Družstevní záložny prošly po roce 1989 dramatickým vývojem a další milník je za rohem: vládní novela zabývající se jejich regulací. Záložny mají v českém prostředí dlouhou tradici, bohužel posledních 20 let jejich pověst pošramotilo.
Připomeňme, že první záložny vznikaly v českých zemích již ve druhé polovině 19. století. Až do třicátých let minulého století peněžní družstevnictví kvetlo a bylo nedílnou a úspěšnou částí širokého družstevního hnutí, v němž prvorepublikové Československo vynikalo. Až třetina tehdejší ekonomiky byla družstevní.
Proti trendu
V Poslanecké sněmovně nyní čeká na druhé čtení vládní návrh úpravy sektoru družstevních záložen. Dnes jde o malý segment finančního trhu – tvoří jen 0,6 procenta jeho objemu. V posledních letech se o něm v Česku málokdy hovoří vlídně. Obojí je ve světovém kontextu s podivem. Finanční družstva jsou v řadě zemí nesmírně důležitá a „credit unions“ zažívají třeba v USA skutečný boom.
Důležitost družstev v poslední době vyzvedl i Evropský parlament, když v roce 2013 schválil zprávu o přispění družstev k překonání krize: „V období krize se družstva ukázala jako odolnější v porovnání s řadou konvenčních podniků (…), zejména co se týče družstevních bank a družstev v oblasti průmyslu a služeb.“
Vládní novelu zřejmě inspirovala spíše zpráva MMF z roku 2012. Ta konstatuje, že sektor družstevních záložen neplní své sociální funkce a je potřeba jej restrukturalizovat. Ministerstvo financí se teď snaží návrhy MMF implementovat. Záložny v polistopadovém Česku skutečně byly vnímány spíše jako menší banky a nezohledňovaly klasické družstevní principy, především vzájemnost. V tomto ohledu je novela krokem správným směrem – družstva se mají chovat jako družstva, nelze je nutit, aby byly „minibankami“.
Rána do fondu
Je rovněž pravda, že některé části sektoru se nenacházejí v ideální ekonomické situaci. Varující je hlavně poměr selhávajících úvěrů, který u bank dosahuje šesti sedmi procent, zatímco u některých záložen se pohybuje mezi 20 a 30 procenty. Mnozí lidé z branže proto novelu vítají.
Je tu ale háček či spíše pořádný hák. Jde o ustanovení týkající se limitu členského vkladu (úročeného) vůči splacenému základnímu členskému vkladu (součásti základního jmění). Poměr je ustanoven na 1:10, což v praxi může vést nikoli k očištění sektoru a jeho postavení na zdravý základ, ale k jeho likvidaci. Odhady hovoří o tom, že by musely skončit dvě třetiny záložen. A je třeba říci, že ani těm, které nezajímají družstevní principy a základy sociální ekonomiky, nemůže být lhostejný zásah, který by tím schytal Fond pojištění vkladů.
Nadměrné čerpání fondu má své politické konsekvence. Opravdu se chce koaliční vláda stát tou, kvůli jejíž novele se z fondu zbytečně vyčerpalo nějakých deset až patnáct miliard korun? Uvědomují si poslanci, jaké dopady pro ně takový úder může mít? Jak na to zareagují banky, které jsou téměř zcela v zahraničních rukou a odvádějí z Česka stovky miliard ročně?
Chabý dohled
Ve zprávě MMF najdeme také přímou kritiku ČNB a jejího nedostatečného dohledu. Je zde přímo konstatováno, že malé družstevní záložny byly podrobeny méně důkladnému dozoru než banky. Nechuť ČNB k družstevním záložnám je dlouhodobá. Nabízí se pak otázka, zda právě toto ustanovení v jinak logické novele, která klade důraz na zainteresovanost členů na činnosti záložny, nevzniklo proto, aby ČNB zabila dvě mouchy jednou ranou: zničila záložny a zároveň zametla stopy po svých opakovaných selháních v dohledu.
Čtěte další komentáře Ilony Švihlíkové:
Největším nepřítelem kapitalismu je kapitál sám
Participativní rozpočet – princip, ne úlitba „otravným“ občanům
Euroasijská unie jako nová hrozba?
Tabu monetizace aneb Změňte peníze!
Zemní plyn jako strategická zbraň?
Mýty českého zahraničního obchodu
Ilona Švihlíková hodnotí uplynulý rok: Fáze kapitalismu aneb Co je normální?
Minimální mzda jako překážka pokroku
Rozhovor s Ilonou Švihlíkovou: Plať daně, kde máš zisky. Matku si měj třeba ve vesmíru
Autorka působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, kde vede katedru politických, společenských věd a ekonomie. Je kritičkou globalizace a kapitalismu, na toto téma vydala v roce 2010 knihu „Globalizace a krize“. Je koordinátorkou občanské iniciativy Alternativa Zdola, která mimo jiné hledá alternativní ekonomické systémy.
