Lidem, kteří do firmy ORCO vložili část úspor, nelze vyčítat nervozitu z hrozících ztrát
V červenci 2008 všechny velké makléřské společnosti doporučovaly nakupovat akcie ORCO Property s cílovou cenou zhruba 40 až 50 eur za kus. V září téhož roku, po vyhodnocení hypoteční krize a dopadů na developerské prostředí, stále radila KBC/Patria „nakupovat“ až do ceny 44 eur, což bylo v tehdejším kurzu zhruba tisíc korun. V té době přišla jedna akcie na pražské burze na sedm až osm set korun – poté, co tyto cenné papíry zažily pád z 3700 korun v březnu 2007. Nyní ji pořídíte jednou dobu za necelých 96, podruhé pak za sto či 105 korun. Otázka však zní: Za kolik ji v budoucnu prodáte?
Pochybná rozhodnutí
Pád jakékoli akcie v současnosti, kdy kromě několika málo výjimek (na pražské burze snad jediné) klesají všechny tituly, není důvodem ke zpochybňování způsobu vedení společnosti. Každého investora však asi znepokojí, pokud právě jeho cenný papír snižuje hodnotu 1,5lkrát až dvakrát výrazněji, než je průměr na trhu.
Index PX ztratil za tři roky zhruba 56, ORCO 94 procent. V ročním srovnání je to u PX 66 procent a u akcií ORCO 96. A od počátku roku 2009 do 16. března oslabilo ORCO o 36, celý trh však o necelých dvacet procent. Developerskou společnost určitě obzvlášť ohrožuje krize trhu, ale jde přece i o vysvědčení pro její klíčové manažery. Aniž bych chtěl jakkoli přeceňovat práci analytických týmů makléřských firem, určitě nelze říct, že si nápady vymýšlejí a hodnocené tituly pečlivě nezkoumají. Pokud Patria v září 2008 odhadovala čisté jmění společnosti v ceně tisíc korun za akcii, bylo to na základě konkrétních znalostí, informací a analýz.
Snížení reálné ceny tohoto papíru na desetinu investičního doporučení vydaného před pouhým půl rokem je výsledkem nejen panické mánie akciových trhů, ale především zmatených, špatných a chybných starších, novějších i posledních rozhodnutí vedení firmy ORCO. Také personální změny a zmatky ve společnosti naznačují, že se v ní z hlediska investora odehrává něco nepřijatelného. A nakonec. To, co se odehrálo v pondělí 16. března a v dalších dnech okolo rozhodnutí ORCO stáhnout vlastní akcie z burzy, bylo opravdovou katastrofou a zmarem.
Tři možnosti
Za takové situace má malý akcionář tři možnosti. Buď „uskutečnit“ ztrátu, prodat cenné papíry a smířit se s faktem, že do konce života bude proklínat okamžik, kdy se do tohoto obchodu pustil. Pro toho, kdo nakupoval za tři, dva nebo třeba jeden tisíc korun, je návrat stokoruny za akcii vlastně nepodstatný. Investor může udělat i další věc – zavřít oči, ucpat si uši, neposlouchat další Jobovy zvěsti, akcie držet a doufat, že jednoho dne nastane nákupní horečka, se kterou se sveze. Je to nepříjemné, protože dosavadní zkušenosti s vedením firmy naznačují, že informace, které jsme v minulosti o ORCO měli, nebyly zřejmě zcela objektivní a nepopisovaly seriozně její stav. To znamená, že takové „vzkříšení“ nemusí nastat, a naopak můžeme očekávat další nepříjemná překvapení. Třetí možností je shromáždit několik podobně smýšlejících investorů a získat sílu hlasů, která přinejmenším donutí současné vedení hrát otevřeněji a chovat se k vlastníkům jako k partnerům, naslouchat jejich názorům a snad se jimi dokonce řídit.
Cíl sdružení
Vzniká-li nyní sdružení malých akcionářů společnosti ORCO (SOS-ORCO), pak to znamená, že přinejmenším některým investorům není úplně lhostejné, co se s ní děje a kam bude směřovat. Hlavním cílem je získat konečně opravdu relevantní informace o stavu firmy – akcionáři jako spoluvlastníci snad tolik nechtějí. Tato investice je v troskách a asi nikdo nemůže stovkám či tisícům lidí, kteří do firmy ORCO často vložili podstatnou část svých úspor, vyčítat, že jsou poněkud nervózní z jim hrozících obrovských ztrát. Zejména pokud vedení společnosti ORCO zatím nepřichází s žádným opravdu jasným, strukturovaným a především čitelným plánem na překonání této krize.
