Inovátoři

Čtyři nejzajímavější osobnosti roku

Velmistr mobility

David Levin

Prezident společnosti Symbian, Velká Británie Ještě před pár lety vše nasvědčovalo tomu, že Symbian co nevidět zmizí ze scény. Tato soukromá softwarová společnost sídlící v Londýně, kterou v roce 1998 s velkou slávou založili největší světoví výrobci mobilních telefonů včetně Nokie, Ericssonu a Motoroly, se ocitla na pokraji krachu. Pořád nebyla s to dodat slibovaný software pro inteligentní telefony a organizéry nové generace. Veřejná emise akcií, do níž firma ještě nedávno vkládala velké naděje a která by zvýšila její hodnotu na víc než patnáct miliard dolarů, byla zrušena v důsledku propadu celého trhu špičkových technologií. Kromě toho v té době dosahoval její úhlavní nepřítel Microsoft značných úspěchů na trhu mobilních zařízení. Jeho největším hitem byl bezpochyby organizér Compaq iPAQ, který předloni úplně okouzlil Evropu. Zdálo se, že Symbian založený právě k tomu, aby zamezil Microsoftu v pronikání do oblasti přenosných udělátek, se stane další snadnou obětí Goliáše ze Seattlu.
Díky pragmatickému vedení svého prezidenta Davida Levina však Symbian doslova vstal z mrtvých. Levin, který se stal šéfem loni v dubnu, se rychle postaral o to, aby společnost upustila od původních ambicí vyvinout kompletní operační systém pro mobilní zařízení. Zaměřila se naopak pouze na dodávky základních komponent a výrobcům zařízení přenechala rozhodnutí, který uživatelský systém se nejlépe hodí pro jejich potřeby. „Naším cílem je podpořit rozmanitost, ale zároveň zachovat společnou genetickou výbavuk,“ vysvětluje Levin. To je v nápadném kontrastu k Microsoftu, jehož redukovaná verze Windows pro mobilní zařízení nutí výrobce přijmout vzhled a způsob ovládání Windows, které ovšem nemusí být nejvhodnější pro všechny mobilní přístroje.
Výsledky tohoto posunu v základní strategii Symbianu se začínají vyplácet. V minulém roce vzrostly jeho tržby na víc než dvojnásobek: plných 47 milionů dolarů. V letošním prvním čtvrtletí zakoupili Evropané podle údajů společnosti pro průzkum trhu Canalys z anglického Readingu přes 1,5 milionu organizérů a inteligentních telefonů: z nich bylo celkem 53 procent vybaveno operačním systémem Symbianu a jen 24 procent obsahovalo software Microsoftu. Odhaduje se, že do konce letošního roku dosáhne celosvětový odbyt Symbianu dvanácti milionů kusů. Poradenská firma Ovum, působící v oblasti telekomunikací, předpovídá, že zákazníci zakoupí do roku 2007 sto