Počty krachujících firem porostou.
Insolvenčních správců – tedy lidí, kteří jsou schopni vyřešit problémy s tím spojené – naopak výrazně ubude. Mohou za to zkoušky, které musejí správci složit do konce letošního roku, zřejmě zbytečně složité.
V insolvenčním rejstříku dnes nalezneme více než 2600 probíhajících insolvenčních řízení. Osob, které jsou zapsány v seznamu insolvenčních správců, je přes tři a půl tisíce.
Tato čísla se však se vší pravděpodobností do roka podstatným způsobem změní. Přesila správců patrně nevydrží. Dokonce se může stát, že správců bude nedostatek. Insolvenční řízení se přitom bez správce neobejde. Z organizačního hlediska je klíčovým článkem tohoto řízení právě on.
Neštěstí v neštěstí
Pokud nebude správců dost, může dojít k situaci, která se bude podobat známé Drdově pohádce o Dařbujánovi a Pandrholovi. V tom příběhu zavřel sládek Pandrhola smrt do sudu. Uvězněná smrt nemohla dělat svou práci, a tak nemohl nikdo umřít. Bez insolvenčních správců by zase nebylo možné vyřešit úpadek firem a uspokojit jejich věřitele. Na dně české ekonomiky by se válely trosky předlužených nefungujících firem, protože lidí schopných je uklidit by bylo zoufale málo. A podobný nepořádek tuzemské ekonomice neprospívá.
Prvním z důvodů očekávané početní převahy dlužníků nad správci je předpokládané zvýšení počtu krachujících firem. V příštích letech jich totiž bude patrně mnohem víc než dosud. „Již nyní máme řadu signálů o pozastavení investic, akvizic či jiných obchodních transakcí. A to jsme teprve na začátku hospodářské krize. Ta přináší i pokles poptávky po zboží a službách, druhotnou platební neschopnost a další komplikace. V důsledku zmíněných problémů lze očekávat nárůst počtu osob v úpadku,“ konstatuje partner advokátní kanceláře Hájek Zrzavecký Jan Zrzavecký.
Odborníci na krach
Druhým, zásadnějším důvodem jsou zkoušky insolvenčních správců. Mezi změny, které s sebou na počátku roku 2008 přinesl insolvenční zákon, patřila i transformace správců konkurzních podstat na insolvenční správce. Kdo byl v té době zapsán v seznamu konkurzních správců, byl automaticky oprávněn i k výkonu činnosti správce. Jenže ta přeměna má háček. Oprávnění je totiž časově omezeno a zanikne s koncem letošního roku. Počínaje rokem 2010 zmizí ze seznamu správců všichni ti, kteří zkoušky nesloží. Správcem se pak bude moci stát jen ten, kdo je úspěšně absolvuje.
„Nutnost složit zkoušku má zajistit odbornost potřebnou pro výkon funkce insolvenčního správce. Cílem je, aby tuto zodpovědnou funkci vykonávali erudovaní odborníci. Ti svými schopnostmi zaručí optimální postup v řízení. Kvalita těchto osob je důležitá, neboť v mnohých případech spravují poměrně obsáhlý majetek,“ sděluje Zuzana Steinerová, tisková mluvčí ministerstva spravedlnosti, které zkoušky správců organizuje.
Mezi zkoušející patří kromě zástupce ministerstva i zástupci České advokátní komory, Komory daňových poradců a auditorů a Exekutorské komory. Zkouška má dvě části. „Při písemné části se zjišťují znalosti uchazeče z oblasti insolvenčního práva a schopnosti jeho aplikace. Při ústní části zkoušky se za účelem prověření znalostí uchazeče potřebných k výkonu funkce správce zjišťují znalosti z více oblastí. Mezi ty patří občanské, obchodní a pracovní právo, občanské právo procesní, úpadkové právo, správní právo, finanční právo, řízení podniku a účetnictví,“ vyjmenovává Zuzana Steinerová.
Učit se, učit se, učit se
To, že zkoušky nejsou pouhá formalita, kterou si správci odbudou někdy mezi obědem a odpoledním jednáním, nenaznačuje jen jejich obsah, ale i jejich dosavadní průběh. „V roce 2008 se ke zkouškám přihlásilo sto dvacet správců. Nejméně polovina z nich se ale omluvila a zkoušek se nezúčastnila,“ popisuje členka představenstva Komory specialistů pro krizové řízení a insolvenci Světlana Semrádová-Zvolánková. Podle aktuální informace ministerstva spravedlnosti zatím zkoušky složilo pouze sedmnáct správců. Do roku 2010 se počet úspěšných absolventů zcela jistě zvýší. Správci k tomu budou mít dost příležitostí. „Od února budou termíny pro konání zkoušek insolvenčních správců vyhlašovány nejméně jedenkrát měsíčně. A pokud se počet zájemců o vykonání zkoušky zvýší, budou vyhlášeny další termíny tak, aby ministerstvo vyhovělo všem žadatelům o vykonání zkoušky,“ informuje Steinerová.
