INVESTICE DO IPB LÁKALA I MNE

Šéf Živnostenské banky a Bankovní asociace chtěl fúzi s ČSOB

Jiří Kunert (47) absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor finance a úvěr. Po škole pracoval v letech 1976 až 1982 v ČSOB ve foreing exchange a money market dealing. V roce 1979 byl na stáži v Royal Bank of Scotland Midland Bank. Do pobočky Živnostenské banky v Londýně nastoupil v roce 1982 a o rok později se stal jejím náměstkem. V letech 1986 až 1988 pracoval na ministerstvu financí, pak se vrátil do Živnostenské banky. Předsedou jejího představenstva se stal v roce 1992. Je prezidentem Bankovní asociace, členem představenstev a dozorčích rad několika společností.

EURO: Bankovní asociace je poměrně vyděšená z některých úprav, které schválili poslanci v harmonizační novele zákona o bankách. Vadí vám nejvíc institut zpětných výplat náhrad vkladů a vysoké zvýšení limitu povinného pojištění?
Kunert: Ano. Tyto změny se dostaly do novely na poslední chvíli. Byli jsme tím velmi překvapeni. Čekali jsme samozřejmě, že v ní bude pasáž o zvýšení zákonného pojištění vkladů v duchu harmonizace s evropským právem, což musíme akceptovat. Zničehonic ale poslanci odhlasovali zvýšení maximální částky pojištění na 25 tisíc eur, tedy zhruba milion korun. A co je pro nás velmi nepřípustné – povinnost Fondu pojištění vkladů vyplatit náhrady vkladů klientům zkrachovalých bank zpětně, a to i u vkladů v cizích měnách. K tomu ještě povinnost vyplatit dodatečnou náhradu klientům Pragobanky, Universal banky a Moravia banky do výše čtyř milionů korun.Retroaktivita je špatná v každém zákoně již ze své podstaty. V tomto případě půjde i o technickou otázku u vkladů v devizách – s jakým kursem pracovat. Jde o velmi populistické opatření a zavedení explicitní nerovnosti. Eticky vadné je i to, že řádně hospodařící subjekty budou ex post přinuceny finančně pokrýt další náklady za ztráty neúspěšně hospodařících subjektů.

EURO: Poslancům šlo zřejmě o to, že klienti České banky dostali náhrady svých vkladů až do výše oněch čtyř milionů korun a klienti bank, jež zkrachovaly po ní, již nikoliv.
Kunert: Špatné bylo už rozhodnutí týkající se klientů České banky, které jsme v té době kritizovali. Šlo o obrovskou chybu, která samozřejmě hrozila stát se precedentem pro další banky.

EURO: Navíc se do novely dostal termín „oprávněné osoby namísto „vkladatelé , což zřejmě poskytne jednostrannou výhodu určité skupině lidí.
Kunert: Výhodu budou mít ti, kteří skupovali pohledávky zkrachovalých bank za malou část nominální hodnoty. Museli vědět, že získat náhradu za tyto pohledávky mohou jedině lobbováním přes sněmovnu a změnou zákona, a možná čekali na vhodný čas. Správná chvíle vždy přijde před volbami.

EURO: Sněmovna novelu přijala minulý měsíc a nyní je v rukou Senátu. Bude se asociace snažit, aby tyto pasáže byly z textu odstraněny?
Kunert: Napsali jsme dopisy Senátu, snažíme se diskutovat se zpravodaji, kteří budou mít novelu na starosti. Ale jde o politickou objednávku a nevidím moc naděje na úspěch. Přitom já osobně jsem toho názoru, že zákonné pojištění vkladů vyvolává obrovský morální hazard, a to zejména u manažerů bank, ale i regulátorů. Říkáme–li, že je zapotřebí pojištění, říkáme zároveň, že dozor zřejmě nepracuje dobře a banky asi také ne. Přitom dnes se již musíme spoléhat na to, že dozor funguje tak, jak má, a stejně tak banky. Náš systém je dokonce přeregulován. Ale dobře, Evropa je konzervativní, postavená na pojištění vkladů a já s tím souhlasím. Ale mám problém s tím, když se tyto částky naráz zvyšují či se zavádí náhrady ex post.

