Od Barcelony po Soul se budují městské vědecké parky...
celý podtitul:
Od Barcelony po Soul se budují městské vědecké parky, aby přilákaly nejlepší mozky a odvětví budoucnosti
V době svého největšího rozmachu před mnoha desítkami let zaměstnávala společnost Olivetti v chudé části Barcelony téměř 3000 dělníků, kteří vyráběli psací stroje. Když do bývalé továrny zaskočíte dnes, pravděpodobně tam najdete mladé odborníky usazené na pohodlných pohovkách z pěnové pryže, jak směsicí jazyků mluví o obchodě mezi zářivě vymalovanými stěnami a nezakrytými dřevěnými trámy. Prosklené zasedací místnosti jsou plné studentů účastnících se seminářů o tom, jak psát podnikatelské plány nebo vytvářet marketingové kampaně. Na tabuli u kantýny jsou připíchnuty zprávy o nejnovějším podniku k navnadění investorů.
Čtyřpatrová sklobetonová konstrukce, znovu otevřená před třemi lety jako supermoderní líheň podnikání, je v současnosti sídlem 55 nově založených firem vytvářejících všechno možné, od cyklistických helem se zabudovanými airbagy až po on-line službu vyhledávající zvukové záznamy, o níž se někteří analytici domnívají, že by mohla být „Googlem hudby“. V přeměněné továrně je také domovská kancelář projektu 22@Barcelona, odkud se dohlíží na rozrůstající se vědecký park univerzitních areálů, výzkumných ústavů a firemních laboratoří, od něhož si nadšení obdivovatelé slibují, že ze středozemního města udělá jedno z největších středisek kreativity na světě.
Když se řekne „vědecký park“, většina Američanů si pravděpodobně představí nádherně krajinářsky upravené areály s nízkopodlažními budovami na okraji města, kam badatelé dojíždějí každé ráno do svých pracovních kójí a zdolávají večerní dopravní ruch, když se vracejí domů. Po dobu padesáti let byl vzorem Research Triangle Park – oblast o rozloze téměř 30 čtverečních kilometrů u Durhamu v Severní Karolíně s mnohonárodními nájemníky typu IBM a GlaxoSmithKline.
Už není. Dnes se ohniska špičkových technologií budují hluboko v srdci významných měst. Michael Joroff, autorita v oboru urbanismu na Massachusettském technologickém institutu, jim říká „města nového století“. Podle Joroffa, poradce projektů v Jižní Koreji, Británii, Švédsku a Abú Zabí, je jejich cílem „nastartovat vysoce prioritní odvětví v nových prostorech, kde mohou firmy a univerzity spolupracovat a vytvářet příští generaci pracovníků“.
Urbanisté také doufají, že využijí hnutí takzvaného Nového urbanismu a nabídnou spoustu zařízení, kde se vědci, podnikatelé a tvůrčí typy z řady průmyslových odvětví budou moci promíchávat a s trochou štěstí opylovat křížem podniky. „Být nervovým centrem ekonomiky znalostí, k tomu nestačí vlákna a telekomunikace,“ tvrdí Josep Miquel Piqué, generální ředitel projektu 22@Barcelona. „K tomu potřebujete i takové věci jako dobré jídlo, víno a estetiku.“
Rozsah některých těchto urbanistických plánů je ohromující. Španělský projekt 22@Barcelona (název pochází ze systému označení průmyslových zón) zahrnuje přeměnu 115 městských bloků na sídla více než tisícovky mezinárodních společností z oblasti médií, IT a medicíny, které by podle předpokladů měly do patnácti let zaměstnávat 150 tisíc lidí. Singapur vynakládá přibližně deset miliard dolarů na futuristickou architekturu pro obrovskou zástavbu zvanou One North, jejíž součástí jsou nové výzkumné a vývojové komplexy a „živé laboratoře“ pro biotechnologie, moderní materiály a zdravotnické služby. Soul doufá, že do roku 2015 bude ve čtvrti zvané Digital Media City, jež vyrůstá poblíž starého železničního depa a skládky, 120 tisíc pracovníků a 2000 společností.
Adaptovat se snaží některá starší americká technologická seskupení. Průmyslové parky vytvořené v 60. letech u kalifornského města San José pro tehdy se rodící elektronický průmysl se rozrůstají o takové vymoženosti jako byty, obchody a cyklistické a turistické stezky a stávají se z nich komplexnější komunity. Chystá se také výzkumné středisko Research Triangle Park. „Jde o to, aby tohle místo bylo trvale přitažlivým pro ty nejbystřejší mozky na světě,“ říká Rick L. Weddle, generální ředitel nadace Research Triangle Foundation, která středisko vlastní.
Středně velká průmyslová města považují parky uvnitř měst za nástroje renovace. Město Winston-Salem v Severní Karolíně, tvrdě postižené úpadkem tabákového, textilního a nábytkářského průmyslu, přeměnilo budovu kdysi patřící firmě R. J. Reynolds v sídlo výzkumného parku specializujícího se na biomedicínu. Anglické město Sheffield, kolébka průmyslové revoluce, zase zahajuje náročnou přestavbu, aby se stalo střediskem moderní výroby, designu a nových médií.
