(1934 – 2004)
Po listopadu 1989 hodně lidí fandilo, drželo palce a pomáhalo této republice dostat se na místo ve světě, které jí právem patří a bylo jí neprávem upíráno desítky let. Nikdo to nedělal s větším zanícením než Petr Urban. Emigrant žijící od roku 1968 v Kanadě, který tuto pomoc prokazoval s nevídanou pílí, expertizou, elegancí a profesionalismem. Zemřel 21. dubna 2004. Byl to sedmdesátiletý mladík, kterého jsem s hrdostí počítal mezi své přátele.
Vzpomínám si, že když jsem se v roce 1990 stal členem sboru konzultantů prezidenta Václava Havla, přicházela spousta nabídek pomoci republice od mnoha Američanů a Kanaďanů, z nichž byli mnozí českého původu. Ne všichni byli schopni skutečně pomoci. Petr Urban, v té době již jako zaměstnanec Světové banky pomáhal, aniž by o tom v té době v České republice mnoho lidí vědělo.
Měl možnost dokázat svoji profesionalitu a ochotu pomoci mimo jiné jako šéf kopřivnické Tatry. Když tento nelehký úkol ukončil, byl připraven dál pomáhat a někdy si s hořkostí stěžoval, že ne vždy se setkává v manažerských kruzích s ochotou přijmout jeho dobře promyšlené rady alespoň jako námět pro diskusi.
Všem, kdo jsme ho znali, bude scházet. Jeho přínos této republice však zůstane nezapomenutelný.
