Kurzarbeit, neboli v české
variantě podpora v době částečné zaměstnanosti, nebyl na vládě schvalován
lehce. Jeho projednávání se posouvalo, finální verze, která doputovala do
Poslanecké sněmovny nemá například podporu ČMKOS. Zrychlené projednání ve stavu
legislativní nouze v Poslanecké sněmovně padlo, takže se dočkáme
plnohodnotné rozpravy. Nutno dodat, že úprava „zkrácené práce“ si důkladnou a
odbornou rozpravu zaslouží.
Bylo to ministerstvo práce a sociálních věcí, které přišlo s programy, které byly jako zaměstnavateli, tak zaměstnanci vnímané jako úspěšné a také rychle zavedené – Antivirus A a B, které se částečně německým vzorem zkrácené práce inspirovali. Oba dva programy (vynechávám teď Antivirus C, který jsem od začátku považovala za omyl, či spíše za výsledek lobbystického tlaku) mají na konci října skončit, je tedy logické, že se ministerstvo pokusilo o nelehký úkol přijít s trvalým mechanismem ochrany pracovních míst.
Souhlasíte se zavedením kurzarbeitu?
Německá inspirace přitom nehrála roli jen u nás, ale programy podobného typu byly zavedeny v řadě zemí EU. Němci někdy sami hovoří o tom, že „kurzarbeit“ je jejich vynikající exportní artikl. I jiné země řeší otázky jako my – jak pokračovat dál. Chránit dál pracovní místa? V jakých odvětvích? Jaké náklady jsou spjaté s takovou politikou? Má smysl ochraňovat odvětví, která si zřejmě nevyhnutelně projdou silnou strukturální změnou? Kdy politiku ochrany ukončit? Všechno závažné a velice obtížné otázky.
Z obecných principů uveďme,
že jakékoliv schéma ochrany pracovních míst by mělo vládě poskytovat dostatečně
velký prostor (tj. možnost aplikovat v případě šoku jednotlivého odvětví,
regionu i plošně), což česká varianta splňuje. K dalším podmínkám patří
propojení ochrany pracovních míst s kupní silou, respektive tak, aby
nedocházelo k poklesu mezd. Přiznám se, že to je jedna z mých
trvalých obav.
Nebude ochrana pracovních míst u
firem, které by stejně zanikly vykoupena tím, že se vymažou roky mzdové
konvergence? Nebude ochranný obal zkrácené práce prospívat k udržování
„zombie“ firem spojených s nízkými mzdami, místo aby uvolnil prostor pro
strukturální „upgrade“ české ekonomiky? Těžko si dokážu představit situaci, kdy
firma funguje jeden den v týdnu, a zbývající čtyři jsou zaměstnanci na
„zkrácené práci“.
Další závažné téma je vazba financování zkrácené práce na důchody. Pokud totiž zaměstnanec pobírá jen část platu (dejme tomu 70 procent), bude za něj odváděno pojistné v plné výši, nebo ne? Jinak by totiž mohl být zaměstnanec ve „zkrácené práci“ postižen i nižším důchodem.
Vláda dala najevo, že návrh na
zrušení superhrubé mzdy je motivován tím, aby se přes daňový kanál zvýšila
kupní síla a nemusely růst mzdy. Je otázkou, jestli zrušení superhrubé mzdy ve
vládním pojetí nakonec projde. Nejenže vytvoří dlouhodobý nijak nekrytý deficit
ve výši sahající k 90 miliardám, ale nízkopříjmoví si nepomohou, přitom
právě oni by „přidané peníze“ spolehlivě vrátili do ekonomiky.
Mzdy ale musejí růst organicky
tak, aby nebyla zásadním způsobem přetržena trajektorie mzdové konvergence.
K tomu je potřeba povolit restrukturalizaci ekonomiky (samozřejmě za
podmínky robustní sociální sítě, což nyní není splněno), ideálně ještě posílit
prvky účasti zaměstnanců na řízení firem tak, aby se makroekonomicky narovnal
nesoulad mezi náhradami zaměstnanců a hrubým provozním přebytkem.
Bylo by skutečně paradoxní, aby
zrušení superhrubé mzdy a „kurzarbeit“ po česku vedly k tomu, že zafixují
strukturu české ekonomiky s jejími nízkými mzdami vůči hospodářskému
výkonu a závislou ekonomickou strukturou.
