Pojem setrvalé stagnace do ekonomické debaty vnesl Lawrence Summers, čímž navázal na Alvina Hansena z 30. let. Nezakrývá, že makroekonomie dnes vypadá velice odlišně od podoby před Velkou recesí. Jak sám říká, kéž by dnešní ekonomický problém spočíval v minimalizaci fluktuací. Dnes podle něj nevíme, jestli cyklus má vůbec podobu cyklu.
Summerse trápí mimo jiné to, že trvající problémy v krátkém období se takříkajíc přenášejí do dlouhého období, tedy do ztráty potenciálu. Variantou na Keynesovo „v dlouhém období jsme všichni mrtví“ je podle něj: „když zemřete v krátkém období, žádné dlouhé už není.“ Podle Summerse se sice americká ekonomika přibližuje svému potenciálu, ovšem je to především „díky“ jeho poklesu.
Důležitost tématu setrvalé stagnace naznačuje i to, že rovněž Konference OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD) se ve své roční Trade and Development Report 2015 (TDR) tématu věnuje – a její „čuch“ na nosná a zásadní témata zpochybnit nelze.
Aktuální TDR se hned na úvod ptá, jestli je současná situace „novým normálem“ pro vyspělé země (aby si vypůjčila pojem od Číny, která je ovšem v poněkud jiné situaci). Deleveraging (tedy splácení dluhů napříč sektory) samozřejmě „nakopnutí“ růstu nepomáhá a svět, v němž se každý snaží snížit své dluhy nutně skončí jen tím, že se dluhy dále zvýší.
Alvin Hansen se domníval, že oživení zadušená ve svém počátku má na svědomí pokles růstu populace, neefektivní monetární politika a technologické změny. Kromě jiných důvodů TDR také uvádí dlouhodobou stagnaci příjmů, vyjádřenou v poklesu podílu mezd na produktu (od 80. let o deset procentních bodů). Není divu, že i zde najdeme spíše názory přiklánějící se k fiskální expanzi, potažmo ke zvýšení kupní síly obyvatel.
Summers v návaznosti na chabé (dlouhodobé!) výsledky ekonomik vyspělých zemí klade zásadní otázku: je možno v těchto zemích dosáhnout zároveň dostatečnou úroveň růstu a využití kapacit za situace finanční stability? Vývoj posledních minimálně 15 let je provázen ve vyspělých zemích bublinami. Zmiňme bublinu dot.com, jí předcházející japonskou bublinu, bublinu na trzích periferie Eurozóny a samozřejmě vyvrcholení bubliny nemovitostí ve Spojených státech.
Z toho vyvozuje, že se rovnováha mezi úsporami a investicemi se posunula, což by měla reflektovat reálná úroková míra. Důvodů je podle něj celá řada. Jedním je nový typ podnikatelské aktivity, který nevyžaduje značné úvěrové financování (Google), klesající míra růstu populace (což je Hansenův argument), ale také nerovná distribuce příjmů, která povzbuzuje hromadění peněz ve formě zadržených zisků.
Jen velký problém totiž dokáže vyvolat ekonomickou debatu, která by před ním byla nepředstavitelná
Vidíme tedy nedostatek poptávky, který se následně projeví v poklesu nabídky a tedy i ekonomického potenciálu. Jak z toho ven? Summers se nedomnívá, že hlavní spása přijde od nízkých úrokových sazeb. Takovéto prostředí jen dále povzbuzuje cestu vyspělých zemí od bubliny k bublině. Jím preferovaná strategie je zvýšení poptávky. Je jasné, že politika fiskální konsolidace (austerity) jde přesně opačným směrem.
Jeho přístup se týká zvýšení poptávky např. cestou veřejných výdajů, neboť i multiplikátor se zdá být dostatečně velký, aby odboural i obavy ohledně dalšího zvýšení dluhu, jak ukazuje. Přestože je Summersova analýza poměrně umírněná a bez hysterie demonstruje závažné proměny ekonomického prostředí, je jasné, že z ní vyplývá dramatický závěr o nových otázkách stojících před vyspělými zeměmi a před makroekonomií jako takovou.
Je pravda, že některé země se nemusejí zastavit před nulovou úrokovou sazbou jako limitem a aplikují dokonce záporné úrokové sazby. Zkušenosti Dánska, Švédska a Švýcarska jsou bezesporu zajímavé, ale účel zavedení záporných úrokových sazeb se přeci jen netýkal oživení ekonomiky. Ve Švédsku šlo (také) o snahu vyvolat inflaci, v Dánsku a Švýcarsku nedovolit příliš velké zpevnění měny. Záporné úrokové sazby centrálních bank se ovšem neodrazily v sazbách pro klienty (alespoň prozatím).
Pustit ďábla ze řetězu
Razantněji se k problému postavil Adair Turner, když tváří v tvář realitě navrhuje „pustit ďábla ze řetězu.“ Jsme podle něj v situaci popsané výše, ale bez vhodných zbraní k boji. Monetární politika je neúčinná a povede jen k bublinám, fiskální má silně omezený manévrovací prostor daný zadlužením většiny ekonomik. V takovéto situaci řada ekonomů vzpomene na Miltona Friedmana a jeho peníze shazované z helikoptéry.
Znovu se zde vracíme k tématu, které popularizuje moderní měnová teorie – tedy že měnovému suverénovi nikdy nemohou dojít peníze. Obavy z hyperinflaci brzdily využívání monetizace dluhu (i když tedy v Japonsku a USA příliš ne). Náš současný svět ale vypadá jinak, místo strašidla hyperinflace je v něm podle Turnera deflační přízrak. Splatit dluhy růstem je v takovéto situaci naprosto mimo realitu. A i když by někteří ekonomové navrhovali velké odpisy dluhů, Turner se kloní právě k monetizaci.
Turner uvádí: „Problém je, že před krizí nás nezajímalo, co dělal soukromý finanční systém ohledně tvorby úvěru, peněz a kupní síly. A nyní jsme vyděšení k smrti, že by vláda měla tisknout nějaké peníze a vytvořit tak kupní sílu. Musíme pochopit, že jak tvorba peněz vládou a její schopnost utrácet, tak i soukromá tvorba peněz a schopnost utrácet mohou být jak nebezpečné, tak i užitečné. Optimální politika spočívá v tom používat a omezovat obojí, spíše než jednu idealizovat a druhou démonizovat.“
Velká recese je bezesporu systémovou poruchou. Nejen pro své reálné socio-ekonomické důsledky. Jen velký problém totiž dokáže vyvolat ekonomickou debatu, která by před ním byla nepředstavitelná. Vzhledem k povaze ekonomické vědy před Velkou recesí, zbývá jen říct – zaplať bůh za to.
Čtěte další komentáře Ilony Švihlíkové:
Řecká tragédie v několika dějstvích
Transatlantická smlouva - v čím zájmu?
Rozhovor s Ilonou Švihlíkovou: Plať daně, kde máš zisky. Matku si měj třeba ve vesmíru
Ilona Švihlíková působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, kde vede katedru politických, společenských věd a ekonomie. Je kritičkou globalizace a kapitalismu, na toto téma vydala v roce 2010 knihu „Globalizace a krize“. Je koordinátorkou občanské iniciativy Alternativa Zdola, která mimo jiné hledá alternativní ekonomické systémy.