EURO: Ovšem stát jasně říká: Já na banky dohlížím, já je reguluji. To vyvolává potřebu alespoň nějaké pojistky. Navíc na příkladu Investiční a Poštovní banky lze ukázat, že bankovní dohled nepracoval tak, jak má.
Kunert: Bez diskuse je, že ČNB měla postupovat daleko razantněji a dříve zakročit. Ale myslím si, že do poslední chvíle hledala řešení bez zavedení nucené správy. Pak už situace nebyla řešitelná jinak a ČNB se zase bála toho, že nucená správa trvající dlouho přinese další ztráty. Když Bundesbanka vyhlásí nucenou správu na nějaký peněžní ústav, tak do něj pošle sto svých odborníků, kteří okamžitě obsadí všechny pozice a budou banku řídit. ČNB ale musela najít někoho, kdo to udělá za ně. Musím však uvést ještě jednu věc – co je etický rozměr bankovního sektoru. Všichni si děláme analýzu konkurenčních bank a víme, jak na tom jsou. Pokud zjistíme, že špatně, rušíme úvěrové linky. Ovšem nesdělujeme to veřejnosti, protože to považujeme za neetické. Neměli by naši analytici mluvit o těchto věcech otevřeně?

EURO: Tím, jak se bankovní sektor konsoliduje, začínají banky zřejmě přece jen více přemýšlet a nehrnou se do všeho.
Kunert: Je to trochu paradoxní. Na tomto trhu zůstanou tak tři velké subjekty, pak zahraniční banky – některé z nich, myslím, dokonce odejdou – a pak dva tři menší peněžní domy. Tím, jak ty velké dostávají reálné vlastníky, začínají se otevírat skuliny. Předtím všichni dělali všechno, ale zdaleka ne všechno dobře. Dnes začínají některá zaměření a produkty opouštět, protože je to pro ně ztrátové. Na využití skulin, které začaly vznikat, ale musí být velmi schopní lidé a vysoká automatizace procesů. Pak může přežít i menší banka. Musí však být podporována větší skupinou. Zejména internet nás tlačí do pozice, kdy jsme součástí většího celku. Nikoliv Evropská unie, ale internet rozhodl o tom, že bankovnictví bude mezinárodní a nadnárodní.

EURO: A nebude Živnostenská banka v tomto měřítku příliš malá?
Kunert: Otevřeně přiznávám, že i já jsem uvažoval o některých akvizicích, ale jsem jen manažer. Snažím se dávat svým akcionářům návrhy, kam by banka mohla expandovat, bohužel se mi zatím nepovedlo je prosadit. Ale rozvoj banky běží podle plánu.

EURO: Vidíte na trhu subjekt, který by se vám hodil pro fúzi?
Kunert: Například Komerční banka by se rozhodně hodila pro akvizici, pak můžeme mluvit i o jiných finančních službách, nejen o bankovnictví, ale například pojišťovnictví. Předložili jsme našim akcionářům několik návrhů. Dnes již myslím můžu říct, že jsem měl ohledně IPB stejný návrh, jako měl pak Kavánek. Ale neměl jsem podporu akcionáře. Nešlo ani tak o to, že by akvizice byla špatná, ale byl tady strach, že bychom s naší kapacitou nedokázali přeměnit kulturu šesti tisíc lidí v IPB.

EURO: Mezi bankéři se hovořilo také o tom, že zájem o váš peněžní ústav projevil majitel ČSOB, belgická KBC. Údajně jim šlo hlavně o privátní bankovnictví.
Kunert: Je pravda, že s ČSOB jsme fúzovat chtěli, a to už před několika lety. Jednali jsme o tom dost intenzivně a považuji za úspěch, že se celou záležitost podařilo utajit. Náš zájem byl jednoduchý, vytvořit velkou banku, která by potom ještě provedla například akvizici České spořitelny. Dnes už je to za námi a asi to ani projít nemohlo. Na jedné straně totiž stála soukromá banka a na druhé peněžní ústav vlastněný státem. Přitom souznění mezi mnou a Pavlem Kavánkem bylo dost silné.

