Hodnota moderních děl prudce stoupá. Už se ale objevují také obavy z propadu cen
Co bylo nejlepší investicí v Indii v posledních letech? Ne, nebyla to žádná outsourcingová firma jako Wipro, Tata nebo Infosys. Kvůli opravdu vysokému výnosu bylo daleko lepší koupit obraz Rama Kumara. Jeho olejomalba o rozměrech zhruba metr osmdesát na metr dvacet, která se v roce 2003 prodávala za 32 tisíc dolarů, by dnes mohla vynést půl milionu dolarů. To znamená návratnost 1462 procent.
Už dlouho existuje celosvětový trh s indickými miniaturní malbami, plastikami a dalšími starožitnostmi, ale zájem o moderní umění této země zůstával pozadu. Dnešní silná ekonomika, nová majetná vrstva a energické zapojení mladých indických emigrantů, zvedají prodeje současného indického umění do nových výšin. V dubnu se v Bombaji každý týden otevřela jedna nová galerie a ve velkých městech po celé Indii jsou pravidlem přehlídky, při nichž se všechno vyprodá. Jerry Rao, předseda softwarové outsourcingové firmy MphasiS BFL, předvádí svou sbírku v kancelářích společnosti na celém světě. V posledních dvou letech investoři vytvořili nejméně čtyři „umělecké fondy“, v nichž kurátoři namísto akcií kupují a prodávají umělecká díla. A od března vychází v bombajských novinách Economic Times dokonce „index umění“ s úhrnnými cenami děl jedenapadesáti nejlepších umělců.
Vzrušení, které tento nový trh vyvolává, bylo patrné 4. května v Saffronart Gallery ve staré bombajské textilní čtvrti. K vidění tam byli současní indičtí mistři: Krishna Howalji Ara a jeho akty, figury Jogena Chowdhuryho, plodný a nápadný Maqbool Fida Husain, pestré geometrické útvary Haidera Razy, sytě barevné krajiny Francise Newtona Souzy a pohyblivé postavy Tyeba Mehty. Vyvolávací ceny jejich děl se pohybovaly v rozmezí od 100 tisíc do 700 tisíc dolarů. Víno tam usrkávali a díla připravená na pozdější internetovou aukci si tam prohlíželi umělci, obchodníci a ostřílení sběratelé – plus hezkých pár nováčků ze světa umění. „Když je člověk rozumným investorem, nemůže se dnes vyhýbat trhu s uměním,“ pronesl Mehul Patel a pohrával si přitom se skleničkou chardonnay. Patel je sedmadvacetiletý indický podnikatel v oblasti technologií, který sídlí v Singapuru.
Vzdálené pobočky
Indové doma i v cizině se dnes domnívají, že investice do umění mohou být stejně prestižní jako dobrá adresa a stejně výnosné jako akciový trh - nebo ještě prestižnější a výnosnější. A proč by ne. Ceny za umění se všeobecně ztrojnásobily. Při aukci konané loni v září v londýnské síni Christie's, se obraz Tyeba Mehty Mahisasura – akryl na plátně znázorňující indickou bohyni vítězící nad buvolím démonem – vydražil za 1,6 milionu dolarů. Od té doby se za ceny přesahují milion dolarů prodalo nejméně půl tuctu děl současných indických mistrů. „Lidé dnes nekupují umění kvůli přesvědčení nebo pro potěšení, ale protože v něm vidí peníze,“ míní Dadiba Pundole, majitel galerie, jehož otec uvedl na trh v šedesátých a sedmdesátých letech Husaina a další přední umělce.
Přestože kupci jsou většinou Indové – obvykle úspěšní podnikatelé nebo odborníci, kteří emigrovali –, zájem roste i mezi cizinci. Dvě největší sbírky jsou mimo Indii: přes tisíc děl má japonský potravinářský magnát Masanori Fukuoka v třípatrovém muzeu poblíž Kobe a 1200 děl, jež nasbíral zesnulý texaský naftař Chester Herwitz, předvádí Peabody Essex Museum v massachusettském Salemu. Síň Christie's bude v roce 2006 pořádat pět aukcí současného indického umění oproti třem aukcím, které ročně pořádala v posledních letech. Umělecká galerie Bodhi Art z Nového Dillí má filiálku v Singapuru a v září otevře pobočku v New Yorku – jež se připojí k šesti newyorským galeriím, které se na současná indická díla už specializují. A galeristy se stávají rovněž indičtí kupci žijící v cizině: 27. dubna otevřel sběratel a podnikatel v oblasti technologií Kent Charugundla galerii TamarindArt na Manhattanu se samostatnou výstavou abstraktního expresionisty Bala Chhabdy, která se vyprodala.
