Renta bývá v učebnicích mikroekonomie obvykle asociována s pozemkovou rentou. Někdy se o ní hovoří v souvislosti se státy žijícími z nerostného bohatství, typicky ropy. Z hlediska vývoje systémů si ji spojujeme s feudalismem, kde tvořila takzvaný hlavní společenský přebytek. Jenže renta a problematika s ní související je nesmírně aktuální. V současném kapitalistickém systému (v němž by hlavním společenským přebytkem měl být zisk) je rozšiřující se patologií.
Článek s příznačným názvem „Rentiéři jsou tu“, který napsali odborníci z UNCTADU, odkazuje na novou Zprávu o obchodu a rozvoji (Trade and development report). Ta má už roky jednu zásadní vlastnost – i když nemusíte sdílet názorové vyznění Konference o obchodu a rozvoji – dokáže mistrně vystihnout aktuální trendy.
Hned v úvodu stojí: „V posledních desetiletích největší světové korporace stále více vytěžovaly zisk z ekonomiky místo toho, aby inovovaly. Je potřeba tento trend zvrátit kvůli budoucímu růstu a sociální kohezi, ale nebude to snadné.“
Nerovnost se dostala po roce 2008 do ekonomické agendy poté, co byla roky přehlížena, případně v rámci přístupu „trickle down“ brána jako něco správného a zdravého. Již téměř deset se tak „hledá viník“, na tapetě jsou často technologie či globalizace. Ovšem nejen UNCTAD, ale také Mezinárodní organizace práce (ILO) už delší dobu upozorňují, že zásadním problémem je také dobývání renty.
Renta se může dobývat řadou cest – souvisí s tržní koncentrací a monopolní silou velkých firem. Druhý velký zdroj nabízí regulace, která je buď vytvořena přímo „na míru“ pro určitou firmu či sektor, nebo se stane tak komplikovanou, že jen speciální firmy najdou „mezery a kličky“, jak se například vyhnout zdanění.
Dolarových milionářů v Česku přibylo. Je jich přes 25 tisíc
Ve Spojených státech jsou daňové zákony tak komplikované a rozsáhlé, že speciální firmy těží z toho, že se dokáží orientovat ve všech možných výjimkách a svému klientovi zajistit co možná nejnižší zdanění. Není to samozřejmě jen případ USA, ale vzhledem k obnoveným snahám amerického prezidenta o zjednodušení daňového systému je potřeba připomenout, že skutečně nejde „jen“ o daňové sazby.
Ke klasickým způsobům dobývání renty patří také to, když veřejný sektor „uvolní pozice“ např. u takového penzijního systému. Dalším z příkladů jsou ale arbitráže dle doložky ISDS (investor-state settlement dispute), které při jednání o dohodách jako TTIP apod. vzbuzovaly největší odpor obyvatelstva.
Dobývání renty je zde vlastně způsob parazitování na veřejných zdrojích, přičemž přínosy jsou koncentrovány (což tedy podporuje nerovnost) a veřejný účel samozřejmě není plněn. Renta je spjatá s privilegii, nyní to tedy nejsou privilegia pro aristokracii, ale prostě pro ty aktéry, kteří si ji různými způsoby (například dotace na míru) dokážou zajistit. Je patrné, že privilegia jsou poněkud v rozporu s hlásanou liberální demokracií.
K prvnímu typu, tedy tržní koncentraci, se nedávno vyjádřily Financial Times, s článkem Jak Warren Buffett zničil americký kapitalismus. Buffett je symbolem toho, jak maximálně omezit investice do reálné ekonomiky, koncentrovat tržní sílu a vytvářet, jak on sám říká, příkopy proti konkurenci. Je to obchodní model, který si získal značný obdiv – není divu, pomocí těchto kroků získáte podstatně větší výnosy (a taky máte menší riziko), než když se snažíte inovovat a přicházet s novými výrobky a službami jako třeba v článku uvedený Elon Musk. Dobývání renty bylo povýšeno na exkluzivní strategii, která oslovila akcionáře po celém světě, kteří se dožadují podobných výsledků, píší Financial Times.
Uspět v technologickém centru světa je stále obtížnější:
Zapomeňte na svobodomyslnou smršť myšlenek. V Silicon Valley vládne starý známý oligopol
„Už v roce 2007 řekl, že „nechce byznys, který je pro konkurenty snadný, ale byznys s příkopem kolem a s cenným zámkem uprostřed.“ Jeho definice dobrého managementu je tedy jasná. Když máte efektivní konkurenci, pak to děláte špatně. Jeho koncepce příkopu je totéž, co jeho vize kapitálové investice: krása jednoho je, že nepotřebujete to druhé. A Buffett to potvrdil v řadě případů a minulý rok k tomu řekl: ´Ideální byznys je ten, který nebere žádný kapitál a přeci roste.´“
Existuje velké množství odborné literatury, které se i z politologického hlediska zaobírá tím, jaké patologie vytváří ekonomika závislá na ropné rentě, jde o takzvané ropné rentiérské státy.
Vzhledem k tomu, jaký je ovšem současný vývoj kapitalismu, je potřeba se přestat dívat na ropné země OPEC a místo toho namířit zrcadlo do vlastních řad. A položit si nepříjemnou otázku: jaké patologie vytváří rozšiřující se dobývání renty ve vyspělých zemích. Řada politických změn, které bývají interpretovány jako zásadní otřes, pak možná začnou dávat větší smysl.
Ilona Švihlíková je ekonomka, vysokoškolská pedagožka a koordinátorka občanské iniciativy Alternativa Zdola, která mimo jiné promýšlí alternativní ekonomické systémy. Je autorkou knih „Globalizace a krize“, „Přelom. Od Velké recese k Velké transformaci“ a „Jak jsme se stali kolonií“.
Čtěte další komentáře autorky:
