Vskutku velké očekávání vzbudila, a tudíž přitáhla mnoho Američanů k televizním obrazovkám, jediná plánovaná debata mezi oběma kandidáty na viceprezidenta Spojených států - aljašskou guvernérkou Sarah Palinovou a senátorem Joem Bidenem. Ostře sledované mediální divadlo se konalo 2. října na půdě Washington University v St. Louis ve státě Missouri.
O přípravě debaty se mluvilo a psalo mnoho dnů. Pro Ameriku a zbytek světa nepodstatné triviality se prezentovaly jako enormně důležité. Například Bidenovi bylo doporučováno, aby neukázal svoji převahu ve znalostech jak zahraniční, tak domácí politiky, a tak nevzbudil dojem, že mluví ke svému protějšku – a navíc ženě – s přezíravostí.
Když se konečně kandidáti ocitli tváří v tvář, bylo až trapné poslouchat „nabiflované“ věty, které z nedostatku vlastních hlubších myšlenek Palinová recitovala, někdy bez ohledu na to, jaké otázky moderátorka kladla.
Biden na druhé straně ukázal, že je kvalifikovaným „číslem dvě“ pro Baracka Obamu a že svět by se nemusel obávat, kdyby byl demokratický senátor za Delaware nucen nastoupit do role prezidenta Spojených států. Jeho přítomnost měla státnický nádech, což se o Palinové bohužel říct nedá.
Z lidského hlediska vzbuzuje republikánská jednička John McCain téměř lítost, protože po počátečním nadšení, že si vybral spolukandidátku, jež v nejlepším slova smyslu reprezentuje miliony a miliony amerických žen, které se také starají o rodinu a pracují na postech různé důležitosti, přišlo zklamání a pochybnosti. Stále více je totiž patrné, že Palinová na funkci viceprezidentky Spojených států, obzvláště v tak složité době jako nyní, asi stačit nebude.
Pro mnoho Američanů je nepochopitelné, že v zemi, která svým systémem umožňuje v tolika oborech vědy a umění „vyprodukovat“ světovou špičku (srovnejme počet nositelů Nobelovy ceny s jinými národy), může být nominována na tak důležitou funkci sice inteligentní, ale žalostně nepřipravená osoba.
Trvalo jen pár týdnů od doby, kdy Palinovou nominovali na sjezdu republikánů po bok McCaina, aby odhalila svoji neznalost světového dění. I když se zpočátku zdálo, že by nemuselo trvat dlouho, aby se dostala „do obrazu“ a mohla plnohodnotně plnit funkci, která by ji v případě volebního vítězství čekala, nyní je jasné, že svůj hendikep tak lehce překonat nemůže. Na takové „školení“ nezbývá dostatek času.
McCainova kampaň se snažila, seč mohla, aby voliči tyto nedostatky tak lehce nespatřili (ochrana před legitimními dotazy médii). Nakonec veškeré úsilí nemohlo zabránit tomu, aby pravda o nedostatcích Palinové nevyšla najevo. Pozorovatelům neunikla také jistá dávka neupřímnosti. Například, když se snažila svoji početnou rodinu představit jako jednu z mnoha milionů rodin střední třídy, která musí „u kuchyňského stolu“ pečlivě vážit rodinný rozpočet. Je lehce prokazatelné, že příjmy rodiny Palinové mnohonásobně převyšují příjmy většiny domácností americké střední třídy a že její rodina patří do mnohem vyšší příjmové kategorie, tedy do takzvané „upper middle class“.
Nevydařila se jí ani snaha ukázat, že její protikandidát Biden žije jako senátor v izolovaném a privilegovaném světě Washingtonu. Její demokratický oponent připomněl, že když mu před léty tragicky zahynula manželka a dítě a další dvě děti bojovaly o život, velice dobře poznal na vlastní kůži, co znamená postarat se o zbytek rodiny jako jediný rodič (úděl mnoha a mnoha rodin v Americe).
Bezprecedentní finanční krize Wall Streetu nemohla pro McCaina přijít v kritičtější době. Posílila totiž argument Obamy, že touha po deregulaci finančních institucí, jejímž obhájcem byl i McCain, způsobila nynější situaci. Proto – jak zdůrazňuje Obama – je nutná změna. Marně se McCain snaží argumentovat, že již dlouho upozorňoval na možnou finanční katastrofu. Nemůže uniknout skutečnosti, že republikáni svým benevolentním postojem k regulaci světa financí přispěli k nynější situaci. I když oba kandidáti mluví o nutné změně ve Washingtonu, Obamovo volání po zásadních změnách zní Američanům věrohodněji.
Kdybych sázel, vsadil bych deset ku jedné, že Obama je na cestě do Bílého domu. Nejen kvůli krizi, ale i proto, že McCainovi tah s Palinovou nevyšel.
SOUVISLOSTI
Pro mnoho Američanů je nepochopitelné, že v zemi, která svým systémem umožňuje v tolika oborech vědy a umění „vyprodukovat“ světovou špičku (srovnejme počet nositelů Nobelovy ceny s jinými národy), může být nominována na tak důležitou funkci sice inteligentní, ale žalostně nepřipravená osoba.
