Naprostá neschopnost kooperace a spolupráce mezi vládou a Fondem národního majetku (FNM), které se projevila již vícekrát, byla výsledkem jednání mimořádné valné hromady společnosti ČEZ v pondělí 20. května.
Zdánlivá nekoordinace, ale ve skutečnosti vnitřní boj ve vládě ČSSD, panoval například za doby spoluvládnutí dvou ekonomických ministrů Miroslava Grégra a Pavla Mertlíka, kdy především šéf resortu financí využíval pozice FNM a stavěl ho proti vlastní vládě. Nejde přitom o hodnocení toho, čí projekt či představa byla lepší, jde o to poukázat, jak špatně postupovala vláda a jak jednotliví členové kabinetu nebyli schopni nebo ochotni naplnit usnesení vlastní vlády. Na obranu výkonného výboru FNM je nutno konstatovat, že na rozdíl od vlády jsou členové tohoto orgánu právně odpovědni za kroky, které učiní při správě státního majetku.
Nepromyšlená integrace.
To, co se přihodilo na mimořádné valné hromadě společnosti ČEZ, je tentokrát odrazem nepromyšlené a urychlované ideje integrace české elektroenergetiky. Vláda po neúspěšné privatizaci tohoto odvětví, kdy si kladla neúměrné podmínky, aby investor vyráběl po dobu osmi let přibližně 50 TWh elektrické energie, dostavěl Jadernou elektrárnu Temelín a spustil jí (výroba asi 12 TWh v roce) a zároveň odebral ročně 27,5 milionu tun uhlí. Investor nesměl provést jakoukoli integraci a restrukturalizaci a využít synergických efektů a snížení nákladů, a tím zajistit konkurenceschopnosti naší elektroenergetiky. Při těchto podmínkách byl smrtící i požadavek na minimální cenu ve výši 200 miliard. A tak se stalo, že žádný z uchazečů vládou stanovené podmínky neakceptoval a privatizace zkrachovala.
Po nezdařené privatizaci podniku ČEZ a podílů v distribučních společnostech elektřiny se ministerstvo průmyslu a obchodu bez sebemenší přípravy pouštělo do divoké privatizace uhelných společností. Tento záměr vláda ČSSD naštěstí neschválila, ale za čtyři roky své existence také neučinila naprosto nic ve věci privatizace či integrace, a především restrukturalizace hnědouhelného průmyslu.
Demotivace.
A tak nyní hrozí situace, že s rychlým dostavěním a spuštěním elektrárny v Temelíně bude omezena výroba v klasických elektrárnách, což vyvolá prudký pokles těžby energetického uhlí a následně sociální otřes, kdy o práci mohou přijít až tři tisíce zaměstnanců. To je výsledek tak opěvované energetické politiky. Takto vláda Miloše Zemana spravuje jí svěřený majetek a vykonává vlastnická práva. Jediné, čeho bylo docíleno, je zhoršení pozice české energetiky.
K samotnému projektu integrace podniku ČEZ a regionálních distribučních společností je nutno dodat, že vedle naprosté nepřipravenosti a zmíněné nedostatečné koordinace jednotlivých kroků mezi vládou a FNM je celý projekt špatný, neboť v současném právním stavu by mohlo docházet k diskriminačnímu jednání a deformaci trhu s elektřinou.
Projekt nereaguje rovněž na trendy v Evropské unii. V současné době je však nejvíce alarmující skutečnost, že česká energetika měla rychle za sebou dvě velká očekávání a ani jedno se nenaplnilo. Toto je velmi demotivující pro zaměstnance společností, kterých se tato očekávání týkala, a ztrátové pro akcionáře. A největším akcionářem je stát.
Vláda ČSSD by si měla uvědomit, že se nachází v předvolebním období, že její mandát vyprší do jednoho měsíce, a proto by neměla činit žádná unáhlená strategická nebo nevratná rozhodnutí.
