Studenti architektury jsou odtrženi od praxe, protože se jim pedagogové dost nevěnují, myslí si architekti Aleš Lapka a Petr Kolář
Dnes jsou studenti odstřiženi od praxe a výuka je hodně konzervativní a akademická. „Když pak po škole nastoupí do zaměstnání, jsou často dost bezradní. Stalo se nám třeba, že čerství absolventi neznali pořádně ani jednotlivé fáze projektu,“ tvrdí architekt Aleš Lapka, jeden ze spolumajitelů ateliéru ADR. Stejně tomu bylo i před rokem 1989. Pouze v mezidobí těsně po změně poměrů panovalo ve školách jiné ovzduší.
Problém spočívá v pedagozích, kteří přednášení na fakultách architektury berou jako záležitost prestiže a na studenty nemají čas. „Ideální by bylo, kdyby se dokázali na čas vzdát praxe, jako to udělal za našich studií Martin Rajniš, a věnovat se studentům na sto procent. Valná část současných pedagogů ale učí na školách jen proto, že se honí za akademickými tituly,“ dodává Lapkův kolega Petr Kolář.
Pravdou je, že Lapka s Kolářem měli velké štěstí. Krátce poté, co nastoupili na studia na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, změnila se doba a na místa pedagogů přišli noví lidé. Mezi nimi také architekt Martin Rajniš, který tehdy přerušil praxi a po šest let se věnoval výhradně svým studentům. „Je jedním z lidí, kteří nás v naší práci nejvíce ovlivnili,“ tvrdí oba architekti, dnes spolumajitelé ateliéru ADR.
Studio s nimi vlastní architektka Eva Jiřičná, s níž v devadesátých letech spolupracovali na návrzích interiérů Tančícího domu. „Ze zkušeností, kterou jsme tehdy udělali, těžíme dodnes,“ shodují se architekti, kteří za sebou mají řadu zajímavých realizací. Například designový hotel v Jánských Lázních, sportovní stavby, jako je Golfový areál v Hostivaři či Veslařský klub Slavia Praha, nebo řadu rodinných domů a vil v Praze i na jiných místech Česka.
Hlavně ven
Martin Rajniš měl za to, že jeho studenti by se především měli porozhlédnout po světě. A snažil se udělat vše pro to, aby jim to umožnil. „Dokázal sehnat peníze na cesty, díky čemuž jsme v raných devadesátých letech vycestovali do Německa, Rakouska nebo do Londýna. Poprvé jsme tak viděli velká architektonická studia evropského formátu, která zaměstnávala třeba padesát lidí. To u nás nebylo,“ vzpomíná Lapka. Rajniš navíc zastával názor, že je nutné propojit teorii a praxi a pochopit i to, jakým způsobem architektonické ateliéry fungují po ekonomické stránce.
Rajniš si tehdy mohl vyučování managementu dovolit. Prošel slavným studiem SIAL založeným v roce 1968 Karlem Hubáčkem a koncem osmdesátých let měl vlastní DA Studio, což byla jedna z mála soukromých firem, které v komunistickém Československu směly fungovat. „Učil prezentaci a schopnost prodat své věci. Byl to velký zlom, protože do té doby byla důležitá invence, ale my jsme díky němu pochopili, že architektura je i o jiných věcech. Invence je jen jedním z faktorů v tom stroji,“ říká Lapka.
Tehdy dvacetiletí studenti z Prahy navíc měli při výletech mimo Česko díky Rajnišově činorodosti a entuziasmu možnost potřást si rukou se skutečnými architektonickými hvězdami, jako jsou londýnští architekti Richard Rogers, Terry Farrell nebo Norman Foster. „Pro nás to tehdy bylo něco naprosto neuvěřitelného,“ vzpomíná Lapka. Vyjeli i na východ od českých hranic. Po stopách různých primitivních staveb vyrazili s batohy na Zakarpatskou Rus nebo do Indie, kde jim Rajniš na konkrétních případech ukazoval, co je správné, a co ne.
Na příjmu
Spolupráce mezi pedagogy a studenty byla obohacující i v jiných ohledech. Pedagogové jim tehdy do školy nosili vlastní projekty, na nichž v danou chvíli pracovali. „Podíleli jsme se na nich a bylo to něco docela jiného, než když pracujete na projektu, který jde takzvaně ‚do šuplíku‘,“ vysvětluje Petr Kolář. Stejně jako Aleš Lapka si cení toho, že mu jeho učitelé umožnili nahlédnout do „vlastní kuchyně“. Taková éra ale podle architektů dávno pominula.
Podstatné bylo především to, že Martin Rajniš studentům vysvětloval, že je třeba se vydat do zahraničí na zkušenou za prací. „Ještě během studií jsem vyrazil do Londýna a pracoval v ateliéru Evy Jiřičné,“ uvádí Kolář. Krátce nato oba studenti architektury získali zakázku od mezinárodní společnosti Anderson Consulting Group, která byla investorem Tančícího domu na pražském Jiráskově náměstí. Spolu s Evou Jiřičnou připravovali interiéry ve své době velmi kontroverzní stavby.
