Albánský regulační úřad odebral licenci společnosti CEZ Shpërndarje. Podle ČEZ tak učinil v rozporu s tamními zákony, na což bude firma reagovat kroky k zahájení mezinárodní arbitráže.
Již dříve, 20. listopadu loňského roku, ČEZ podle vlastního prohlášení požádal o 60 milionů eur, kterými měl zajištěnu část své investice, formou parciální záruky Světové banky. V Dohodě o vládní podpoře (Government Support Agreement) jsou popsány důvody, které záruku spouštějí: jde především o případ porušení metodologie výpočtu tarifů nebo neschválení tarifů. Ze smluvní dokumentace, kterou má týdeník Euro k dispozici, vyplývá, že Albánie svoje závazky nesporně porušila, když se pokusila přesunout všechny zvýšené náklady dodavatele elektřiny – státem vlastněné elektrárenské společnosti KESH – na dovoz velice drahé energie ze zahraničí na bedra CEZ Shpërndarje. Regulátor firmě už ale nedovolil přenést tyto náklady přesně podle kalkulačních vzorců na odběratele.
Jinak řečeno, k zavolání garance byl jasný důvod. Po uplynutí dvouměsíční lhůty, v níž mělo být dosaženo smíru, má maďarská pobočka Citibank Europe v Budapešti, která vystavila akreditiv na 60 milionů eur, proplatit zmíněnou částku distribuční společnosti CEZ Shpërndarje (do října 2010 se jmenovala OSSH – Operatori i Sistemit të shpërndarjes, ČEZ v ní má majetkovou účast 76 procent, zbytek vlastní albánský stát). Citibank má přitom veškeré svoje riziko kryté Světovou bankou, jež má pro změnu svoji pozici ošetřenou Dohodou o odškodnění (Indemnity Agreement), kterou podepsala s albánskou vládou rovněž v květnu 2009. Proplacená záruka se prostě konvertuje na úročenou pohledávku Světové banky za Albánií.
Lhůta na smírné řešení zjevně marně uplynula, garance byla zavolána, albánský regulátor zvolil jako protiúder odebrání licence a spolu s tím určil administrátora, který má převzít plnou kontrolu nad CEZ Shpërndarje. Dosavadní majoritní vlastník, tedy Skupina ČEZ, tím podle vlastního vyjádření „ztrácí veškerá akcionářská práva a nemá jakoukoli možnost, jak se proti tomuto de facto vyvlastnění bránit. Společnost ČEZ s tímto postupem, kdy o fungování společnosti svévolně rozhoduje pouze regulační orgán, zásadně nesouhlasí a považuje ho za neslučitelný nejen s jakýmikoli evropskými normami, ale i s albánskými zákony. Bezprostředně proto podá žalobu a uvědomí albánskou vládu o svém záměru zahájit arbitrážní řízení.“.
Bdělému čtenáři neuniklo, že nárok na odškodnění z částečné záruky Světové banky až do výše 60 milionů eur nemá přísně vzato ČEZ, ale CEZ Shpërndarje (dříve OSSH), tedy nešťastná dcerka ČEZ. Jenže právě jí regulátor ERE licenci odebral a poslal tam administrátora. Albánci k tomu ještě „napálili“ dcerce mastné pokuty a doměrky daní.
Člověk si zpětně dovede zrekonstruovat scénář, který se v Tiraně zřejmě někomu vylíhl v hlavě.
Při přetahování se s ČEZ v uplynulých měsících totiž primárně figuroval požadavek, že albánské úřady majetkovou účast v distribučce odkoupí zpátky, ale pouze pod podmínkou, že se ČEZ vzdá nároku na vedení mezinárodní arbitráže proti albánskému státu za zmaření investice a související škody. Kdyby na to ČEZ přistoupil, pochopitelně by žádné odškodnění ze Světové banky nedostal (to by tak jako tak patřilo distribuční společnosti, nyní plně postátněné), ale zároveň by se vzdal i všech dalších nároků.
S tímhle je v ČEZ pochopitelně museli vyhodit, takže přišel na řadu pokus s nuceným správcem. Lev Nikolajevič Tolstoj by si povzdechl, že všechny šťastné země jsou si podobné, zato každá z těch nešťastných je nešťastná svým vlastním způsobem. My, co neprožíváme své nejfilozofičtější jitro, víme, že v takové Tiraně se nejenže dovedou dostat do pěkných…, ale oni se v tom ještě tvořivě šťourají klacíkem.