Skeptici varují, že tento trend nabývá příliš velkých rozměrů a že některé vědecké parky skončí. „Každé město a každý stát s univerzitou se chtějí připojit k tomuto úspěšnému hnutí,“ konstatuje Peter B. Calkins, který stojí v čele vědeckotechnického podnikání v clevelandské developerské společnosti Forest City Enterprises. „Ne všechny jsou dobře koncipované.“ Společnost Forest City vybudovala a řídí University Park v massachusettské Cambridgi, který je plný biotechnologických firem, a staví významný komplex poblíž Univerzity Johnse Hopkinse v Baltimoru. Calkins poznamenává, že návratnost takových projektů může být dlouhá. I přesto, že leží blízko Massachusettského technologického institutu, University Park potřeboval více než deset let, než se stal přitažlivým pro korporátní nájemce.
Mnohé nové parky vyrůstající v Číně, Perském zálivu a některých částech USA jsou „spíše jen velkými zastavěnými nemovitostmi než investicemi do lidí a inovací,“ prohlašuje Anthony Townsend, který sleduje vědecké parky pro Institut pro budoucnost, expertní skupinu v kalifornském městě Palo Alto. Říká, že vynálezci často potřebují jen levný prostor v podnětném prostředí.
Jiní analytici vyslovují pochybnosti, zda v období, kdy tvůrčí typy stále více spolupracují přes internet, jsou ambiciózní projekty skutečně potřebné. Zdá se, že bombastické projekty jsou také v naprostém rozporu s jiným směrem vývoje. Levnější telekomunikace a pokrok ve videokonferencích a nástrojích Webu 2.0 vynálezcům stále více usnadňují spolupráci napříč časovými pásmy a kontinenty. Firma IBM uvedla, že přibližně 40 procent jejích zaměstnanců nepracuje ve svých kancelářích v žádný určený den. Společnosti rovněž smluvně zadávají více návrhářské a technické práce externě do takových zemí, jako jsou Rusko a Indie.
Avšak dokonce i přívrženci virtuálního pracoviště souhlasí, že mít tvůrčí mozky hustě soustředěné do jednoho místa, má velké výhody. „Vlnový rozsah inovací v bufetu je podstatně větší než vlnový rozsah pro inovace přes internet,“ prohlašuje stratég podnikání Don Tapscott, spoluautor knihy Wikinomics: How Mass Collaboration Changes Everything (Wikinomie: jak všechno mění hromadná spolupráce).
To je myšlenka v pozadí singapurského projektu One North. Jedna část se nazývá Biopolis, výzkumný a vývojový komplex pro vědy o životě. Jeho první dva soubory budov už naplnilo tisíc vědců, kteří pracují v sedmi státních výzkumných ústavech a v laboratořích takových velkých farmaceutických společností, jako jsou Novartis a Eli Lilly. Až bude v roce 2010 dokončen třetí soubor, komplex Biopolis by měl mít rozlohu 42 hektarů a zaměstnávat až pět tisíc badatelů. Pět minut odtamtud je Fusionopolis, do výšky se tyčící čtyřiadvacetiposchoďová konstrukce navržená japonským architektem Kišem Kurokawou, spoluzakladatelem avantgardního hnutí zvaného metabolismus. Ve věži sídlí mediální, komunikační a IT společnosti. Rostou i kancelářské komplexy služeb zdravotní péče a zdravého životního stylu, uchovávání dat a vysoce výkonného počítačového zpracování dat.
K nalákání tvůrčích talentů má Fusionopolis trendové restaurace, sportovní zařízení a byty vybavené síťovými přístroji, které si obyvatelé mohou vyzkoušet. „Chceme takové místo, kde lidé mohou žít, pracovat a bavit se,“ říká Yeoh Keat Chuan, výkonný ředitel pro biomedicínské vědy v singapurské Radě pro ekonomický rozvoj (EDB). „Chceme být ukázkou toho, jak by mělo vypadat asijské město budoucnosti.“
Komplex Digital Media City v Soulu je výrazem jedné z nejimpozantnějších snah pečovat o tvůrčí komunitu. Dnes se ještě nová oblast podél řeky Han jiným asijským prosperujícím městům moc nepodobá. Tvoří ji jen několik desítek moderních kanceláří, v nichž sídlí 230 firem, a obytných věžových domů podél širokých bulvárů. Soulští představitelé si představují, že časem se Digital Media City rozroste do podoby jakéhosi Hollywoodu, kde bude všechno od kulturního programování přes elektronické hry po software interaktivního pracoviště. Například tvůrci experimentálního videa tam už mohou promítat své digitální obrazy na čtyři obří obrazovky venku na budovách.
Čtyři vysílací společnosti a LG Telecom tam otevřely velké podniky a sedmery noviny tam stavějí věžové domy. Kanceláře se plní rovněž malými a středními firmami. Do komplexu se nastěhovalo zhruba 40 návrhářských firem včetně italského designérského domu Be-On Creative. Některé přilákal bezplatný nájem jako součást strategie města na podporu průmyslu. Avšak Daniele Testa, soulský ředitel firmy Be-On, říká, že klíčová byla poloha. „Býval bych se neusazoval ve vědeckém parku daleko od městského života, ani kdyby mi dávali kancelář s bezplatným nájmem,“ říká Testa. „My, designéři, musíme být spojeni s tím, co se děje ve velkoměstech.“
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Jiří Kasl
