Globalizace není žádnou přírodní zákonitostí. Byla a stále je jen jednou z etap vývoje světové ekonomiky. To dokládají i aktuální debaty o konci, nebo minimálně oslabování globalizace, které sílí s tím, jak například nové technologie usnadňují lokální řešení a přístupy.
Úvahy o ústupu globalizace se vztahují k dvěma hlavním jevům – horším výsledkům mezinárodního obchodu a k znatelnému stahování globálních firem z Asie. Mezinárodní obchod se – i vzhledem ke stagnaci řady zemí – rozhodně nevrací do předkrizového poměru růstu dvou- až trojnásobného vůči růstu HDP. A co více, rozšíření sankcí, tedy ekonomického nástroje pro geopolitické cíle, získalo novou dynamiku.
Druhý zmíněný faktor je prozatím patrný především u mnohých amerických firem, které se pomalu začínají stahovat z oblasti jihovýchodní Asie (hlavně Číny) zpět do USA. Důvody ovšem nespočívají v nově probuzeném patriotismu jako spíše v zásadní technologické změně: přechodu na plně automatizovanou výrobu, při které sebelevnější pracovní síla již není potřebná.
Hnací silou globalizace byly a jsou především nadnárodní korporace, které dle aktuálních čísel ovládají až 80 procent mezinárodního obchodu. Nebývalé roztříštění výrobního procesu, které nutí ke konkurenci mezi zeměmi a povzbuzuje „závod ke dnu“, jsou zřetelnými znaky tohoto fenoménu. Označení „Made in“ ztrácí v takovémto světě svůj smysl - jak říkal i bývalý šéf WTO, Pascal Lamy, u většiny zboží by bylo nejvhodnějším označení „Made in the world.“
Takováto roztříštěnost vede země spíše než ke specializaci na určité statky ke specializaci na určitou část výrobního procesu. Hlavní boj mezi zeměmi pak spočívá ve snaze popolézt na žebříčku přidané hodnoty, s níž je spjatá samozřejmě i životní úroveň a úroveň mezd, jak správně připomíná aktuální kampaň Českomoravské komory odborových svazů „Konec levné práce.“
V globalizovaném prostředí ale stále dominují nadnárodní korporace vyspělých zemí, které se ze všech sil snaží, aby si zafixovaly své postavení, a pro něž dohánění ostatních zemí představuje jen nevítanou konkurenci jimi rozděleného světa na dodavatele primárních komodit a lepší či horší montovny. Přesto, či právě proto tu jsou trendy, které mohou signalizovat zastavení či dokonce převrácení globalizačních sil.
O ústupu globalizace hovoří například americký ekonom Bruce Greenwald, podívejte se:
Používání ekonomických nástrojů pro geopolitické účely reflektuje bolestivý přechod k multipolárnímu světu, onu mezifázi, kdy hegemon přestává být hegemonem a kdy nové uspořádání ještě nevzniklo. Je to fáze plná napětí a hrozících konfliktů. Prozatím pozorujeme proxy války a neúspěšnou snahu hegemona řídit chaos.
Technologická otázka je možná ještě zásadnější. Postupné rozšiřování automatizace znamená nejen „návrat domů“, ale také otázku: co se zbytečnými lidmi? Pojme je sektor služeb (který sám o sobě není nafukovací)? Nebo snad budeme směřovat k aplikaci nepodmíněného základního příjmu, jak o něm uvažují např. ve Finsku? Nebo najdeme mechanismus, jak směřovat pracovní sílu do sektorů, které jsou společensky důležité, ale těžko budou ze své povahy generovat zisk (jako je sociální práce, zdravotnictví, věda, výzkum či péče o životní prostředí)?
Lokalizace je bezesporu jedním z trendů budoucnosti. Logicky se nejprve projevila u potravin, protože lze opravdu najít jen málo racionálních důvodů pro to, aby rajče cestovalo stovky kilometrů… Ale očekávaný rozmach 3D tisku lokalizaci podpoří významně u řady statků. Individualizace potřeb doplněná sdílením manuálů a technických řešení není již dnes žádnou utopií.
Čtěte další komentáře Ilony Švihlíkové:
Bude v hlavní roli čínský jüan?
Setrvalá stagnace aneb ďábel přichází?
Řecká tragédie v několika dějstvích
Transatlantická smlouva - v čím zájmu?
Rozhovor s Ilonou Švihlíkovou: Plať daně, kde máš zisky. Matku si měj třeba ve vesmíru
Ilona Švihlíková je ekonomka, vysokoškolská pedagožka a koordinátorka občanské iniciativy Alternativa Zdola, která mimo jiné promýšlí alternativní ekonomické systémy. Je autorkou knih „Globalizace a krize“, „Přelom. Od Velké recese k Velké transformaci“ a „Jak jsme se stali kolonií“.
