Glosy postaršího technokrata
„Vím, že nic nevím.“ Povzdech připisovaný řeckému filozofu Sokratovi je, zdá se, aktuální i pro řadu dnešních manažerů. Dle výzkumů to sami šéfové konstatují při pokusech získat důležitá data pro svá rozhodnutí. Důležité informace často hledají více než dvě hodiny a výsledek ukazuje zbytečnost až padesáti procent nalezených dat. Kritické ukazatele nejsou k dispozici nebo jsou zastaralé. A rozhodnutí jsou tudíž skládána ze střípků čehokoli užitečného. Ani zoufalé obracení na netové vyhledávače nepomůže - zahltí vás tisíci referencí, jejichž kvalitu a aktuálnost lze jen těžko odhadnout.
Dodavatelé informačních systémů a aplikací ovšem tvrdí něco jiného. Opájejí své zákazníky vizí dashboardů a přístupností informací kdekoli, kdykoli a komukoli. Proč je rozdíl v metrice mezi uživateli a dodavateli natolik výrazný?
Je třeba objektivně konstatovat, že pro manažerská rozhodnutí nikdy nejsou k dispozici úplná data. Ostatně kdyby tomu tak bylo, mohl by místo manažerů pracovat s vysokou pravděpodobností úspěchu počítač. Vždy je třeba přidat intuici a zkušenosti. Navíc si někteří manažeři musejí doplnit základní znalosti z financování. Průzkumy totiž ukazují, že základními testy z této oblasti prochází jen 32 procent nefinančních manažerů.
Na druhé straně podklady z aplikací docházejí většinou „post mortem“, jsou zatíženy řadou skrytých předpokladů a úprav. Stačí se podívat jen na „kreativitu“ finančních manažerů z Enronu nebo WorldComu. Není to jen výsadou amerických manažerů, jde třeba o čas účtování prodeje, hru se skladovými položkami nebo odpisy. Tohle žádný software nevyřeší, může jen přispět relacemi ukazatelů a časovým porovnáním, které ledacos odhalí.
Nicméně je třeba konstatovat, že většina aplikací, jež vytvářejí data kritická pro rozhodnutí, přidává jen nepatrnou hodnotu k bajtům v nich uložených a jimi zpracovávaných. Chybí kontext, spolupráce mezi pracovníky zodpovědnými za jednotlivé části řešení je minimální. Přitom je zřejmé, že potřebné informace ve firmě někde existují. V aplikacích probíhá spíše extenzivní vývoj orientovaný na kvantitu a rychlost zpracování. To je pro IT průmysl přitažlivé, nutí to jeho zákazníky kupovat si skladovací média. A vyměňovat pomalé počítače.
Každý manažer by si přál mít informace dostupné včas, v aktuální formě a nutném kontextu. Informační průmysl by se měl věnovat méně experimentům a marketingu, a zvednout laťku spokojenosti svých zákazníků měřenou JEJICH metrikou. Je to velká výzva.