První velká zakázka studentů s sebou nesla i několik úsměvných příhod. „Firma Anderson Consulting Group měla předtím, než jsme od ní dostali zakázku, jednu podmínku, a to že budeme neustále na příjmu. Tehdy se teprve začínalo s mobilními telefony, a ty podle toho také vypadaly. Dostali jsme zhruba sedmikilovou krabici s dlouhou anténou, kterou jsme museli neustále nosit s sebou, třeba na výlet do lesa nebo na pivo se spolužáky,“ vypráví Lapka. Po skončení prací na Tančícím domě se firma Anderson Consulting Group rozhodla využít služby architektů ještě jednou, a to když stavěla administrativní centrum v Budapešti.
Zvláštní charakter doby pomohl i rozjezdu podnikání. Architekti zvítězili třeba ve výběrovém řízení na stavbu rodinného domu a investor se teprve až poté dozvěděl, že jde o studenty, a nikoli zavedené architektonické studio. „Tehdy to nevadilo, byla to doba neuvěřitelných možností,“ vzpomíná Lapka. Fakt, že se tehdy vlastně všichni octli na stejné startovní čáře, hrál Lapkovi a Kolářovi do karet. Už za studií založily vlastní společnost a realizovali několik vlastních projektů – přechod ze studií do praxe tak proběhl velmi hladce.
Oddychový čas v nedohlednu
Ateliér ADR, jehož písmena odkazují na slova architektura, design, realizace, si ani v době, kdy se staví podstatně méně než dříve, nemůže na nedostatek zakázek stěžovat. „Před pěti lety jsme si stěžovali, že si vůbec neodpočineme, a těšili jsme se až nápor zakázek trochu opadne. Tehdy jsem každý týden létal do Moskvy, kde jsme měli řadu projektů, a bylo to skutečně k nevydržení,“ vzpomíná Lapka. Jenže na oddychový čas nedošlo.
Přestože je mnohem méně developerských projektů než dříve, přibylo zakázek od soukromých investorů. „Navrhujeme domy pro movitější klientelu, která by stavěla stejně bez ohledu na krizi. Klesly ale ceny materiálů i stavebních prací, a proto je zakázek ještě více,“ tvrdí Lapka. Práce jim přibylo i proto, že klienti žádají lepší servis než dříve. V praxi to znamená, že zatímco dříve stačilo nakreslit dvě až tři varianty jednoho projektu, lidé si dnes chtějí vybírat a požadují třeba šest nebo osm možností.
Ateliér ADR má ale dost práce i z dalšího důvodu. Absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové se nikdy neomezovali jen na čistou architekturu, ale navrhují také nábytek či interiéry. „Nabízíme služby se vším všudy, tedy pokud si někdo od nás nechá navrhnout dům, navrhneme zároveň interiér,“ vysvětluje Lapka.
Příliš často se architekti neúčastní soutěží. „Obracejí se na nás často lidé, kterým se naše stavby líbí a s nimiž jsme naladěni na stejnou notu. Vzájemně pak víme, co od sebe můžeme čekat,“ říká Lapka. Výjimkou pak jsou významné stavby, jako byla před několika lety Národní knihovna v Praze. Architekti se tehdy do soutěže přihlásili, protože považovali za důležité udělat si na takto významnou stavbu názor. „I když člověk ví, že v takové soutěži neuspěje, je dobré vědět více o stavbě, o které se tolik mluví a jež má takový význam,“ tvrdí Kolář, který si myslí, že podobných soutěží by se mělo zúčastňovat každé architektonické studio. „Chápu ovšem, že divadlo, které kolem toho bylo, muselo řadu lidí od podobných akcí zcela odradit,“ dodává Kolář.
Ateliér ADR - založen roku 1996 architekty Petrem Kolářem a Alešem Lapkou - specializuje se na projekty staveb a rekonstrukcí, projekty interiérů, design nábytku a realizaci výstav - má zhruba 40 spolupracovníků – architektů a stavebních inženýrů - v letech 2003 a 2010 ateliér získal prestižní cenu za design Red Dot Award - získal titul Architekt roku 2008 v kategorie Realizovaná stavba za Internátní školu Babice
Petr Kolář v letech 1990 až 1992 na stáži v Eva Jiricna architects, Londýn v letech 1992 až 1993 DA Studio od roku 1993 v Architectural Associates v letech 1993 až 1995 spolupráce s architektonickou kanceláří Eva Jiricna architects v roce 1996 ukončil studia architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze od roku 1996 spolumajitel ateliéru ADR
Aleš Lapka v letech 1991 až 1992 v ateliéru Jakub Cígler studio v roce 1992 v DA Studio v letech 1993 až 2002 spolupracoval s Architectural Associates v letech 1993 až 1995 spolupráce s architektonickou kanceláří Eva Jiricna architects od roku 1996 spolumajitelem ateliéru ADR v roce 1997 ukončil studia architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
Vybrané realizace
Golfový klub Hostivař
Sportovní hala Malá Úpa
Kongresové a sportovně relaxační centrum Jánské Lázně
Obytný soubor Cikánka
Internátní škola Babice
