Českou pohledávku odkoupí švýcarská banka za 145 milionů dolarů
Mimořádným příjmem státního rozpočtu by se mohla letos stát úhrada kazašského dluhu vůči České republice. Jedná se o zhruba 145 milionů dolarů. Vyřešení pohledávky vůči Kazachstánu oznámil koncem ledna ministr zahraničí Cyril Svoboda jako výsledek svého jednání s kazašským prezidentem Nursultanem Nazarbajevem. Informace týdeníku EURO však hovoří o tom, že byl způsob úhrady dluhu dohodnut již loni v listopadu. Padl tak problém, který zatěžoval česko-kazašské vztahy od počátku devadesátých let.
Oživlá kauza.
Kazašský dluh vznikl v letech 1992 až 1995. Státní podnik Transgas tehdy na základě takzvané Jamburské dohody, podepsané v roce 1985, pokračoval v dodávkách pro plynárenství v Rusku, na Ukrajině a také v Kazachstánu. Tam šlo o výstavbu plynárenského komplexu v nalezišti Karačaganak. Český státní rozpočet dával Transgasu prostředky na dodávky, ale kazašští odběratelé ani tamní stát za ně neplatili.
Dlouhou dobu mrtvý problém oživl v roce 2001, kdy se začala připravovat privatizace Transgasu. Komplikovaná a bouřlivá jednání nakonec vedla k tomu, že kromě privatizované části firmy zůstal malý zbytkový státní podnik jako nositel závazku vůči českému státu. V roce 2002 se na ministerstvu financí sešlo přes třicet různě propracovaných nabídek na deblokaci peněz z Kazachstánu. Meziresortní komise vybrala jako nejlepší nabídku Deutsche Bank, a to na odkup pohledávky. Jednání s Němci dospěla tak daleko, že loni v lednu odjeli společně s představiteli banky do kazašského hlavního města Astany náměstci ministra financí Eduard Janota a Ladislav Zelinka.
Kriminální věc.
Za kazašskou stranu jednala sedmičlenná skupina náměstků ministra vedená náměstkem z ministerstva spravedlnosti. To byl důsledek kriminální povahy, kterou dluh vůči Česku v Kazachstánu má. Na přelomu tisíciletí totiž kdosi „vytáhl“ z kazašského rozpočtu peníze na údajnou úhradu dluhu, které však do Čech nikdy neuhradil. Soudí se, že pachatelem mohl být někdo z okruhu bývalého kazašského předsedy vlády, který zmizel ve světě s částí státní pokladny. Lze se oprávněně domnívat, že pachatel mohl jednat v součinnosti s někým z Česka. Případ však dosud nebyl vyšetřen.
Místo Němců Švýcaři.
Kazašští vyjednávači tehdy požádali české představitele, aby jim předali dokumentaci k české pohledávce. Zároveň oznámili, že pro Kazachstán není akceptovatelné, aby se dalšího jednání účastnili představitelé soukromé společnosti. Trvali na jednání vláda–vláda. Loni v květnu byla dokumentace zaslána na kazašské ministerstvo spravedlnosti. Deutsche Bank se ve věci přestala angažovat a zájem o deblokaci kazašského dluhu neprojevil nikdo z původních abonentů. Objevili se však dva noví zájemci: skupina bývalých pracovníků Transgasu a švýcarská banka Neue Privat Bank Curych.
Po složitých lobbistických manévrech uspěla švýcarská banka, které se podařilo přesvědčit ministerstvo financí o svých dobrých kontaktech v Kazachstánu. V listopadu 2003 dostal Ladislav Zelinka dvě odpovědi na své dopisy se žádostí o konečné stanovisko, které poslal v létě do Astany. Náměstci ministra spravedlnosti a generálního prokurátora sdělovali, že Kazachstán nemá námitky vůči tomu, aby Česko jednalo o odkupu kazašského dluhu se švýcarskou bankou.
Cesta k Unipetrolu.
