Google i Facebook chtějí internetovým signálem ze stratosféry pokrýt celý svět. Hnací silou ovšem není idealismus, nýbrž touha zajistit si globální vliv
Představte si, že jste v kůži Marka Zuckerberga.
Váš Facebook ohlásí překvapivě pozitivní výsledky, tržby za rok 2013 vyskočily o 55 procent na 7,9 miliardy dolarů a zisk k 1,5 miliardy dolarů. Na desátých narozeninách firmy se můžete pochlubit, že jejích služeb využívá 1,23 miliardy lidí. Ale ani překonání odhadů analytiků vám neudělá radost na dlouho, pořád budete narážet na nějaká „ale“. Třeba na to, že počet uživatelů vám roste pomaleji a schází prostor k růstu.
Co uděláte kromě toho, že za 19 miliard dolarů koupíte firmu WhatsApp, kterou využívá 450 milionů lidí? Pomiňme, že na ně vystartují organizace chránící lidská práva, které budou kvůli tomu obchodu po amerických regulátorech požadovat extra přísnou kontrolu. Těch uživatelů by stejně mohlo být víc…
Nejlepší bude přijít s plánem, jak k internetu připojit dvě třetiny světové populace, které k němu přístup ještě pořád nemají. Z těch pěti miliard lidí by si alespoň polovina účet na Facebooku zřídit mohla. A když se plán podá dostatečně altruisticky, třeba vám to pomůže zabojovat i s pomluvou o chladné vypočítavosti a aroganci, kterou vám vynesl nějaký životopisný film.
Miliardy za pár milionů Krása v plánu na propojení světa spočívá navíc v tom, že startovní výdaje mohou být třeba i jen 60 milionů dolarů. Takovou cenu by totiž měla mít firma Titan Aerospace, o jejíž koupi podle magazínu TechCrunch nyní Facebook vyjednává. Společnost založená v roce 2012 vyvíjí bezpilotní letouny schopné šířit Wi-Fi signál. Má již za sebou testovací lety a komerční výrobu chystá spustit už příští rok.
Jistě, náklady na další rozvoj budou podstatně vyšší, částečně s tím ale pomůže iniciativa Internet.org, kterou Facebook založil spolu s firmami Nokia, Samsung, Opera, MediaTek, Ericsson a Qualcomm. Chtějí rozvíjet společné projekty, sdílet znalosti a popohánět průmysl i vlády, aby přišly s řešeními, která zlevní přístup k internetu a zefektivní využívání dat.
To všechno se může dít na křídlech letounů Solara 50 a 60, které unesou zařízení o váze 20 kilogramů a díky solárním panelům a bateriím mohou bez přistání létat až pět let. Jde v podstatě o atmosférické satelity, které představují levnější variantu běžných orbitálních družic. Do výšky 65 tisíc stop (asi 20 kilometrů, tedy dvakrát výš než komerční lety) se dostanou i bez nosných raket vesmírných agentur. „Nadmořská výška je důležitá, americký úřad pro letectví FAA reguluje vzdušný prostor jen do výšky 60 tisíc stop,“ připomíná server ITProPortal, který zároveň upozorňuje, že Facebook bude muset ještě vyřešit zádrhel v tom, jak zajistí vyslání internetového signálu pro letouny.
Těch má podle zdrojů blogu TechCrunch vypustit Facebook do vzduchu na 11 tisíc a s pokrýváním začít v Africe. To by znamenalo zavést optické kabely k pozemním stanicím, které by se mohly nacházet v těžko přístupných místech. I to ostatně může být důvodem relativně nízké ceny, kterou chce Zuckerbergova firma za Titan Aerospace zaplatit. K háčkům, které by plán mohl mít, se dají připočítat ještě možné změny v regulacích FAA.
Lunatici s balonem Internet pro každého slibuje i konkurenční program Google Loon. Projekt, který v překladu znamená cosi jako „cvok“, si vykoledoval nějaké to ťukání na čelo. I on totiž usiluje o zavedení webu do všech globálních koutů, ovšem pomocí balonů. Ne náhodou se šílený plán formoval od roku 2011 v tajemných laboratořích X Labs, kde se rodí velmi riskantní, ale možná velmi výnosné projekty Googlu.
