Rozpojení mezi dvěma nejsilnějšími ekonomikami signalizuje přelom v globalizaci a pohledu na ni. Globalizace totiž znamenala proplétání, propojování na mnoha úrovních. Nešlo zdaleka jen o tvorbu takzvaných hodnotových řetězců ovládaných nadnárodními firmami (které stále mají pod kontrolou 80 procent mezinárodního obchodu).
Globalizace navzdory všem proklamacím a s nimi spojeným očekáváním „zářných zítřků“ byla vždy procesem silně hierarchickým, který mimo jiné reflektoval prohlubování mezinárodní dělby práce. Finanční propojování povzbuzené tlakem MMF na liberalizaci kapitálových toků vedlo již v 90. letech k bezprecedentní frekvenci finančních krizí. Především krize v jihovýchodní Asii se rozšířila z Thajska do dalších rozvíjejících se zemí a zanechala za sebou i dramatické politické dopady (viz Indonésie, Rusko či Argentina).
Politická vzpoura proti globalizaci na sebe nechávala čekat, koneckonců řada problémů našeho světa plyne z toho, že jednotlivé systémy nejsou synchronizovány – zatímco finanční svět je zběsile rychlý, politika vyžaduje čas a projev ekonomických změn v politické rovině může být „zpožděný“ i mnoho volebních období.
Bilance roku 2019 pohledem Miroslava Zámečníka: Dobře už bylo
Trumpova politika „America First“ je takovou zpožděnou reakcí na globalizaci, koneckonců některé Trumpovy návrhy působí, jako kdyby „vypadly“ z 80. let minulého století. Hlavní motto signalizuje mnohé a ukazuje, jak lze v jednom heslu obsáhnout zcela jiné vidění světa, nejen té ekonomické slupky. Je to důraz na národní zájem, odpor vůči multilaterálním institucím, neomerkantilistická politika (slabý dolar), velkolepý návrat geopolitického uvažování, včetně rozšíření extrateritoriálních sankcí.
Rozpojení mezi USA a Čínou zapadá do scénáře blokového uspořádání světa. Nárůst politik, které deklarují „národní zájem“ a propojují bezpečnostní a ekonomické prvky, není náhodný. Zdaleka se neomezuje jen na výše uvedené aktéry, stačí se podívat třeba na dalšího asijského giganta, na Indii.
Rozpojení je Američany vnímáno jako cesta k „obnovení velikosti“, i když s sebou nese i to, že „americké standardy“ (počínaje technologiemi a konče využíváním amerického dolaru) budou omezeny jen na určitý okruh světa. Pro Čínu rozpojení indikuje nutnost posílit „vnitřní růst“, to je důraz na domácí investice a na spotřebu, ale také urychlené vytváření vlastních technologických alternativ, tedy snížení závislosti zejména na amerických firmách. Další na řadě je pak finanční systém a je dosti pravděpodobné, že Čína přepne pozornost právě na něj.
Bilance roku 2019 pohledem Pavla Párala: Poloprázdný, napůl plný džbánek
Extrateritoriální sankce, které si USA tak oblíbily, naposledy v případu Nord Stream II, využívají rozšíření a dominance amerického dolaru a finančního systému ovládaného Spojenými státy. Že pod Trumpem USA nemají trvalé přátele, ale jen trvalé zájmy, už si zřejmě uvědomila i EU. Čína je ovšem (s Ruskem po boku) motivována jednat rychle a vedle technologického osamostatňování položit také základy „alternativního“ finančního systému, který může rychleji podpořit internacionalizaci jüanu.
Lze tak očekávat, že rok 2020 se ponese ve znamení dalšího oslabování multilaterálních institucí a pokračování studené války mezi USA a Čínou.
Ilona Švihlíková je ekonomka, vysokoškolská pedagožka a koordinátorka občanské iniciativy Alternativa Zdola, která mimo jiné promýšlí alternativní ekonomické systémy. Je autorkou knih „Globalizace a krize“, „Přelom. Od Velké recese k Velké transformaci“ a „Jak jsme se stali kolonií“.
Od Ilony Švihlíkové dále čtěte:
Proč se mezinárodní obchod chová divně a co to znamená?
Zbytečná G7. Staré recepty a morální nadřazenost svět nepotřebuje
