Donald Trump již v rámci své volební kampaně avizoval významné změny v daních, které jako by navazovaly na Reagana z 80. let. Na přetřes se dostala i daň z příjmu korporací, která právě podle Trumpa je jedním z faktorů, který „škodí“ americkému byznysu.
Debaty kolem sazby vypadají už jako posedlost, protože vytrhnout daňovou sazbu z kontextu – bez zdůraznění role daňového základu, nemluvě o různých „kličkách“, jak daně platit minimálně či vůbec - prostě neposkytuje realistický obrázek.
V současnosti jsou zde dva návrhy týkající se především daní z příjmu korporací. Na jedné straně ten trumpovský zahrnuje celkové snížení daně - návrh pochází od Paula Ryana, ale počítá s určitou variantou „hraniční daně“, která by spíše směřovala na spotřebu, než na příjem. Podle listu Foreign Affairs se přitom jedná o systém, který by nikde jinde na světě neměl precedens. Je to dobře vidět i na těch, kteří Ryanův návrh podporují, jako například gigant GE, a na těch, kteří intenzivně lobbují proti, jako například řetězec Walmart.
To, že návrh pocházející z Kongresu radikálně mění způsob nazírání korporátních daní, nemusí být nutně špatná věc. Oba dva plány ovšem povedou ke zvýšení amerického deficitu. Zatímco Ryan chce celkovou reformu nastavit jako rozpočtově neutrální, Bílý dům spoléhá na vzkříšení Lafferovy křivky.
Republikáni jsou sice celkově nakloněni nižším daním, ale na druhé straně je mezi nimi mnoho „deficitních jestřábů“, kteří vnímají vyrovnaný rozpočet jako svatou povinnost.
Laffer vstává z hrobu
Na tyto námitky odpovídá Trumpův ministr financí Steven Mnuchin tím, že snížení daní vygeneruje tak velké příjmy, že se tyto rozsáhlé změny daňového systému „samy zaplatí.“ Tyto úvahy jsou ovšem i v řadách republikánských think-tanků považovány za vrcholně nerealistické. Je jasné, že růst kolem 1,9 procenta je nedostačující a americká ekonomika by musela trvale zrychlit někam je třem procentům. Představa, že by samotná změna daní vedla k takovému nastartování ekonomiky, je mimo realitu i empirickou zkušenost.
Laffer, dnes už starý pán, v to sice stále neochvějně věří, ale zůstává i mezi neokonzervativci stále více osamocen. Poté, co úvahy o „trickle down economics“ vyvrátil nedávno i Mezinárodní měnový fond, který je koneckonců desetiletí sám propagoval, je stále těžší tuto „neoliberální magii“ zavádět.
Podívejme se na zajímavou úvahu Ryana a Bradyho. Jejich daň z příjmu korporací, jak uvádějí Foreign Affairs, je spíše daní spotřební a blíží se konceptu DPH, který je dlouhodobě ve Spojených státech odmítán (stačí si vzpomenout na Obamovy úvahy v roce 2010).
Přečtěte si:
Ilona Švihlíková: Konec zlehčování chudoby. V Česku je to klíčové téma
Ryan a Brady totiž místo snížení z oficiálních 35 procent na 15 procent, což je návrh z pera Bílého domu, počítají se sazbou 20 procent, ovšem z cash flow firmy. Jedna z modifikací by nezahrnovala úroky, dividendy a kapitálové zisky. A ta druhá se právě týká oné „hraniční daně“, o které se začalo se zvolením Trumpa více debatovat. Jednoduše řečeno: platby za importy by se nedaly odečíst, naopak příjmy z exportu by byly z daně osvobozeny. Zdá se tedy, že by záleželo na tom, kde si spotřebitel zboží či službu pořídil, nikoliv, kde byla vyrobena. Možná by to mohl být jeden z návrhů, jak donutit firmy, aby platily daně tam, kde mají spotřebitele, bez ohledu na to, kde jsou jejich oficiální sídla, uvádějí Foreign Affairs.
Daňová konstrukce tohoto typu, i když zní nejen evropským uším velice netypicky, má zároveň sloužit k modernizaci americké ekonomiky. Zahrnovala by totiž možnost rychlého odpisu nového zařízení. „Hraniční uspořádání“ importů a exportů by mělo zajistit to, aby firmy raději zůstaly v USA a také zde využívaly pracovní sílu.
Je ovšem nejasné, zda by se podařilo nový návrh do detailů promyslet tak, aby se zabránilo celosvětovému fenoménu – přesunu zisků do daňových rájů a vyhýbání se daňové povinnosti. Firmy by jistě měly zájem na tom vymyslet, jak změnit neodpočitatelné položky za import v odpočitatelné položky za export. Již nyní je to pro Spojené státy velký problém. Odhady uvádějí, že zisky odvedené do zahraničí, aby se firmy vyhnuly zdanění, obnášejí až o 200 miliard dolarů ročně.
Největším faktorem při úvahách o nové dani je ovšem nejistota. Není jasné, jak by daň ovlivnila distribuci zdrojů mezi práci a kapitál, co by udělala s maloobchodními cenami či jak moc by ovlivnila americký dolar. Zatímco Trumpův návrh je krokem k masivnímu prohloubení amerického rozpočtového deficitu, Ryanův plán je skutečně krokem do neznáma.
Přečtěte si další komentáře Ilony Švihlíkové:
Blíží se konec globalizace?
Sirotci neoliberalismu
Robotizace otevírá dveře dystopiím
Manipuluje Čína, nebo nemanipuluje?
Sever proti Jihu
Ilona Švihlíková je ekonomka, vysokoškolská pedagožka a koordinátorka občanské iniciativy Alternativa Zdola, která mimo jiné promýšlí alternativní ekonomické systémy. Je autorkou knih „Globalizace a krize“, „Přelom. Od Velké recese k Velké transformaci“ a „Jak jsme se stali kolonií“.
