Centrální banka má raději cenovou stabilitu než čísla o HDP
Půldruhého roku – až do loňského prosince - trvalo, než se Evropské centrální bance (ECB) podařilo stlačit průměrnou meziroční míru inflace na dvě procenta. Ještě v listopadu činil tento ukazatel za dvanáct zemí 2,1 procenta. Avšak v květnu roku 2001 se inflace vyjádřená růstem spotřebitelských cen vyšplhala na nepřijatelných 3,5 procenta. Zvládnout inflaci nesporně pomohly i nižší světové ceny ropy. Severomořská ropa Brent zlevnila po teroristických útocích 11. září do konce roku asi o třetinu, zhruba na devatenáct dolarů za barel. Poté co ropný kartel OPEC od Nového roku znovu omezil produkci, jde opět mírně nahoru. Šéf ECB Wim Duisenberg je mnoha ekonomy často kritizován za to, že měnová politika banky nebere příliš ohled na reálné podmínky v eurozóně. I když je hospodářská aktivita slabá, ECB s dalším zmírněním úrokových sazeb příliš nepospíchá. Naposledy snížila repo sazbu 8. listopadu o půl procentního bodu na 3,25 procenta. „Tato úroveň je přiměřená současným podmínkám,“ prohlašuje Duisenberg, o němž většina odborníků míní, že jednoznačně preferuje cenovou stabilitu před vyšším tempem hospodářského růstu.
Pozor na peněžní zásobu.
Ještě nedávno nebyly žádnou výjimkou hlasy očekávající pokles repo sazby o půl procentního bodu, a to na zasedání ECB 7. února, podotýká online analytik Raiffeisenbank Miroslav Brabec. Ovšem s přibývajícími zprávami o příznivějším vývoji různých indikátorů tyto hlasy slábnou. Pokud ECB se sazbami za tři týdny pohne, pak jenom o čtvrt procentního bodu, míní Brabec i další analytici.
Nebo se také nepohne, neboť šéf ECB Wim Duisenberg má stále v patrnosti inflační rizika, nyní navíc umocněná přemrštěnými mzdovými požadavky hlavních odborových svazů v Německu, představujícím třetinu hospodářského výkonu eurozóny. Odbory chtějí zvýšit tarifní mzdy o pět až sedm procent.
ECB už vůbec nemůže ignorovat zprávu, že nabídka peněz měřená agregátem M3 (zahrnuje takzvané širší peníze, tedy i nástroje peněžního trhu, jež nemají co do činění se sektorem domácností) loni v listopadu v ročním vyjádření vzrostla o osm procent. Takový přírůstek peněžní zásoby v ekonomikách eurozóny nebyl zaznamenán od zavedení eura v lednu roku 1999. Pro ECB je tato čerstvá zpráva zneklidňující, neboť z měnového agregátu M3 vychází při určování budoucí inflace. Za optimální pokládá růst kolem 4,5 procenta.
Odborníci soudí, že nabídka peněz v eurozóně loni na podzim vzrostla následkem poklesu na kapitálových trzích, který nastal po 11. září. Investoři přelili peníze utržené z prodeje akcií na bankovní účty.
Nebezpečná nezaměstnanost.
Hospodářské zdraví eurozóny může letos více než rychlejší inflace podlomit nezaměstnanost. Její průměrná míra loni v listopadu zůstala na 8,5 procenta, ale předpovědi jsou chmurné. Propouštění, ohlášená firmami před několika měsíci, se stávají skutečností, a to citelně ovlivňuje spotřebitelské nálady. Domácnosti začínají v takové situaci šetřit, a právě to představuje největší riziko pro očekávané hospodářské ozdravení.
„Nastavit“ letošní hospodářský růst v eurozóně tedy není za současné situace vůbec jednoduché. Na jedné straně tu je zhoršující se situace na trhu práce, což nahlodá spotřebitelskou důvěru, na straně druhé by měla opačně působit nižší míra inflace, povzbuzující kupní sílu domácností.