EURO: Po privatizaci ČSOB se tato idea zřejmě obnovila. Belgická KBC prý jednala s vaším nynějším majoritním akcionářem.
Kunert: Je pravda, že jsme o tom znovu hovořili, ale tyto rozhovory už byly velice krátké. Zda jednal s někým náš ak–cionář, nevím. Za těch pár let se obě banky dost změnily a dnes už se jejich činnosti částečně překrývají, takže jsme se rozcházeli v názoru, kde bychom se doplnili. Navíc už nepřipadala v úvahu akvizice do spořitelny. Uvažovali jsme o IPB, ale bylo to dost vágní. Nevěděli jsme, jak to uchopit, nikdo tehdy nevěděl, co bilance té banky obnáší.

EURO: Dnes chce svoji pozici na českém trhu posilovat například Raiffeisenbank. Je možné, že koupí Union Group. Nebyl by to zajímavý partner?
Kunert: Raiffeisen už dnes realizuje přes padesát procent svých příjmů v zahraničí a hlavně ve střední a východní Evropě. Tudíž je pro ni důležité, aby zvětšila svoji angažovanost na českém trhu. Dohodu mezi ní a našimi akcionáři však v současné době považuji za nereálnou. Ačkoliv je pravda, že v Maďarsku došlo nedávno ke spojení dvou bank, které spolu také neměly nic společného. Bývalá Magyar Hitel Bank, později maďarská ABN Amro Magyar Bank, se k 1. lednu 2001 sloučí s Kereskedelmi és Hitelbank, ovládanou KBC. Ke spojení dojde jen proto, že konkurence v Maďarsku je tak vysoká, že oba ústavy potřebovaly zvýšit svůj tržní podíl, aby mohly konkurovat v retailu. Je to zajímavé, protože jde o spojení peněžních ústavů s rozdílnými akcionáři. Takže nevylučuji, že i u nás k něčemu podobnému dojde. Ale zatím nevidím žádné subjekty, které by to mohly provést.

EURO: Podle dostupných informací to vypadá spíše tak, že ABN Amro z Maďarska vycouvala.
Kunert: Je pravda, že vedení přebírá skupina z Kereskedelmi és Hitelbank, přestože jde o menší instituci než Magyar Hitel Bank. KBC také získá majoritu, ale nějaký minoritní podíl si Holanďané ponechají.

EURO: I tento příklad naznačuje, že globální banky, jako ABN Amro či Citibank, možná už nejsou přesvědčeny o nutnosti působit všude na světě.
Kunert: Samozřejmě. Souvisí to i s tím, že spotřebitelské divize mají třeba na nějaký region jiný názor než ty, které financují korporace. Například Citibank, která je jedinou skutečně globální retailovou bankou, provedla v Polsku akvizici do Bank Handlowy. Ta byla vedena podnikovou divizí, ale retail tam chce působit také, protože to odpovídá jejich filozofii. Ovšem v Maďarsku jí šlo naopak o spotřebitelské financování a teď přemýšlí, co s financováním podniků, protože nízké marže je činí nevýnosným.

