Ministerstvo školství chce opět pomoci školám v zavádění informačních technologií.
Za internetové připojení, notebooky a vzdělávání učitelů chce utratit v příštích pěti letech přibližně tři miliardy korun. Podle ministra Ondřeje Lišky se úřad poučil a nebude opakovat chyby z projektu Internet do škol.
České školství zaostává ve využívání informačních a komunikačních technologií za průměrem zemí OECD. Některé školy stále nemají internetové připojení nebo odpovídající vybavení, učitelé nové technologie nepoužívají při výuce. Změnit to má plán na podporu rozvoje ICT ve školách, který představilo na konci října ministerstvo školství. V letech 2009 až 2013 plánuje ministerstvo školám přispět na vybavení i vzdělávání zhruba třemi miliardami korun.
I když se tomu ministerstvo brání, současné plány ministra Ondřeje Lišky evokují nechvalně známý projekt Internet do škol (INDOŠ). Ten byl zaměřen na vybavení škol internetovým připojením a počítači. Problémy jej provázely v podstatě od počátku a nakonec vyústily v podání několika trestních oznámení (nejen) kvůli plýtvání penězi. Současné vedení ministerstva si je nedobré pověsti „pomoci školám“ vědomo. „Je třeba poučit se z chyb, které se v minulosti staly v souvislosti s mamutími projekty typu Internet do škol. Touto cestou ministerstvo už nikdy nepůjde,“ tvrdí ministr školství Ondřej Liška.
Poučení z krizového INDOŠe
Jak si ministerstvo současný projekt na podporu informačních technologií představuje a jak se chce vyhnout opakování chyb z minulosti, však není snadné zjistit. Tiskový odbor kvůli údajné zaneprázdněnosti odpovědného úředníka ani během dvou týdnů Profitu nezodpověděl dotazy týkající se například způsobu výběru dodavatelů, financování nebo kontroly efektivnosti vynaložených peněz. K dispozici jsou tak jen kusé informace z internetových stránek ministerstva a vyjádření, které na toto téma poskytl ministr Ondřej Liška.
Odlišností od předcházejícího projektu by nicméně mělo být hned několik. Ministerstvo se především nechce vydat cestou výběru jediného generálního dodavatele. Zapojením více dodavatelů má vzniknout prostor pro konkurenci a lokální firmy. Zamezit plýtvání a nakupování nepotřebného vybavení má také větší zapojení škol do rozhodování i financování. Školy tak budou podle stránek ministerstva moci ovlivnit „priority, druhy a počty techniky i samotného dodavatele“. Na druhou stranu ale nedostanou internetové připojení ani notebooky zdarma – budou muset samy finančně přispět. Jakou část z pořizovací ceny notebooku nebo měsíčního poplatku za připojení poskytne ministerstvo a jakou sama škola, zatím není jasné.
Podobně nejasné jsou plány ministerstva školství ohledně podoby výběrových řízení. Bližší informace o nich prozatím nemají ani potenciální dodavatelé technologií. „Ministerstvo je teprve ve stadiu zpracovávání projektových záměrů, a proto zatím otázka způsobu vedení výběrových řízení není zcela jasná,“ tvrdí mluvčí telekomunikačního operátora GTS Novera Pavel Kaidl. Stejně jako v případě Telefóniky O2, i GTS Novera ale počítá s tím, že se do projektu zapojí. Chystané tendry sleduje i společnost Lenovo, která vyrábí notebooky. Prozatím však vzhledem k nejasné situaci nechce projekt komentovat.
Motivovat školy by měla i různá výše finančních příspěvků. „Výši podpory bude možné odstupňovat podle výsledků školy v oblasti ICT tak, aby školy, které využívají internet ve výuce více, dostávaly větší finanční podporu a mohly tak získat ještě rychlejší připojení,“ stojí na stránkách ministerstva. Aby bylo jasné, která škola příspěvek potřebuje, plánuje úřad stanovit technický „standard konektivity“, tedy určitou minimální rychlost internetové přípojky. Nemělo by přitom záležet na konkrétně využité technologii připojení.
