Světové ekonomické fórum ve švýcarském Davosu patří ke stálicím ekonomických událostí začátku roku. Tentokrát se ale dalo tušit předem, že to „nebude taková bomba.“ Řada významných státníků se rozhodla z domácích důvodů zůstat doma. Napětí ve světové ekonomice, které mezi USA a Čínou přerostlo od ekonomické války, vyvolává bezradnost těch, kteří sázeli na USA i na liberální ekonomickou politiku.
Merkelová sice konzervativně hájila multilaterální řád, ale je patrné na každém kroku, jak se rozpadají a oslabují struktury, které tvořily páteř světa davoských elit. I z jednotlivých sekcí byla patrná bezradnost, absence nápadů i oslnivých aktérů, jejichž činy se často rozcházely s tím, co na Fóru říkali, ale přesto byli „ve světle ramp“.
Kromě Gideona Rachmana, který pro Financial Times připomněl, jak dopadli někdejší „miláčkové“ Davosu, zahrnujíc prezidenta Erdogana až po francouzského prezidenta Macrona, jehož vzletné fráze působí na ledaskoho, ale ne na vlastní obyvatelstvo, se k Davosu vyjádřil i německý vlivný komentátor Holger Zschäpitz. Zschäpitz píše pro německý Die Welt a patří ke stálým návštěvníkům Davosu. V lapidárním tweetu shrnul hlavní tendence: politická elita (rozuměj ta, která do Davosu přijela) je v pochmurné náladě. Na 21. století je nejlépe připravena Čína. V době umělé inteligence možná nebudou trhy potřeba.
Oficiální téma Davosu bylo globalizace 4.0 spojená s takovým technooptimismem Klause Schwaba, zakladatele Světového ekonomického fóra, které pěkně vypočítává, co by se mělo, ale jaksi zapomíná, že jakékoliv velké změny, včetně technologických, se uskutečňují v nějaké mocenské konstelaci. Zájmy aktérů se vytratily v ódě na technologie ze zřetele, možná i proto, že by se ukázalo, že zájmy současných mocných (nemyslím tím jen Trumpa) se moc nekryjí s ideologií Davosu.
Ekonomičtí bubáci roku 2019: Čína, brexit a krize evropské měny
Financial Times se v pokusily o reflexi v podobě návrhů, jak „zachránit globalizaci.“ Prý vlády mají nástroje, aby učinily globalizaci inkluzivnější (volné kapitálové toky a daňová konkurence mezi zeměmi k tomu asi patřit nebudou, chce se podotknout). Také EU prý může ukázat cestu k „lepší globalizaci“ (ta EU, která nechává země sešněrovat ekonomicky chorým Fiskálním kompaktem, aby pro jistotu neměly vlády žádný manévrovací prostor).
Také by bylo dobré, aby firmy platily daně tam, kde vykonávají ekonomickou aktivitu (autorka o tom hovoří nejméně deset let). FT si také všimly změny v rozvržení daňového břemene, které se čím dál více opírá od nepřímé daně (degresivní povahy, doplňuji) a naopak se snižovaly daně pro korporace a pro ty nejbohatší. Inu, tyto návrhy byly předkládány již před mnoha lety, ale tehdy to rozhodně nebyly návrhy mainstreamu a la FT. Kdo je bude realizovat? Snad ti, kteří desítky let tvrdili, že volné trhy vyřeší všechny problémy? Nebo ti, kteří nechávají mlátit vlastní protestující občany?
Zmrtvění Davosu nejlépe vyjadřuje, že „duch doby“ je už někde jinde. V době, kdy staré umřelo a nové se ještě nenarodilo, je Davos prostorem, kde se lká nad ztrátou starého a zároveň ukazuje frapantní neschopnost nabídnout a zrealizovat něco nového.
Ilona Švihlíková je ekonomka, vysokoškolská pedagožka a koordinátorka občanské iniciativy Alternativa Zdola, která mimo jiné promýšlí alternativní ekonomické systémy. Je autorkou knih „Globalizace a krize“, „Přelom. Od Velké recese k Velké transformaci“ a „Jak jsme se stali kolonií“.
