rozhoduje jednoznačně talent. Takže se v nich setkáme spíše s úlety ve formě drog společenských, viz například Maradona a jeho kokainové eskapády.
Síla showbyznysu
Nabízí ještě další vysvětlení, proč ve fotbalu, stejně jako v dalších podobně komerčně silných sportech, jsou dopingové aféry spíše výjimkou. Jejich federace jsou totiž natolik mocné a kolem showbyznysu jménem fotbal či hokej se točí tolik peněz, že si k tělu dopingové komisaře příliš nepustí. „Představte si, že by třeba Jaromíra Jágra, který stojí miliony dolarů a bere obrovský plat, chytli dejme tomu na donedávna testovaný kofein a dali mu dvouletý trest. To federace prostě nedopustí,“ domnívá se Hnízdil.
Leccos napovídá i vleklý spor mezi Mezinárodní fotbalovou federací FIFA a Světovou antidopingovou agenturou WADA. FIFA totiž urputně odmítá přistoupit na antidopingový kodex montrealské agentury, který by měl být závazný pro všech 35 olympijských sportovních federací. FIFA především vadí stanovování trestů pro hráče s pozitivním testem – totiž automatický dvouletý zákaz činnosti. Požaduje, aby v případě, že se neprokáže úmyslné užití podpůrných prostředků pro zlepšení sportovního výkonu, byla stanovována výše trestu individuálně.
Již kdysi bývalý šéf endokrinologického ústavu profesor Luboslav Stárka, největší kapacita na anabolické steroidy v Česku, prohlásil, že vrcholový sport je tak extrémně náročný, že malé dávky anabolik mají ochranný význam a mohou zamezit tomu, aby si vrcholoví sportovci tolik ničili zdraví. To potvrzuje i skutečnost, že profesionální sportovci se sportem končí mnohem dříve, než bývalo dříve zvykem. V tomto ohledu Ronaldovo tělo v 31 letech již možná oprávněně volá po odpočinku. Přesto Ronaldo věří, že se na trávník ještě vrátí. Za jakou cenu?
Dopující esa
O tom, že dopingové prostředky nejsou ničím neznámým ani ve fotbale, svědčí několik případů z nedávné minulosti. Výši udělených trestů ale fotbalistům mohou například mnozí „sypající“ atleti jen závidět.
Frank de Boer
obránce, Nizozemsko
Při působení v Barceloně v letech 1998 až 2003 měl pozitivní test na anabolický steroid nandrolon. Původně byl potrestán ročním zákazem činnosti, ale „odseděl“ si jen jedenáct týdnů. S aktivní kariérou skončil v roce 2006.
Marco Borriello
útočník, Itálie
Po pozitivním dopingovém testu v lednu 2007, kdy hrál za AC Milán, dostal stop do března téhož roku. Momentálně hraje za CFC Janov.
Fernando Couto
obránce, Portugalsko
V roce 2001 nehrál čtyři měsíce kvůli pozitivnímu testu na nandrolon. V současnosti působí v italské Parmě.
Edgar Davids
středopolař, Nizozemsko
Nynější hráč Ajaxu Amsterodam měl v roce 2001, kdy působil v Juventusu Turín, pozitivní test na nandrolon. Hrát nesměl čtyři měsíce.
Josep Guardiola
středopolař, Španělsko
Po pozitivním testu na nandrolon při působení v italské Brescii dostal v roce 2001 čtyřměsíční trest. Po šesti letech byl očištěn, nyní je šéftrenérem rezervy klubu CF Barcelona.
Diego Maradona
útočník, Argentina
V roce 1991, kdy působil v Neapoli, měl pozitivní test na kokain, po němž následoval patnáctiměsíční distanc. Při dopingové aféře v roce 1994 byl pozitivně testován na efedrin. Hráč, o němž se v hovořilo jako o nejlepším fotbalistovi světa, ukončil kariéru v roce 1997 ve 37 letech.
Adrian Mutu
útočník, Rumunsko
V době svého nedávného angažmá v anglické Chelsea byl pozitivní na kokain. Dostal stop na sedm měsíců a pokutu 20 tisíc liber.
Jaap Stam
obránce, Nizozemsko
Při angažmá v Laziu Řím měl v letech 2001 až 2004 pozitivní test na nandrolon. Původně pětiměsíční trest mu byl o měsíc zkrácen.
Abel Xavier
obránce, Portugalsko
Mosambický rodák byl v roce 2005, kdy hrál za anglický Middlesbrough, pozitivně testovaný na anabolický steroid dianabol. Původní osmnáctiměsíční trest mu byl zmírněn na rok. Momentálně hraje za americký tým Los Angeles Galaxy.
