Od počátku roku platí nové podmínky pro přiznání invalidity - přísnější. Spolu s tím se snížily některé státem vyplácené invalidní důchody. K jakým změnám došlo a jak se dotknou lidí se sníženou pracovní schopností? Nižší invalidní důchody jsou varovným prstem i pro zdravé!
Autor: Flickr.com
Od 1. 1. 2010 došlo ke změnám v oblasti důchodového pojištění. V rámci těchto proběhnuvších změn se do popředí zájmu opět dostal starý český známý evergreen důchodové reformy s velkým „D“. Neblahý dopad demografických změn v české společnosti, vyjádřených klesající porodností, poklesem úmrtnosti a zvyšováním střední délky života, vyjadřuje ohrožení současného průběžného systému financování důchodového pojištění, za jinak neměnných podmínek. Tato skutečnost je ostatně již dlouhý čas známa a frekventovaně diskutována zejména odbornou veřejností.
Podle odhadů pojistně-matematické zprávy MPSV z roku 2006 má činit kumulované saldo současného systému důchodového pojištění zhruba 50 % HDP. Tento nepříznivý odhad vyjadřuje hrozbu nejen vůči důchodovému systému jako takovému, ale i vůči systému sociálního zabezpečení jako celku a i vůči budoucímu “zdravému“ stavu veřejných financí. Do současné doby jsou však jakékoli snahy o ozdravení českého důchodového systému spíše zaměřeny na oblast parametrických změn v oblasti zajištění na stáří, zajištění při dlouhodobé nemoci, ale i zjištění při úmrtí “živitele rodiny“.
Pokud se někde hovoří o důchodovém systému, pak se obvykle veškerá pozornost zaměřuje právě na řešení starobních penzí. Zajištění rodiny ve formě pozůstalostních důchodů anebo zajištění při dlouhodobé nemoci (pracovní neschopnosti) však zůstává často opomíjeným tématem. Přitom výdaje na invalidní důchody představují téměř pětinový podíl veškerých nákladů tohoto sociálního subsystému.
K 1. 1. 2010 proběhla jedna z dalších změn parametrů státních penzí, která se ve značné míře dotkla právě sociálních událostí spojených s dlouhodobou pracovní neschopností (invaliditou). Kromě úprav týkajících se věcí řízení v oblasti důchodového pojištění se tyto změny významnou měrou dotkly zejména samotné koncepce invalidity, způsobu výpočtu invalidního důchodu a způsobu „oceňování“ poklesu pracovní schopnosti.
Nová koncepce
Od 1. 1. 2010 zaniká koncepce rozlišující dva druhy invalidních důchodů - plný a částečný a je nahrazena jedinou dávkou invalidity závislou na stupni, resp. rozsahu poklesu pracovní schopnosti, tj.:
* invaliditou prvního stupně (pokles pracovní schopnosti v rozsahu 35 až 49 %),
* invaliditou druhého stupně (pokles pracovní schopnosti v rozsahu 50 až 69 %) a
* invaliditou třetího stupně (pokles pracovní schopnosti nejméně v rozsahu 70 %).
Pro úplnost výčtu změn v koncepci je vhodné dodat, že nová úprava mj. mírně zpřísňuje podmínky pro získání tzv. potřebné doby (nutné doby účasti v systému) pro vznik nároku na invalidní důchod. Dále došlo také ke zpřísnění podmínek kalkulace dopočtené doby pouze v takovém poměru, v jakém je součet dnů české doby pojištění získaných v období od dosažení 18 let věku do vzniku nároku na invalidní důchod vůči celkovému počtu dnů v tomto období.
Zejména u mladších postižených osob, kde má dopočtená doba zásadní vliv na výši procentní výměry, pak může tento nový způsob určování dopočtené doby významně snížit výslednou výši důchodu.
Způsob výpočtu**
Invalidní důchod je stejně jako důchod starobní, součtem tzv. základní a procentní výměry. Výše základní výměry je pro všechny jednotná a je stanovena zákonem (pro rok 2010 činí 2 170 Kč). Výše procentní výměry je naopak závislá na odvodech pojištěnce do systému a v určitém omezeném rozsahu naplňuje princip zásluhovosti. Stanoví se za pomoci tří prvků – procentní sazby, doby pojištění (včetně tzv. dopočtené doby) a výpočtového základu.
Výpočtový základ sám o sobě představuje kalkulaci s použitím přepočítacích koeficientů, vyměřovacích základů v jednotlivých letech a tzv. redukčních hranic. V rámci součtu součinů přepočítacích koeficientů a vyměřovacích základů v jednotlivých letech (od roku 1986) dostaneme konečné hodnoty pro výpočet vyměřovacího základu. Následně na to zjistíme jejich měsíční průměr a tuto hodnotu nazýváme osobním vyměřovacím základem. Tu pak dosadíme do vzorce s použitím tzv. redukčních hranic (hodnoty určené opět zákonem). Výsledkem je výpočtový základ.
Výpočet invalidního důchod pro invaliditu 1. stupně by pak pro dobu pojištění vč. dopočtené doby 43 let a pro osobní vyměřovací základ ve výši 25 000 Kč mohl vypadat následovně:
Důchod = 2 170 Kč + 0,005 * 43 * (10 500 Kč + 0,3 * (25 000 Kč - 10 500 Kč) + 0,1 * 0 Kč) = 5 363 Kč
Hodnota do první redukční hranice (10 500 Kč) je započtena v tomto případě celá a odpovídá vždy nejméně hodnotě osobního vyměřovacího základu, dále je započtena hodnota 30% rozdílu druhé redukční hranice nebo osobního vyměřovacího základu podle toho, co je nižší a první redukční hranice (v příkladu 25 000 – 10 500 = 14 500 Kč). Hodnota té části osobního vyměřovacího základu, která převyšuje druhou redukční hranici (27 000 Kč) je započítána podílem 10 % (v tomto případě 0 Kč, jelikož OVZ je roven pouze 25 000 Kč).
Více na Investujeme.cz.