milionů telefonů vybavených operačním systémem Symbian – pětkrát víc než telefonních přístrojů se softwarem Microsoftu. Při licenčním poplatku ve výši zhruba pěti dolarů na každý telefon by se tržní hodnota Symbianu mohla během čtyř let zvýšit na půl miliardy dolarů. Není proto divu, že se mezi zasvěcenci šeptá, že Symbian už brzy skutečně vydá svou první veřejnou emisi akcií.
Levin, kterému je dnes 41 let, se narodil v jižní Africe. Podle svých slov vyrostl „v liberální židovské rodině, která se vždy angažovala na poli ochrany lidských práv“. Dětství strávil v Rhodesii (dnešní Zimbabwe), odkud se jeho rodina v roce 1965 přestěhovala do Anglie. Tam vystudoval politologii, filozofii a ekonomii na Oxfordu a poté získal na Stanfordově univerzitě v USA akademický titul MBA. Úspěšně pracoval u firem Bain & Co. a Apax Partners a v roce 1994 se stal v New Yorku vydavatelem časopisu Institutional Investor. V roce 1999 opět přesedlal a stal se ředitelem britské firmy Psion, známého výrobce palmtopů. Psion byl posléze jedním z pěti zakladatelů Symbianu. Když se výroba organizérů propadla v důsledku konkurence firem Palm a Microsoft, Levin přešel právě k Symbianu. Přestože byl aktivně činný v obchodní sféře, neopustila jej vášeň pro lidská práva a často cestoval se členy své rodiny do rozvojových zemí jako zástupce britské ligy proti chudobě ActionAid.
Jeho další koníčkem je uzavírání kontraktů, a to mu jde vskutku báječně. Pod Levinovým vedením se seznam akcionářů Symbianu z řad podnikatelských subjektů – původně jen pěti obchodních společností – podstatně rozrostl. Dnes zahrnuje mimo jiné Siemens, Sony Ericsson a Samsung Electronics. K investorům Symbianu tak patří výrobci, kteří se na celkovém objemu prodeje mobilních zařízení na celosvětových trzích podílejí víc než osmdesáti procenty. Levinovi se rovněž dařilo postupně zvyšovat účetní hodnotu podniku. Když se k němu loni v dubnu přidala firma Siemens, její pětiprocentní podíl na celkovém balíku akcií Symbianu zvýšil hypotetickou cenu firmy na 410 milionů dolarů. Deset měsíců poté hodnota opět stoupla – tentokrát na 550 milionů dolarů – v důsledku investice Samsungu ve výši 27 milionů dolarů, za niž získal pětiprocentní podíl v Symbianu. Investoři tak do této společnosti napumpovali téměř tři sta milionů dolarů, což bohatě postačí k jejímu financování až do doby, než za několik let začne dosahovat zisku.
Levin není mstivý člověk, ale určitě mu nevadí, že všem pochybovačům ukázal, jak hluboce se mýlili.