Týdeník EURO má informace, že konkurenční nabídka a odkup kazašského dluhu mohla souviset s probíhající privatizací Unipetrolu. Do tendru se přihlásil a později byl na zásah české vlády vyřazen kazašský ropný a plynárenský podnik KazMunajGaz. Získání kontraktu na odkup kazašského dluhu mohlo výrazně zlepšit jeho vyjednávací pozici. Ladislav Zelinka se k tomu odmítl vyjádřit. Uvedl však, že v lednu, když do Kazachstánu doprovázel Cyrila Svobodu, nezaznamenal žádný signál toho, že by Nursultan Nazarbajev usiloval o revokaci negativního postoje české vlády vůči kazašské těžařské společnosti. To by potvrzovalo informace, že vztahy mezi kazašským prezidentem a jeho zeťem Timurem Kulibajevem, který fakticky řídí KazMunajGaz a snaží se posilovat svou pozici, nejsou ideální. Kulibajevův neúspěch tedy mohl Nazarbajevovi vyhovovat.
Víc než z Ruska.
Příprava obchodu s Neue Privat Bank byla podle informací týdeníku EURO minulý týden uzavřena podpisem poslední z několika postupných smluv. Plnění závazků v nich obsažených na sebe navazuje a v případě hladkého průběhu by transakce měla vyvrcholit ve druhém čtvrtletí příštího roku zaplacením celé sumy 145 milionů dolarů a předložením kladného stanoviska kazašské vlády. Jako depozitář funguje neutrální banka. Výtěžnost obchodu je zhruba padesátiprocentní – kazašský dluh včetně úroků si Česko cení na tři sta milionů dolarů.
V přepočtu na koruny by úhrada kazašského dluhu představovala 3,8 miliardy korun. To je podstatně vyšší částka než 1,7 miliardy, která byla zahrnuta do letošního státního rozpočtu jako očekávaná splátka dluhu z Ruska. Pro deblokaci zbytku ruského dluhu vláda loni v dubnu udělila exkluzivitu firmě Falkon Capital, která se před dvěma lety osvědčila při odkoupení hlavní části české pohledávky v nominálním objemu 2,5 miliardy dolarů. Tentokrát má podle tajného usnesení české vlády limit do 500 milionů dolarů (EURO 34/2003). Informace o tom, nakolik je získání peněz z Ruska reálné, však chybějí. Mluvčí ministerstva financí Eva Nováková na dotaz týdeníku EURO pouze uvedla, že jednání s Falkonem Capital stále probíhají.
Ladislav Zelinka se k této záležitosti odmítl jakkoli vyjádřit. Potvrdil ale, že v Rusku se pro tento rok změnila rozpočtová pravidla. Zatímco do loňska bylo možné mimořádné příjmy použít na splátku zahraniční zadluženosti, což Rusko také činilo, od letoška musí být vloženy výhradně do zvláštního fondu. Jeho účelem je vyrovnávat případné snížení plánovaného inkasa státního rozpočtu kvůli poklesu cen surovin, které jsou ruskou strategickou obchodní komoditou. Takže pokud se Falkonu nepodařilo dosáhnout dohody s Ruskem už loni, letos to bude podstatně těžší.
Ukrajina na řadě.
Mimořádná injekce z Kazachstánu, respektive z Curychu, může být pro letošní český rozpočet velmi vítaná. Zároveň by vznikla příznivá situace, aby byla vyřešena poslední pohledávka vyplývající z Jamburské dohody, a to vůči Ukrajině. Ta dluží podle českých propočtů něco přes sto milionů dolarů. Ukrajinská strana ale při jednom z dosavadních jednání přišla s vlastní cifrou – dva a půl milionu. To je podle Ladislava Zelinky normální prostor pro licitaci. Kazašské představy o výši úhrady prý také začínaly na šesti až osmi procentech nominálu.
Zájemci o kazašský dluh
(stav k červnu 2002)
AMK Group Moskva
Falkon Capital
CEWA Holding
Unipetrol
Uniraf
Nelson Chomutov
Syner go Suisse CZ
Sigma Engineering
Veta Investment
Hurricane Hydrocarbons Limited
Ukrainian gas comp.
IMC Burzovní spol.
Central Asia & Europe
IRON
GAMA
Energotrade
Mežregionznak – RF
Arnet Bio-Pharma
EUROGAS CZ
SKOL
NELSON MB
FINITY
LYRA
Energy Fund Praha
ING Bank N.V.
SINEKO International
Průmysl. stavitelství
STIG
Místopředseda vlády Baškortostánu
Energa
Viktorias CZ
Deutsche Bank
UNI Finanční
Smíšená obchodní komora Východ
Pramen: archiv EURO
