Rok 2013 byl významný několika skutečnostmi. Pokračovala recese, která uzavřela poklesem české ekonomiky o 0,9 procenta. Poslední kvartál minulého roku ale naznačil určitý optimismus - teprve v roce 2013 jsme se dostali (resp. mírně překročili) na ekonomickou úroveň roku 2008. Nepřekvapí tedy, že v posledních letech se česká ekonomika odchýlila od průměru EU.
Hlavní ekonomickou událostí se nestal ani pokračující pád reálných mezd, ale řízená depreciace koruny provedená Českou národní bankou na sklonku minulého roku. Český statistický úřad tento krok přímo označil za „pokus jak řešit absenci české národohospodářské politiky.“ Prozatím můžeme konstatovat, že se tento krok pozitivně odrazil ve zlepšení směnných relací a spolu s tím i v nárůstu exportu.
Mnohem spornější ovšem je, zda si přejeme, abychom šli opět cestou konkurence cenou, podobně jako na počátku 90. let. Domnívám se, že právě tehdejší politika opakovaných, silných devalvací přispěla k dnešnímu silnému nepoměru mezi českým HDP a evropským průměrem, a také mezi průměrnou cenovou úrovní a úrovní mzdovou. Mezi průměry cen a mezd nám „lítá“ nějakých 25 procentních bodů, což rozhodně není málo.
Druhá úvaha se může týkat vzdálenějšího horizontu – jak by asi v takovéto situaci vypadal převodní kurz koruny na euro? Je v našem zájmu vstupovat do eurozóny jako žebráci, s podhodnocenými aktivy, o důchodech ani nemluvě? Převodní kurz je jednou dán a jeho správné nastavení je nesmírně ekonomicky složitou a politicky citlivou otázkou.
Prvníh čtvrtletí, kdy česká ekonomika přidala 2,9 procenta, přineslo optimismus. Posilovat začaly všechny poptávkové složky, investice pozitivně ovlivnila teplá zima (na rozdíl od USA). Cenová hladina sice nerostla, ale deflační prostředí není specifikum Česka – týká se (resp. vzhledem k dění na Blízkém a středním Východě spíše týkalo) cen primárních komodit a také prováděné „fiskální konsolidace“, zkrátka škrtů, které vedly v mnoha evropských zemích k poklesu cenové a mzdové úrovně. Je tu nicméně několik bodů, které mě poněkud znepokojují a kterým, obávám se, není věnována dostatečná pozornost.
Z hlediska čistě statistického jde samozřejmě o srovnávání s nižším základem minulého roku. Proto je tak důležité zdůraznit, že teprve na konci minulého roku se český HDP vrátil na úroveň roku 2008. Je to tak trochu jako spadnout do sklepa, potácet se tam a následně se radovat, když vyjdeme na první schod.
Je dobře patrný rozdíl mezi chováním firem a domácností. Zatímco firmy – a opět to není české specifikum – na penězích tzv. sedí a kumulují depozita, domácnosti stále rychleji vybírají úspory a zároveň slábne intenzita úložek. Vidíme tedy, že u firem převládá minimálně opatrné chování, které není v souladu s očekáváním masivnějších investic, zatímco domácnosti „jedou na rezervu.“
Zvýšení minimální mzdy jako nástroj oživení
Zde je klíčový vývoj na pracovním trhu. Tedy zda bude jednoznačně zlomen trend poklesu reálných mezd (v nepodnikatelské sféře klesají už čtvrtým rokem, ve sféře podnikatelské druhým rokem).
To, že průměr je deformován právě vyššími platy (a manažerskými odměnami), není žádná novinka. Ale i tak snad stojí za zmínku, že rozdíl mezi mzdovým průměrem a mediánem je čtyři tisíce korun. Podobný rozdíl je u mediánu mezi platy mužů a žen. Kromě toho je potřeba vzít při posuzování vývoje kupní síly domácností v úvahu, že roste šedá zóna, práce na černo a ubývají sociální jistoty.
I v kontextu tohoto rozporuplného vývoje se jeví postupné navyšování minimální mzdy, (která je ve srovnání s jinými zeměmi EU, a to i zeměmi bývalého východního bloku, na ostudné úrovni), jako vhodný nástroj hospodářského oživení. Koneckonců se domnívám, že v boji proti deflaci, pokud se jí ČNB tolik obává, je to rozhodně nástroj vhodnější, než deformace kurzu umělou depreciací.
Článek je shrnutím ekonomické části zprávy koalice Social Watch. Social Watch je mezinárodní síť občanských organizací usilujících o vymýcení chudoby a jejích příčin. Síť vznikla v roce 1995, vydává každoroční zprávy o pokroku a nedostatcích v boji proti chudobě a rovnosti mužů a žen. Česká koalice SW vznikla v roce 2008.
Čtěte další komentáře Ilony Švihlíkové:
Participativní rozpočet – princip, ne úlitba „otravným“ občanům
Euroasijská unie jako nová hrozba?
Tabu monetizace aneb Změňte peníze!
Zemní plyn jako strategická zbraň?
Mýty českého zahraničního obchodu
Ilona Švihlíková hodnotí uplynulý rok: Fáze kapitalismu aneb Co je normální?
Minimální mzda jako překážka pokroku
Rozhovor s Ilonou Švihlíkovou: Plať daně, kde máš zisky. Matku si měj třeba ve vesmíru
Autorka působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, kde vede katedru politických, společenských věd a ekonomie. Je kritičkou globalizace a kapitalismu, na toto téma vydala v roce 2010 knihu „Globalizace a krize“. Je koordinátorkou občanské iniciativy Alternativa Zdola, která mimo jiné hledá alternativní ekonomické systémy.