Praporek:
Pod Levinovým vedením uštědřil Symbian Microsoftu notnou lekci na evropském trhu organizérů

Alan Jones

Ředitel firmy Sturgeon (Francie) Nikoho už nepřekvapí zpráva, že zas jeden zazobaný Angličan ukázal paty ostrovům Jejího Veličenstva a tak či onak se věnuje vinařství ve Francii. To je stará vesta. Šedesátiletý Alan Jones dal ale tomuto trendu elegantní emigrace Britů úplně jiný směr. Místo vinice si tenhle bývalý oceánolog z Leicestershiru otevřel v roce 1995 poblíž Bordeaux jeseteří farmu. Jeho podnik s příznačným názvem Sturgeon (Jeseter) nyní produkuje dvě třetiny francouzského kaviáru. „Kaviár odebíraný tradičním způsobem z volně žijících ryb je čím dál tím vzácnější a dražší,“ říká Jones. „A tak jsem si pomyslel, že by se asi dobře prodával lacinější a ekologicky přijatelnější kaviár z umělého chovu.“ A měl pravdu! Loni utržil Jones za rybí jikry tři miliony dolarů a jeho firma byla tou dobou už tři roky zisková. Velkoobchodníci s kaviárem včetně proslulého Petrossiana označují plechovky s touto pochoutkou vlastním logem. Jonesovo označení původu zní „Caviar d'Aquitaine“ – pojmenoval svůj kaviár podle Akvitánie, oblasti kolem Bordeaux. Prodává se za značně nižší cenu než jeho obdoba pocházející z Kaspického moře: za třicetigramovou konzervu zaplatí zákazníci pouhých 45 dolarů ve srovnání se 150 dolary za stejné množství prvotřídního kaviáru z íránské vyzy. Gurmáni však nad „Caviar d’Aquitaine“ neohrnují nos. „Má konstantně vysokou kvalitu,“ tvrdí Stéphane Raimbault, slavný šéfkuchař působící v restauraci L'Oasis poblíž Nice, který dokonce vytvořil celé letní menu, jež se točí jen a jen kolem akvitánského kaviáru.
Zpočátku se investoři zrovna nehrnuli. Když Jones spojil své síly s Jeanem Boucherem, bohatým podnikatelem z Bordeaux, aby si mohl pořídit líheň, banky jim nechtěly půjčit ani pětník. „Bankéři si mysleli, že jsme se zbláznili,“ vypráví Jones. Boucher, který je většinovým akcionářem společnosti, do ní vložil počáteční investici pět milionů dolarů.
Banky podcenily Jonesovu schopnost proměnit doktorát z mořské biologie v cennou devizu podnikání. Přestože nebyl žádný znalec kaviáru – před tím ho ochutnal jen jednou – Jones strávil dvacet let na britském ministerstvu zemědělství a u firmy Kraft Foods jako inspektor umělých chovů ryb. Jeseteři, které si společně s Boucherem obstaral na násadu, patří k sibiřskému druhu poskytujícímu kaviár, jenž podobně jako jikry sterledí voní a chutná po ovoci a oříšcích. Tento druh jesetera se tradičně pěstoval hlavně na maso.
K urychlení návratnosti investicí zakoupili Jones s Boucherem pro svůj chov starší, již čtyřleté exempláře (samičky jesetera totiž dosahují pohlavní zralosti teprve ve věku osmi let). Díky tomu byli schopni provést první odběr kaviáru už v roce 1999. Letos vyprodukuje jejich společnost pět tun kaviáru a na rok 2008 plánuje Jones dosažení výnosu deseti tun této pochoutky. Mimochodem tento vědec zjistil, že dozrávání kaviáru v plechovkách zlepší chuť a vůni výrobku. Jonesova žena funguje jako oficiální ochutnávačka: často si přinese domů k večeři konzervu vlastní provenience. Víc než polovinu lesklých černých jiker z Jonesovy produkce zkonzumují Francouzi a většina zbývajícího množství skončí na stolech dalších evropských spotřebitelů. Caviar d'Aquitaine netrpí prudkými výkyvy cen jako íránský nebo ruský kaviár, neboť náklady i výnosy umělého chovu jeseterů lze přesně vykalkulovat. Jones navštívil jeseteří farmy u Kaspického moře, které i nadále zůstává eldorádem kaviáru. Prozatím je však spokojen s tím, že je kaviárovým králem ve Francii.