Ceny stoupají a milovníci umění předpovídají otřes. Po propadu, který nedávno zažila bombajská burza, mají někteří lidé strach, že totéž postihne i ceny umění. „Musí se to stabilizovat, ale kdy?“, ptá se bombajský galerista Ritu Prakash Desai, „podobně jako na akciovém trhu, tak i tady je to věc dohadů.“ Někteří sběratelé už couvají. „Pořád ještě nakupuji,“ uvádí Fukuoka, „ale za tyhle ceny už ne jako dřív.“ Překvapeni jsou také umělci. Jehangir Sabavala, čtyřiaosmdesátiletý elegán v kravatě a jeden z předních indických abstraktních malířů, vzpomíná na dlouhá léta, kdy se těžce protloukával, a žasne nad tím, že se ceny změnily „k nepoznání“.
Existuje ještě další obava, že umělci třeba obětují kvalitu ve prospěch kvantity. Vzhledem k rostoucí poptávce se z některých umělců staly továrny na obrazy, prohlašuje Ranjit Hoskote, bombajský umělecký kritik a spisovatel. „Je to past, zvláště pro mladé umělce, kteří jen chrlí obrázky,“ konstatuje. A aukčním síním působí nesnáze padělky. Síně Sotheby's, Christie's a bombajská síň Osian v březnu stáhly ze svých nabídek několik děl pochybného původu.
Navzdory takovým starostem zájem neochabuje. V letošním roce má síň Christie's poprvé v plánu zařadit Indy do aukcí v Dubaji a Hongkongu. „Je čas, abychom indické umělce předvedli širšímu publiku,“ prohlašuje Yamini Mehta, který má u Christie's na starost moderní a současné indické umění, „v těchto dílech je velká kvalita.“
Čína: kulturní revoluce
Než dražební kladívko odkleplo při dubnové aukci síně Sotheby's v Hongkongu, anonymní asijský sběratel nabídl za olejomalbu nazvanou Růžový lotos od čínského mistra Čchang Jüa přes 3,6 milionu dolarů, rekordní částku za moderní čínské umění. Tento prodej – víc než čtyřnásobně převyšující očekávanou cenu – nebyl žádnou mimořádnou událostí. Ceny prací současných čínských umělců strmě stoupají, protože je skupují znalci doma i v cizině.
Takové sumy by se mohly zdát nízké vedle 95,2 milionu dolarů vyplacených letos na jaře v New Yorku za Picassovu Doru Maarovou s kočkou. Nelze však popřít, že sběratele na celém světě vzrušuje Čína. „Toto umění lahodí západnímu oku a je blízké člověku ze Západu, který se o Čínu zajímá,“ uvádí Henry Howard-Sneyd, ředitel firmy Sotheby's, který má na starost Asii, „sbírat její umění je vzrušující, módní a bezvadné.“
Současná čínská díla nezdobí jen zdi bytů na Manhattanu. Hodně je kupují také úplně noví milionáři z Číny, kteří napomohli tomu, že se ceny nového čínského umění v posledních osmnácti měsících zdvojnásobily či ztrojnásobily. Malby tuší Ku Wen-taa o rozměrech přibližně tři a půl na jeden metr, jež se před rokem a půl prodávaly za 35 tisíc dolarů, dnes dosahují až 150 tisíc dolarů. A ceny obrazů Jang Ťie Čchanga, usazeného v Paříži, vyletěly z nějakých 30 tisíc na 100 tisíc dolarů.
Autory některých z nejpopulárnějších prací jsou avantgardní umělci patřící k první generaci, která se objevila po skončení kulturní revoluce. Jüe Min-ťün, který maluje smějící se postavy s podivně rovnoměrnými zuby, a cynický realistický malíř Fang Li-ťün, jehož charakteristické holohlavé portréty jsou hodně imitovány, mají spoustu následovníků. Maovy portréty od Feng Čeng-ťiea, inspirované Andym Warholem, se v současnosti prodávají za 62 tisíc dolarů, což je třikrát víc než před osmnácti měsíci.
Někteří lidé prohlašují, že komerční úspěch odradil autory od toho, aby riskovali a pokoušeli se o nové styly. „Obrovský počet umělců najde vzorec a drží se ho,“ konstatuje Elisabeth de Brabantová, spoluředitelka šanghajské galerie Art Scene Warehouse. Avšak jiní, hodně prodávaní umělci ,jako Ceng Fan-č' (u něhož je mimo jiné patrný vliv Francise Bacona) a Čang Siao-kang (nejznámější jsou jeho éterické portréty vycházející ze starých fotografií), dál zkoumají nové oblasti.
Nedochází k přehřívání trhu? Ještě ne, tvrdí odborníci, kteří upozorňují na to, že čínští umělci jsou v porovnání se svými západními protějšky pořád ještě levní. Ovšem tato mezera se bude stále zmenšovat, jak budou bohatnoucí čínští sběratelé kupovat díla svých krajanů. „Do deseti let bude nejdražší umělecké dílo (na světě) čínské,“ předpovídá newyorský obchodník Michael Goedhuis, „je to věc národní hrdosti.“
Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