Otázkou však zůstává, zda bude zvýšení počtu úspěšných žadatelů dostatečné. Ne všichni stávající správci se totiž ke zkouškám chystají. „Mnoho současných správců nemá zájem tuto funkci po roce 2010 vykonávat,“ tvrdí Semrádová-Zvolánková.
Zkoušky jsou podle ní velmi složité. Velký počet správců se rekrutuje z řad advokátů či daňových poradců. A ti se povětšinou docela slušně uživí výkonem těchto profesí. Správcování je pro ně sice slušným přivýdělkem, ale obejdou se bez něj. „Podle mě jsou ty zkoušky zbytečně složité. Zatím nevím, jestli k nim vůbec půjdu. Nechce se mi,“ přiznává jeden z insolvenčních správců, který si nepřál být jmenován. Vadí mu zejména to, že by se musel učit něco, co při své práci vůbec nevyužije. „Fungujeme jako veřejná obchodní společnost. Já jsem ekonom a má kolegyně je právnička. Já radím jí a ona mně. Pracujeme v týmu a doplňujeme se, takže v praxi nepotřebuji studovat Sbírku zákonů. Přitom jsem si jist, že na výsledcích naší práce se to nijak negativně neodrazí,“ říká.
Tento správce má ale štěstí, svou práci bude moci vykonávat dál i bez zkoušek – ovšem za předpokladu, že se obětuje jeho kolegyně. Společníci správcovských veřejných obchodních společností jsou totiž ve výhodě. Zkoušky nemusejí dělat všichni, stačí, když je úspěšně složí jen jeden z nich. „Není nutné, aby zkoušky složil každý společník. Jako insolvenční správce je totiž v rámci řízení ustanovována tato společnost, nikoliv její jednotliví společníci. Za práci společnosti v oblasti insolvenčního řízení pak bude zodpovědný takzvaný ohlášený společník. Postačí, když zkoušky vykoná on, jeho kolegové je mít nemusí,“ vysvětluje Semrádová-Zvolánková.
Správci, kteří vykonávají svou činnost jako fyzické osoby – tedy samostatně – a chtějí v ní pokračovat, se však studiu nevyhnou. Složit zkoušky je sice obtížné, ale nikoliv nemožné. Důkazem je sedmnáct úspěšných správců. Mezi ně patří i svitavská advokátka Eva Mlčochová. „Musím konstatovat, že zkoušky jsou opravdu náročné. Mám za sebou několik let praxe, a tak se mi představa, že bych je měla skládat, také původně nelíbila,“ říká. Vadilo jí hlavně to, že součástí zkoušek jsou i otázky z oborů, kterým se stejně v budoucnu věnovat nebude, protože si najme externí odborníky. „Nicméně jednou byl systém zkoušek tímto způsobem nastaven, a abych mohla nadále vykonávat funkci správce, nezbývalo mi, než se mu podřídit,“ uzavírá Eva Mlčochová.
Podivná pojistka
První správcovské vlaštovky již tedy zkoušky složily. Jejich počet zatím není dostatečný, ale obavy z jejich nedostatku jsou podle stanoviska ministerstva spravedlnosti předčasné. „Máme za sebou teprve polovinu doby, ve které musí stávající správci zkoušku složit,“ zdůrazňuje Steinerová. Zda bude správců dost, se dozvíme až koncem roku. Ministerstvo ovšem počítá i s alternativou jejich nedostatku – a je na ni připraveno.
Zákon obsahuje pojistku, kterou mohou soudci insolvenčních soudů využít v případě nedostatečného počtu správců, to znamená kdyby nenašli správce, jehož by mohli jmenovat. Tou pojistkou je § 22. Jeho druhý odstavec stanoví, že nelze-li správce vybrat ze seznamu insolvenčních správců, je možné jím ustanovit i fyzickou osobu, která splňuje obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu a se svým ustanovením souhlasí. Tyto předpoklady vyjmenovává zákon o insolvenčních správcích (č. 312/2006 Sb.). Podle tohoto předpisu může povolení k výkonu činnosti správce získat jen osoba, která je – mimo jiné – vysokoškolsky vzdělaná a složila zkoušky.
Co přesně jsou obecné a kvalifikační předpoklady, se však ze zákona nedozvíme. Počínaje rokem 2010 tak možná budou podniky v úpadku správcovat dvě skupiny lidí: vysoce erudovaní správci – a ti ostatní.