EURO: ČSOB kupovala bilanci IPB také kvůli retailu. A nemusí to být úspěšná akvizice, pokud tuto oblast nezvládne jejich management a nebude dostatečně agresivní.
Kunert: IPB byla agresivní i v sazbách. I v současné době půjčovala podnikům až za sedmnáct procent na korunových a za deset na markových úvěrech. Tím pádem dosahovala vysokých marží a mohla nabídnout vyšší úroky i v retailu. ČSOB bude muset sazby upravit tak, aby to odpovídalo její podnikatelské filozofii. Protože dobré podniky jí nebudou platit zbytečně vysoké úroky, bude muset upravit i sazby na pasivní straně, tedy na vkladech. A to samozřejmě úspěch retailu ČSOB ovlivní. Naštěstí získala po IPB nejen vysoké sazby, ale také třeba Poštovní spořitelnu. A když to dokáže uřídit, bude úspěšná.Převzít cizí banku a zvládnout to manažersky, to bylo největší riziko celého obchodu. Obdivuji Američany, kteří jsou v tom mnohem dál než Evropané. Poslední fúze mezi Chase Manhattan a JP Morgan byla fantastická. Do týdne všichni věděli, kdo za co odpovídá a kdo co bude řídit. Pravda – jejich výhodou bylo, že se produktově nepřekrývaly. Nicméně je to i tak obdivuhodné, zvlášť ve srovnání s evropskými bankami, kde se vedou dalekosáhlé diskuse, kdo kde zůstane…

EURO: Překotné a ne vždy efektivní fúze jsou možná obecným problémem Evropy. Zvýšení tržního podílu samozřejmě zajistí přežití firmy, a tudíž i managementu, ale pro akcionáře může být někdy méně výhodné než převzetí konkurencí. A až to akcionáři zjistí, nebudou chtít třeba dodávat společnostem, tedy i bankám další kapitál.
Kunert: Je to tak. Dříve se říkalo „co je malé, to je pěkné . Dneska se tvrdí „co není velké, je špatné . Banky proto zvyšují podíl na trhu i za cenu ztrát. Samozřejmě, efektivita je také důležitá. Manažeři musí fúze provádět tak, aby na tom akcionáři vydělali, protože jinak pro ně opravdu může být výhodnější banku prodat. Na druhou stranu třeba fúze nemusí vždy přinést vyšší efektivnost. Například HypoVereinsbank fúzující s Bank Austria Creditanstalt má výnosnost kapitálu 2,96 procenta.V Německu se dřív na efektivitu moc nehledělo a také se tam dnes téměř vůbec nevydělává na retailu. Naopak v Británii spousta bank prošla změnou a vydělá vají i na drobných klientech. Lloyd s Bank má výnosnost kapitálu okolo třiceti procent, a to hlavně díky retailu. A teď se ptáte, proč to v jedné zemi jde a ve druhé ne. V Německu se retailová klientela obsluhuje v nádherných prostorách. Stojí to obrovské peníze a klienti neplatí žádné poplatky, protože nechtějí. Ve Velké Británii jsou pobočky strohé a malé, leckdy je musíte hledat, ale lidé jsouza službu ochotni platit cokoliv. A Lloyd s Bank se teď zamýšlí nad tím, zda půjde provést nějakou akvizici do neefektivního Německa. Přemýšlí o tom, že ovládne Evropu přes internet. Ale zase naráží na to, že internet je drahý.

EURO: Je otázkou, jestli se banky nebudou muset spojovat s internetovými firmami?
Kunert: Spíš se budou spojovat s telekomunikačními operátory. Protože technologie jsou drahé a je potřeba najít ně–koho, kdo je už má.

EURO: Takové náklady si budou moci dovolit jen velké banky. Malé ale možná budou pružnější a budou si své výdaje lépe hlídat.
Kunert: Ano, Živnostenské bance stačí na přežití tři sta tisíc klientů. Když někdo potřebuje tři miliony, musí potit krev.

EURO: Myslíte si, že by případná výměna guvernéra centrální banky mohla mít negativní vliv na vnímání ČNB a českého bankovního sektoru?
Kunert: Kterákoliv výměna guvernéra, pokud nekončí jeho funkční období, není příjemná a spekuluje se, proč k ní dochází. Český guvernér je v zahraničí velmi uznáván a všichni by asi tuto otázku položili. Na českém trhu je situace taková, že by se mnoho lidí nedivilo, že pan guvernér chce odstoupit, a spíše by spekulovali, kdo zaujme jeho post. Nepříjemná situace byla i v tom, že pan guvernér dlouho čekal na rozhodnutí EBRD.