Investice jako čistě mužský svět? To už dávno neplatí. Ba právě naopak, muži by se v rámci obchodování na trzích mohli od něžného pohlaví ledasčemu přiučit. Vyplývá to ze statistiky, kterou provedla česká investiční platforma Portu.
Jednou z prvních žen, jež se do vod kapitálových trhů v Portu ponořila, byla Anna Kortusová. Je jí šestadvacet, ekonomii studovala na školách ve třech státech, a teď pro něj pracuje jako analytička investičních produktů.
„Když jsem nastoupila do Portu a začínala jsem s investicemi, tak nás žen byla v týmu sotva čtvrtina. Jako překážku jsem to ale nikdy nevnímala,“ říká Kortusová. Tak to na investičním trhu podle ní prostě chodilo. Před čtyřmi lety tvořily ženy na zmíněné platformě jen pět procent investorů, dnes už je to skoro třetina. Změnila se i vnitřní struktura firmy – mezi jejími zaměstnanci jsou dnes obě pohlaví zastoupena zhruba rovným dílem.
Sebevědomí versus vnímavost
Problémem je, že ženy nejsou na finančním trhu tolik vidět, a proto, když si v mládí vybírají povolání, je stále o podobné kariéře často ani nenapadne uvažovat. Domnívají se, že by pro ně mezi muži nezbýval prostor, nebo že vyznat se v záplavách akcií, dluhopisů a dalších odborných termínů je příliš složité. Mají obavy, že by neuspěly. Přitom je to právě naopak – ze studií prováděných po celém světě vyplývá, že když se ženy do investování pustí, dosahují v průměru lepších výsledků.
Muži jsou podle Kortusové obecně sebevědomější, cílevědomější a jdou si efektivně za svým. Nemají tendenci řešení konzultovat s ostatními nebo hledat kompromisy. Dámy se proto na pracovišti, kde jsou ve výrazné menšině, mohou cítit nejistě. „Myslím si, že my jako ženy jsme naopak mnohem vnímavější, snažíme se přicházet na společné cesty a otevírat diskuze,“ tvrdí a ilustruje to skutečností, že jak získávala v Portu více kolegyň, měnila se v kancelářích atmosféra. „Je to tu klidnější a vyváženější, protože přinášíme odlišný pohled na řešení problémů a ve výsledku docházíme jako tým k cíli trochu jinak – myslím si, že často efektivněji,“ popisuje.
Se sebevědomím souvisí i odlišné investiční strategie obou pohlaví. Jelikož ženy si méně věří, volí si realistické cíle a nesnaží se do svých investic tolik zasahovat. „Řeknou si třeba, že chtějí investovat na pět let s tím, že pak si koupí chalupu, nebo si dávají peníze stranou, investují je na důchod, a pak se té investice drží. Když se na trhu něco děje, nenechají se tak snadno vykolejit, prostě se drží svého plánu,“ vysvětluje analytička.
Naproti tomu v případě mužů se často setkává s přesvědčením, že dokážou na finanční trh vyzrát. Chtějí mít investice více pod kontrolou, takže častěji obměňují své portfolio. To ve výsledku není nejlepší strategie, protože kolikrát prodávají v nevhodnou dobu.
Kdo se o mě postará?
Sama Kortusová v rámci Portu i v osobním životě razí strategii pravidelných investic do diverzifikovaného koše firem. Vedle toho část peněz vkládá do projektů z oblasti udržitelnosti, jež jsou jí blízké. Totéž radí i klientům, jichž na Portu v poslední době přibývá – motivaci investovat totiž můžeme najít všude okolo sebe. Jmenuje se inflace a může za zdražování záloh na elektřinu, zboží v obchodech i lekcí jógy, kam Anna chodí. Jediným způsobem, jak jí zabránit v požírání úspor, je nechat finance pracovat, aby se zhodnotily.
„Ženy by se měly zamyslet, jestli jsou schopné se o sebe postarat, kdyby jim třeba na několik měsíců vypadl příjem, a jestli se o sebe zvládnou postarat i ve stáří. Stát se zadlužuje čím dál víc a nemůžeme se úplně spoléhat na důchody. Všechny tyhle okolnosti, se kterými se potkáváme už teď v běžném životě, je budou motivovat, aby se o své finance více staraly,“ uzavírá Kortusová.