Mads Krogsgaard Thomsen

Šéf vědeckého výzkumu, Novo Nordisk (Dánsko) Před čtyřmi lety umíral v nemocnici poblíž Tel Avivu izraelský voják, který přes veškerou snahu lékařů neustále silně krvácel z utrpěných střelných ran. Vyzkoušeli všechno možné, aby krvácení zastavili, ale voják pořád ztrácel skoro půl litru krve za minutu. Pak učinili poslední zoufalý pokus: nasadili mu NovoSeven, málo známý preparát používaný při léčbě hemofiliků. Během několika okamžiků krvácení ustalo, doktoři mohli ošetřit rány a zachránit vojákovi život.
Pro Madse Krogsgaarda Thomsena, výkonného ředitele a šéfa vědeckého výzkumu dánské společnosti Novo Nordisk, která NovoSeven vyrábí, byla zkušenost s léčbou izraelského vojáka jen potvrzením toho, o čem byl pevně přesvědčen – že tento preparát zvyšující srážlivost krve bude zřejmě možné použít k záchraně lidských životů i jinde než při léčbě hemofiliků. „Dozvídali jsme se o mnoha jednotlivých případech, v nichž lékaři v nejrůznějších zemích světa použili NovoSeven k zastavení fatálního krvácení v případech traumatických stavů po nehodách a postřeleních, takže nám bylo jasné, že preparát bude nutné otestovat pro obecnější aplikace,“ uvádí Thomsen.
Tato jasnozřivost proslavila dvaačtyřicetiletého farmakologa v celém odborném světě. I když sám nebyl tvůrcem léku – účinnou látku NovoSeven objevila v roce 1983 jeho kolegyně, švédská lékařka Ulla Hednerová – Krogsgaard Thomsen a příslušníci jeho týmu se zasloužili o rozpoznání velkého léčebného potenciálu látky a dali podnět k provedení příslušných klinických zkoušek. V roce 1999, kdy byl NovoSeven schválen v USA k léčbě hemofiliků, zahájil Thomsen se svým týmem klinické testy osmi nových aplikací preparátu – od zastavení krvácení do mozku po mozkové mrtvici až k potlačení krvácivosti pacientů během transplantace jater a při traumatických stavech. Krogsgaard Thomsen zvýšil investice společnosti Novo Nordisk do preparátu NovoSeven na dvacet procent z celkového rozpočtu na výzkum a vývoj dosahujícího výše 550 milionů dolarů.
Pro Novo Nordisk, firmu s obratem čtyř miliard dolarů, která se zaměřuje převážně na preparáty pro léčbu cukrovky, je to jistě sázka do loterie. Analytikové se však domnívají, že se tato investice vyplatí jak Novo Nordisku, tak pacientům. Pokud se potvrdí, že je NovoSeven schopen zastavit krvácení během operací nebo při poraněních utrpěných při nehodách, lék by se mohl brzy prosadit v jednotkách intenzivní péče na celém světě. To by mohla být vskutku významná inovace, protože léky ke zvýšení srážlivosti krve, které jsou v současné době na trhu, jsou účinné jen u pacientů trpících hemofilií. „Přibližně 99,9 procenta obecné populace nereaguje na současné léky ke zvýšení srážlivosti krve,“ vysvětluje Krogsgaard Thomsen.
Thomsen pocházející z Dánska nezačal svou profesní dráhu ve farmakologickém průmyslu. V roce 1986 získal doktorát veterinární medicíny na Dánské královské univerzitě veterinární medicíny a zemědělství. Práce veterináře jej však neuspokojovala. „Dva měsíce jsem rentgenoval, očkoval a prováděl drobné chirurgické zákroky, každý den to bylo stejné,“ vzpomíná. Nechal proto práce se zvířaty a zaměřil se na výzkum a vývoj léčiv. Nejprve na své domovské univerzitě dokončil doktorský program a poté na ní získal další vyšší akademický titul – stal se doktorem věd v oblasti farmakologie. Pak nastoupil k malé dánské společnosti Leo Pharmaceuticals, kde vedl farmakologický výzkum. Po třech letech, v roce 1991, přešel k firmě Novo Nordisk. V roce 2000 se stal šéfem jejího vědeckého výzkumu.
V současné době Krogsgaard Thomsen netrpělivě čeká na výsledky nových aplikací léčiva NovoSeven, které mají být oznámeny letos a v příštím roce. Pokud Thomsena jeho intuice nezklame, budou jistě pacienti na celém světě moc rádi, že ho napravování psích zlomenin přestalo bavit.

