Významné změny v celosvětových dodavatelských řetězcích, které odstartovala pandemie covidu, nyní vedou ke stupňujícímu se závodu mezi Vietnamem a Indií. Obě tyto země, které jsou atraktivní především díky nízkým mzdovým nákladům, chtějí na trhu nahradit Čínu, z níž naopak v poslední době mnoho zahraničních společností odchází.
Změnu dodavatelských řetězců navíc výrazně podporuje také administrativa současného amerického prezidenta Joa Bidena. Ta už dlouhodobě povzbuzuje tamní společnosti, aby přesunuly výrobu elektroniky a technologií z Číny do okolních států, s nimiž mají USA přátelštější vztahy.
„Jak demokraté, tak republikáni vidí Čínu jako výzvu. A každé představenstvo společnosti v USA se ptá svého generálního ředitele, jaká je jeho strategie snižování rizika plynoucího z výroby v Číně,“ řekl CNBC Mukesh Aghi, prezident Fóra strategického partnerství mezi USA a Indií.
Indické státy mají různé zákony
Dosavadním vítězem souboje o zahraniční investice je bezpochyby Vietnam. Ten ostatně v roce 2023 vyvezl zboží v celkové hodnotě 97 miliard dolarů (téměř 2,3 bilionu korun), zatímco export Indie ve stejném roce dosáhl „pouhých“ 75,7 miliardy (necelých 1,8 bilionu korun). Podle expertů za to může především skutečnost, že Vietnam měl před Indií v mnoha ohledech náskok.
„Vietnam je známý svou schopností vyrábět elektroniku, zatímco Indie se do tohoto odvětví teprve postupně dostává. To mu poskytuje významnou konkurenční výhodu,“ uvedl Samir Kapadia, generální ředitel společnosti Vogel Group.
Situaci bezpochyby ovlivňují i vzájemné vztahy obou zemí se Spojenými státy. Zatímco Hanoj má obchodní a investiční dohodu s Washingtonem už od roku 2007, spolupráce mezi Indií a USA se začala zintenzivňovat až po loňské návštěvě premiéra Nárendry Módiho v Bílém domě.
Další klíčovou výhodou Vietnamu je pak jeho administrativní rozdělení. Indie má totiž přes 30 různých svazových států a teritorií, přičemž každé z těchto území má do určité míry odlišné zákony, což je pro zahraniční firmy mnohdy až příliš složité.
Nižší clo ocenil i Apple
Významnou překážkou pro větší rozvoj indických továren je mimo jiné i tamní desetiprocentní dovozní clo na informační a komunikační technologie. Ve Vietnamu se totiž jeho průměrná výše pohybuje zhruba na polovině této hodnoty. V tomto ohledu by se ale situace mohla brzy změnit, protože premiér Módí chce letos některá cla výrazně snížit.
Konec konců v lednu už Nové Dillí snížilo dovozní daně na vybrané kovové a plastové díly používané při výrobě mobilních telefonů, a to z 15 na 10 procent. Tento krok pomohl třeba společnosti Apple a také firmě Dixon Technologies, která vyrábí telefony pro značky Xiaomi, Samsung a Motorola. „Vzhledem k pevnému postavení Vietnamu v oblasti výroby elektroniky a jejího exportu do Spojených států je právě toto odvětví místem, kde brzy uvidíme největší souboj mezi Vietnamem a Indií o podíl na trhu,“ řekl Kapadia.
Nedávný vývoj přitom ukazuje, že indické továrny skutečně můžou zahraniční firmy zaujmout. Tamní export elektroniky do USA ostatně mezi lednem a zářím loňského roku dosáhl hodnoty 6,6 miliardy dolarů (asi 100 milionů korun), což je zhruba o čtyři miliardy více než ve stejném období roku 2022.
Hlavní investiční ředitel společnosti VinaCapital Andy Ho ovšem varoval, že snížení dovozních cel Indii samo o sobě k získání dostatečné konkurenční výhody nad Vietnamem stačit nebude: „Zahraniční investory obvykle více než daně a tarify zajímá flexibilita najímání a propouštění pracovníků. Právě to může být hlavním zdrojem dlouhodobé výhody Vietnamu oproti Indii.“
Až příliš dobrý vztah Vietnamu s Čínou
Větší atraktivitě indického trhu brání také tamní nedostatečně rozvinutá infrastruktura. „Zatímco loď v Singapuru zvládnou vyložit i za osm hodin, stejná loď může v Indii uvíznout v celním skladu na několik dní,“ nechal se slyšet Aghi. Právě tento zásadní rozdíl snižuje přitažlivost indických továren u mnoha významných zahraničních společností.
Vláda nejlidnatější země světa si je uvedených problémů dobře vědoma, takže v následujících letech chce vynaložit rekordních 2,55 bilionu rupií (asi 724 miliard korun) na zlepšení indického železničního systému. Kromě toho se stát snaží investovat i do modernizace logistických systémů a do výstavby nových přístavů a silnic.
Velkou výhodu by naopak pro Indii mohl představovat až příliš dobrý vztah Vietnamu s Čínou. Představitelé obou zemí se pravidelně setkávají a podepisují různé dohody, které se týkají třeba infrastruktury, obchodu a bezpečnosti. „V mnoha různých věcech už ani Vietnam nemůže být Číně blíže. Právě tento fakt ale vede k obavám spousty amerických korporací, a především jejich manažerů dodavatelského řetězce,“ uzavřel Kapadia.
