Ilona Švihlíková: Euroasijská unie jako nová hrozba?

Stvrzení vzniku Euroasijské ekonomické unie vyvolalo zájem i obavy. Prohloubení spolupráce mezi Běloruskem, Kazachstánem a Ruskem je některými dokonce označováno za pokus obnovení Sovětského svazu. K Euroasijské unii by měly v dohledné době přistoupit další středoasijské země: Arménie, Kyrgyzstán a Tádžikistán. Může se tedy skutečně tato unie stát novou hrozbou? A jaký bude její ekonomický smysl?

Začněme několika suchými fakty. Rusko je tu bezesporu nejbohatší ekonomikou celého spolku, ať již vezmeme v úvahu současné, nebo předpokládané budoucí složení. Od žádné země nemůže očekávat, že by byla schopna mu pomoci při tolik vzývané modernizaci ruské ekonomiky. Ruská ekonomika je totiž stále vysoce závislá na svém ohromném přírodním bohatství. Technologické špičky dosahuje ve dvou oborech: zbrojním a kosmickém průmyslu. V civilní sféře je to bohužel slabší, stroje a zařízení tvoří celkově okolo pěti procent ruského exportu.

Kazachstán sice může být v oblasti postupující diverzifikace inspirativní, je ovšem co se obyvatelstva týká podstatně menší než Rusko, a navíc je charakterem svého růstu vůči ruské ekonomice rivalitní, neboť také hodně spoléhá na své veliké surovinové bohatství.

Ostatní země jsou ve srovnání s Ruskem velice chudé (viz tabulka), takový Tádžikistán závisí enormně na remitencích přicházejících právě z Ruska. Co tedy takové ekonomiky mohou Rusku nabídnout? A je v zájmu Ruska být tahounem těchto chudých zemí a vzít si na sebe další břemeno, když bude mít Rusko co dělat s ufinancováním Krymu?

I následující přehled HDP, HDP na obyvatele a počtu obyvatel, spolu s dominatním vývozním artiklem a partnery proto vede k domněnce, že Euroasijská unie má ještě jiné než ekonomické cíle.

Zdroj: MMF: World economic database, *bez Krymu

V tabulce najdeme současné i přepokládané budoucí členy Euroasijské unie, a pro srovnání je dodáno Německo. Je zřejmé, že ani sečtený výkon všech očekávaných členů unie nedosahuje ani zdaleka ekonomického výkonu Německa! Vidíme, že první tři členové mají relativně slušnou výši HDP na hlavu (spadající do kategorie rozvíjejících se zemí), ale s německou úrovní naprosto nesrovnatelnou. Tři země připadající v úvahu pro další rozšíření Euroasijské unie jsou malé jak počtem obyvatel, tak velice slabé z hlediska ekonomické výkonnosti.

Podívejme se ještě na exportní zaměření šesti uvažovaných zemí, zde jsou údaje za rok 2012.

Zdroj: WTO: Trading profiles a CIA Factbook, * - neúplná a nespolehlivá data

Tyto ekonomiky, snad kromě vazby Ruska a Běloruska, mají spíše podobnou strukturu vývozu a jsou povětšinou (kromě Ruska) silně zaměřené na EU. Pokud by se měly intenzivněji stáhnout z evropských trhů, pak je otázka, zda vzájemná výměna bude mít dostatečný ekonomický smysl.

Není tak divu, že se objevují interpretace, že Euroasijská unie – jak koneckonců naznačoval i ruský prezident Putin – není čistě ekonomickou záležitostí. Jistě je jejím úkolem zabezpečit stabilní vazby Ruska k jeho „blízkému zahraničí.“ Nelze pochybovat o tom, že ztráta Ukrajiny v tomto projektu je bolestivá. Ukrajina je k ruské ekonomice v řadě ohledů komplementární, nemluvě o její poloze (i bez Krymu). Je tak patrné, že Euroasijská unie má za cíl nejen propojit úžeji oblast střední Asie, ale také hodnotově ukotvit Rusko – konzervativním a cezaropapistickým směrem.

Nezapomínejme, že střední Asie je oblast, ve které je rovněž nesmírně aktivní Čína. V rámci Šanghajské organizace spolupráce byl oslaben vliv Spojených států v oblasti, což by bezesporu jeden z důvodů, který Hillary Clintonovou vedl k silnému výroku o (tehdy plánované) Euroasijské unii: „Nebude se to tak jmenovat (myšleno Sovětský svaz). Budou tomu říkat celní unie, budou tomu říkat Euroasijská unie a tak nějak. Ale nemylme se. My víme, co je cílem a snažíme se vymyslet efektivní způsoby, jak to zpomalit nebo tomu zabránit.“ Dosaďme dění na Ukrajině do logiky tohoto výroku, proneseného na sklonku roku 2012.

O plánech na vytvoření Euroasijské unie čtěte:

Rusko buduje centrum světové ekonomiky. S Kazachstánem a Běloruskem

Hned po podpisu hádky. Kazaši se přou s Rusy o význam své unie

Čína ovšem nepůsobí jen přes Šanghaj a kromě toho, že i bilaterálně uzavírá řadu důležitých investičních dohod s Kazachstánem, na konci minulého roku oznámila realizaci svého tradičního projektu – oživení Hedvábné stezky, která se Euroasijské unie bezprostředně dotýká. Není bez zajímavosti, že jedna z pozemních větví Hedvábné stezky ovšem pečlivě Rusko obchází (jde přes Írán, Irák na Balkán až do německého Duisburgu).

Euroasijská unie se může stát (konzervativním) mostem mezi Čínou a Evropou, jak byla někdy také interpretována. Pro potřeby Ruska, ale i EU, by ovšem bylo mnohem lepší, kdyby se šlo cestou ruského návrhu z roku 2010. V té době premiér Putin přišel s návrhem propracované spolupráce mezi EU a Ruskem. Jak sám zdůraznil, ekonomiky EU a Ruska se vzájemně dobře doplňují.

Stabilní, smluvně zajištěné, vztahy s Ruskem by měly i svou neocenitelnou geopolitickou hodnotu. Odtržení Ruska od Evropy není totiž ani v ruském, ale především v evropském zájmu. Pokud někteří představitelé EU podporují „tvrdé“ sankce a izolaci Ruska, je na místě se obávat, že slouží zcela jiným zájmům než evropským.

Čtěte další komentáře Ilony Švihlíkové:

Ohrožený dolar?

Tabu monetizace aneb Změňte peníze!

Zemní plyn jako strategická zbraň?

Mýty českého zahraničního obchodu

Ilona Švihlíková hodnotí uplynulý rok: Fáze kapitalismu aneb Co je normální?

Šok na druhou

Varovné signály

Minimální mzda jako překážka pokroku

Rentiérský kapitalismus

Hledání živé vody

Nejasnosti kolem dluhů

Kypr jako průzkum bojem

Rozhovor s Ilonou Švihlíkovou: Plať daně, kde máš zisky. Matku si měj třeba ve vesmíru

Autorka působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, kde vede katedru politických, společenských věd a ekonomie. Je kritičkou globalizace a kapitalismu, na toto téma vydala v roce 2010 knihu „Globalizace a krize“. Je koordinátorkou občanské iniciativy Alternativa Zdola, která mimo jiné hledá alternativní ekonomické systémy.