Rozdílné oproti INDOŠ bude i financování projektu. Zatímco dřívější akci platilo ministerstvo kompletně ze svého rozpočtu, nyní Ondřej Liška spoléhá na významný (ale prozatím nespecifikovaný) podíl peněz získaných z evropských fondů.
Ber, nebo nech být
V rámci projektu Internet do škol získaly pomoc od ministerstva školství tisíce škol. Generálním dodavatelem počítačů byla společnost AutoCont On Line, internetové přípojky měl na starosti tehdejší Český Telecom. „Celkem jsme zavedli internetové připojení do přibližně 3500 škol,“ říká tiskový mluvčí Telefóniky O2 Martin Žabka. Podle Vlastimila Palaty z firmy AutoCont získaly školy celkem přes 40 tisíc počítačů. „V první etapě to bylo asi 26 tisíc počítačů do 3620 škol. V průběhu projektu bylo do INDOŠ integrováno dalších asi 15 tisíc počítačů,“ upřesňuje Palata. Vedle počítačů poskytoval AutoCont i servis, budoval školní sítě a vzdáleně je spravoval.
Přestože školy na toto vybavení nemusely dát ani korunu, někteří ředitelé měli k projektu velké výhrady. Spočívaly hlavně v tom, že dodávky ministerstvo rozdělovalo podle jednotného „klíče“ – velikosti školy – a nebralo příliš ohledy na konkrétní potřeby. Školy tak nemohly rozhodovat ani o počtu, ani o hardwarovém vybavení počítačů.
„V době zapojení do INDOŠ jsme měli přibližně 600 žáků. Dostali jsme devět PC a jeden Apple, který nám byl k ničemu,“ popisuje své zkušenosti ředitel základní školy v Radotíně Roman Král. Jako ředitel přitom nemohl ovlivnit vůbec nic. „Softwarové i hardwarové vybavení, internetové připojení, to vše bylo předem určeno, aniž by se nás někdo ptal. Mlčky jsme museli akceptovat vše, co nám bylo předloženo, a ještě za to být vděčni,“ dodává Král. Škola podle něj potřebovala rychlejší internet a byla ochotna si za takový „nadstandard“ připlatit. „Znamenalo to znovu a znovu volat a prosit nějaký neznámý tajemný hlas na druhém konci linky, kdy že už to bude navýšeno a že je moc laskavý. K navýšení rychlosti pak došlo obvykle za dva až tři měsíce,“ tvrdí Roman Král.
Podobné zkušenosti má i ředitelka malotřídní základní školy v Mokrovratech Zdeňka Čermáková. „K připojení na internet vybíralo ministerstvo školy podle jejich velikosti samo. Určovalo pořadí, kdy školy dostanou počítače, i kolik jich bude. Zkrátka všechno řídili sami,“ vzpomíná Čermáková. Její škola s padesáti žáky dostala čtyři počítače a jednu tiskárnu. Situaci nakonec vyřešila po svém. „Za krátkou dobu jsem získala od sponzora další a lepší počítače s rychlejším připojením. Ale to už nebyl INDOŠ,“ uzavírá Čermáková. Proto zástupci škol větší zapojení do rozhodování o investicích do technologií v aktuálním programu ministerstva školství vítají.
Vlastní iniciativa se trestá
Další závažnou výtkou k projektu Internet do škol bylo zaměření pouze na „potřebné“ školy. Ministerstvo tím de facto potrestalo ředitele, kteří se starali o počítačové vybavení sami. Pokud počítače pořídili ze svého, nedostali zpětně ani korunu. „Tenkrát na tom některé školy byly hůře (takzvané zelené) než jiné (takzvané červené). A tak se stalo, že těm, kteří se sami postarali o svůj pokrok, ministerstvo vystavilo »červenou stopku« a peníze nadělilo těm zeleným,“ kritizuje ředitel Základní školy Šumperk Radovan Pavelka. Právě jeho škola byla jedním z příkladů, jak vlastní iniciativa připravila školu o příspěvek.