Lars-Johan Jarnheimer

Generální ředitel Tele2 (Švédsko) Pokud se snad domníváte, že v Evropě je už konkurence v oblasti telekomunikací dávno mrtvá, projeví s tím Lars-Johan Jarnheimer zajisté zdvořilý nesouhlas. Koneckonců se společnost, kterou řídí – Tele2 se sídlem ve Stockholmu - rozrostla na největšího evropského operátora poskytujícího služby v oblasti místních a meziměstských hovorů i bezdrátové komunikace. V době, kdy se desítky někdejších konkurentů z doby konjunktury v této branži dostaly do úpadku, Tele2 vzdorovala obecnému trendu, přilákala řadu dalších zákazníků a zvyšovala tržby i zisky. „Tele2 je jediný skutečně celoevropský alternativní operátor,“ tvrdí analytik telekomunikačních služeb Christian Kern z londýnské makléřské firmy Schroder Salomon Smith Barney.
Čísla hovoří jasnou řečí: Tele2 má v současné době 17,7 milionu abonentů pevných linek a mobilních služeb od Španělska až po severní Sibiř. Od té doby, kdy se Jarnheimer stal ředitelem firmy, zvýšily se její roční tržby na víc než pětinásobek – 3,58 miliardy dolarů. Kern se domnívá, že letos vzrostou o něco přes dvanáct procent. Tele2 byla navíc během posledních pěti let čtyři roky zisková. Například loni dosáhla čistého zisku 25,5 milionu dolarů.
Jaké je tajemství Jarnheimerova úspěchu? Třiačtyřicetiletý ředitel zanotuje známý refrén: soustřeďujeme veškerou pozornost na služby zákazníkům. V jeho případě to však není pouhé zaklínadlo. Jarnheimer začal kariéru jako zaměstnanec tří legendárních výrobců spotřebního zboží: Ingvara Kamprada z nábytkářského gigantu Ikea International a Erlinga a Stefana Perssonových z úspěšné prodejní sítě oděvů a oděvních doplňků Hennes & Mauritz. Na Jarnheimera udělala velký dojem skutečnost, že přes obří rozměry podniků zůstávali tito kapitáni průmyslu v úzkém kontaktu se zákazníky za použití velmi prostých technik, například každotýdenního obcházení jednotlivých obchodů. Zkušenosti, které Jarnheimer získal s masovým maloobchodním prodejem, si přinesl do Tele2. Všechno musí zůstat co nejjednodušší a nejsrozumitelnější – od cenové politiky až po informační letáky. Jarnheimer neztratil kontakt se zákazníky také proto, že osobně odpovídá na jejich dopisy a alespoň dva dny v roce přijímá telefonní hovory ve středisku zákaznické podpory Tele2.
Navíc Jarnheimer řídí prakticky nepotopitelný křižník. Tele2 totiž nevlastní téměř žádné fyzické sítě a ani se o jejich získání nesnaží. Naopak hbitě naskočil na vlnu deregulací, která se valila Evropou, a to se mu vyplatilo. Často byl první, komu se podařilo využít nové zákony, které přinutily celou řadu dosavadních monopolních operátorů pronajmout vlastní sítě jiným operátorům, a tak umožnit otevření nových trhů s telekomunikačními službami. Tím získala Tele2 výhodu toho, kdo dřív přijde, a velkým obloukem se vyhne nutnosti velkých kapitálových investicí. „Využijeme absolutně každou možnost, jež se nám naskytne,“ říká Jarnheimer. Tele2 rovněž udržuje výdaje na velmi nízké úrovni a daří se jí ročně získat na každého zaměstnance tržby ve výši 1,2 milionu dolarů – pětkrát víc než u dosavadních zaběhnutých operátorů.
Tento přístup dnes bezvadně funguje, ale Tele2 musel přesvědčit řadu pochybovačů. Jarnheimer vysvětluje, že v devadesátých letech banky odmítaly poskytovat Tele2 úvěry, protože, světe div se, ani nebudoval vlastní sítě a ani se nesnažil získávat zákazníky z řad obchodních společností. Dnes už podle jeho slov „nikdo nepochybuje, že lze vydělat peníze na poskytování služeb domácnostem“.
Jarnheimerův poklidně pragmatický přístup ke světu se odráží i v jeho osobním životě. Je ženatý, má jednoho syna, další potomek je na cestě. Bohužel je svou prací pro Tele2 tak vytížený, že se mu jen tu a tam podaří vyklouznout z každodenního kolotoče a uchýlit se do svého venkovského sídla poblíž Stockholmu, kde se s gustem projíždí ve člunu a rybaří. Evropští telekomunikační giganti by si bezpochyby přáli, aby trávil daleko víc času s navijákem v ruce na rybách – a méně přetahováním jejich zákazníků.

Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Michael Makovec, www.LangPal.com