Z těch dalších stačí připomenout chytré brýle Google Glass nebo samořiditelné vozidlo, využití obou už přitom dostává reálné rozměry.
Loon má v plánu vypustit do stratosféry velké množství balonů, které si samy dodají energii, budou o sobě navzájem vědět a podle toho se pohybovat v určeném prostoru a řetězově si předávat signál. Tím by se dalo ušetřit na budování pozemních vysílačů a základen, odkud se budou balony ovládat a vypouštět nové i inovované modely, které by na své misi měly vydržet až sto dní. Je něco takového možné?
„Ne,“ odpovídal na podobné dotazy magazínu Wired švédský pilot balonů a podnikatel Per Lindstrand, který se s Richardem Bransonem, majitelem značky Virgin, pokoušel obletět balonem celý svět. Podle něj není možné, aby se balony udržely tak dlouho v takových výškách a zároveň se daly uřídit. Lidem z Googlu prý řekl, že ztrácejí čas, ale oni se projektu věnují dál.
„Google do projektu vkládá více prostředků než kdokoli jiný v historii. Jsem si absolutně jistý, že dosáhneme a pravděpodobně překonáme všechny standardy, které si vytyčíme,“ kontruje Dan Bowen, jehož Google zaměstnává jako inovátora balonových systémů. Ostatně firma už v ukázkovém testu loni v červnu na Novém Zélandu ukázala, že projekt má šanci. Snadné terče Přiznejme oběma firmám, že zavedení internetu s rychlostí 3G do dosud nenapojených oblastí je záslužnou filantropií. Zvlášť když ho bude doprovázet slibované zlevnění infrastruktury i zařízení pro příjem a zpracování signálu, jejichž ceny jsou leckde - jako například v Keni -daleko větším problémem než připojení k síti.
Není to ale čistý altruismus, všichni zúčastnění na tom mohou hodně vydělat. Mohou jim raketově vzrůst počty uživatelů i příjmy, o hodnotě značky nemluvě. Ony ale samotné balony a bezpilotní letouny nabízejí daleko širší využití než jen zprostředkování signálu a využití dat, která jim více než ochotně poskytují samotní uživatelé. Do jejich nákladu se kromě programů pro analýzy počasí a proudění vzduchu může snadno přidat mapovací software. A s trochou paranoie se dají připočítat i různá jiná sledovací zařízení pro sběr všemožných dat.
„Každá nová technologie přináší nové otázky i obavy,“ odpovídá s oblibou Google na otázky hraničící s panickým strachem hnaným bujnou fantazií. Má pravdu. Na druhé straně už se několikrát ukázalo, že IT firmy včetně Googlu umějí šlápnout vedle a dostat se k datům, k nimž by neměly.
Tvrzením o technických chybách a nedopatřeních nezbývá než věřit. O to horší jsou pak zprávy o sledovacích praktikách bezpečnostních agentur, podle kterých třeba britští agenti mají přístup k leckdy lechtivým záběrům z webkamer klientů Yahoo!. Uživatelé se většinou dají uklidnit snadno, ale ve chvílích, kdy jde o vzdušný prostor, to budou mít Google i Facebook těžší.
„Co by si pomyslel Vladimir Putin, kdyby si při pohledu vzhůru všiml letounu poháněného americkou firmou, která navíc sem tam sdílí data s NSA? Co kdyby ty balony musely přistát na přestávku v Pchongjangu?“ ptal se na serveru The Atlantic komentátor Will Butler.
Aby mohly iniciativy na propojení celého světa internetem uspět, budou muset Google, Facebook a další vizionářské společnosti zapracovat nejen na technologickém rozvoji, ale i na mezinárodní diplomacii. Facebook by slovy vlastního zakladatele dosáhl rád svého během následující dekády. A ať je Mark Zuckerberg jakýkoli, zatím se mu vytčených cílů dosáhnout podařilo. Ze zprvu neuvěřitelných projektů Googlu se také stává obdobně neuvěřitelný byznys.
Pět miliard lidí by se mohlo k internetu připojit díky letounům Facebooku nebo balonům Googlu. Pokud jim to svět povolí.
O autorovi| Jakub Křešnička, kresnicka@mf.cz