Jak ale vyplývá ze zveřejněných informací o aktuálním programu na rozvoj technologií ve školách, ministerstvo se chce stejnou cestou vydat i nyní. Pomoci je pod
le Ondřeje Lišky potřeba především malým školám, které jsou na tom co do připojení a vybavení nejhůře. „To vytváří stejnou nerovnovážnou situaci jako před lety,“ upozorňuje Radovan Pavelka. Podle něj by bylo spravedlivější nabídnout všem školám stejné příspěvky na jejich technologický rozvoj, nezávisle na tom, zda již splňují standardy stanovené ministerstvem. „Vzhledem k tomu, že informační a komunikační technologie velmi rychle zastarávají, potřebují peníze na svůj rozvoj všichni,“ tvrdí Radovan Pavelka.
Konec INDOŠe je nepoložil
Internet do škol skončil neslavně: dvě trestní oznámení podalo samo ministerstvo školství (kvůli porušování povinností při správě cizího majetku a za pletichy při veřejné soutěži), jedním přispěl Nejvyšší kontrolní úřad. A „na triko“ bývalého ministra školství Eduarda Zemana, který stál u zrodu projektu INDOŠ, přistálo trestní oznámení od redaktorky Respektu. Pozadu nezůstali ani generální dodavatelé – AutoCont On Line a Český Telecom. Ti zažalovali Balbínovu poetickou stranu kvůli tomu, že zveřejnila na internetu některé smlouvy týkající se INDOŠ. Ani jedno z oznámení však nemělo konkrétní výsledek v podobě trestního stíhání.
Údajnou neefektivitu vynaložených 884 milionů korun se nepodařilo prokázat ani Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality. Ten nakonec oznámil, že nenašel dostatek důkazů, aby mohl zahájit trestní stíhání proti nějaké konkrétní osobě. O machinacích v pozadí projektu INDOŠ tak dodnes panují pochybnosti, oficiálně se ale v podstatě nic nestalo, nebo to alespoň nelze hodnověrně dokázat.
Školy ale ukončení projektu většinou přivítaly. Přestože za ně od loňského podzimu přestalo ministerstvo platit internetové připojení, našly si často samy výhodnější řešení. „Ukončení jsem uvítala, smlouvu s Telecomem vypověděla a zřídila bezdrátové připojení. Autocontu jsme zaplatili po pěti letech symbolickou částku kolem 3000 korun a počítače ve škole zůstaly,“ rekapituluje Zdeňka Čermáková ze základní školy v Mokrovratech. Za internet nyní podle ní škola neplatí nic. „Máme smlouvu s firmou Eurosignál. Ta má na školní budově antény pro celou oblast a namísto nájmu poskytuje škole internet zdarma,“ dodává Čermáková. Jiné školy zase využily služeb konkurence. Například telekomunikační operátor GTS Novera po ukončení financování internetových přípojek ze strany ministerstva oslovila školy s vlastní speciální nabídkou. „Touto aktivitou jsme získali několik desítek škol. Celkově nyní poskytujeme naše služby několika stovkám škol po celé republice,“ říká mluvčí GTS Novera Pavel Kaidl.
Mnoho škol ale internet od bývalého Českého Telecomu i počítače od AutoContu používá dále. „Dodnes poskytujeme provozní služby pro zhruba 800 škol, které si služby samy platí,“ tvrdí Vlastimil Palata z AutoContu. „Po skončení projektu INDOŠ jsme za symbolický peníz odkoupili vybavení, které už ale nyní nemáme, protože bylo nedostatečné a nevhodné. Internetové připojení máme stále od O2 a jsme spokojeni,“ podotýká ředitel Roman Král.
