Saúdská Arábie má spoustu peněz, japonský technologický megapodnikatel Masajoši Son spoustu nápadů. Dohromady mohou překopat světové investiční prostředí
Když se podíváte na žebříček stovky největších firem světa, nemusíte být honěnými burzovními obchodníky, abyste hned věděli, co je která firma zač. Tady tahle těží ropu, tahle vyrábí návykové elektronické hračky, tady je všudypřítomný maloobchodník, vedle automobilka… A pak, někde kolem šedesátky, je Softbank - a tam už to tak jasné není.
Firma sama osobě tvrdí, že je „japonskou telekomunikační a internetovou společností“.
To je sice pravda, ale zhruba tak, jako byste řekli, že John D. Rockefeller byl účetním v Ohiu; podstatnou část věci ta definice vynechává. U Softbank, která vznikla v roce 1981, ale dává o sobě pořádně vědět teprve v posledním desetiletí, je technologická vyspělost sama o sobě takřka věcí minulosti. Důležitější je neuvěřitelný investiční apetit jejího zakladatele a šéfa, devětapadesátiletého japonského podnikatele Masajošiho Sona. V poslední době se proto Softbank projevuje daleko spíše jako sdružení investorů rizikového kapitálu než jako běžný holding.
13 letadel, 500 hodnostářů
Na rozdíl od gigantů přelomu tisíciletí mají Masa (jak je znám mezi podřízenými i partnery) a jeho firma široké ambice: chtějí být u všeho zajímavého, co se ve světě začínajících technologických firem šustne a pokud možno to alespoň částečně vlastnit. A vzhledem k událostem posledních šesti či sedmi týdnů má tato ambice, na první pohled megalomanská a za hranicí zdravého rozumu (i při mimořádně tolerantní definici platné v prostředí technologických startupů) šanci na úspěch. Jak se taková věc přihodí?
Odpověď, řečeno s listem Financial Times, „přiletěla ve třinácti letadlech s pěti stovkami hodnostářů“ ze saúdskoarabského Rijádu, která přistála začátkem září v Tokiu. V čele delegace byl jedenatřicetiletý princ Mohamed bin Salmán as-Saúd, známý jako člověk, jemuž více než jeho gerontokratickým kolegům sejde na modernizaci země a tolik omílané (a stále nepřicházející) diverzifikaci saúdské ekonomiky.
Shodou okolností měl Salmán zrovna naspěch s delikátním úkolem: naplnit obsahem svůj vlastní program, nazvaný Vize 2030, který by oné modernizaci a diverzifikaci dal konkrétnější podobu. Měl k dispozici tolik peněz, kolik si jen lidská bytost dokáže představit: počítal je vdesítkách miliard dolarů. Protože však i Saúdové dnes vědí, že ropa nejspíš nebude zdroj em věčného blahobytu, měl zároveň starost, jak je utratit inteligentně. Již předtím investoval 3,5 miliardy do kvazitaxislužby Uber, což představovalo největší investici do řečené firmy z jednoho zdroje; ale kam vložit další desítky miliard, aniž by se vystavoval zbytečnému riziku?
Stisk rukou za 45 miliard dolarů
Na druhé straně stál Masajoši Son ajeho potíž, kterou je nepružnost investorů na veřejném trhu. Když letos připravoval převzetí britského výrobce polovodičů ARM Holdings, musel si pomáhat likvidací několika jeho divizí, aby mohl koupi ufinancovat.
Jinak řečeno, Salmánovy peníze a Masovy vize se hledaly, až se našly.
Saúdskoarabský hodnostář číslo tři nejprve absolvoval zdvořilostní návštěvu u císaře Akihita a zběžné schůzky s předsedou představenstva firmy Hitachi a několika bankéři. Pak se Salmán, o němž se mluví jako o obdivovateli japonské kultury, sešel vjednom zjejích klenotů, tokijském paláci Geihinkan, se Sonem. „Masa na něj obrovsky zapůsobil,“ citoval deník The Wall Street Journal zdroj, jenž byl devadesátiminutovému jednání blízko, „plány začaly žít vlastní životem.“
Když si v půli října schůzku zopakovali v Rijádu, ukuli plán, jenž de facto znamená, že Saúdi dali Sonovi obrovské peníze na investice, z nichž posléze budou, jak doufají, mít sami užitek. Jak obrovské? Inu, Salmán přislíbil dodat do fondu Softbank Vision Fund během pěti let 45 miliard dolarů. Aby si na takovou částku přišel, musel by Jaromír Jágr hrát hokej ve vrcholné formě přes 400 let (což sice není úplně vyloučené, ale stejně).
Telepatie a život s roboty
Během téže doby do fondu vloží Sonova Softbank Group dalších pětadvacet miliard a ještě třicet miliard by mělo vložit „několik málo“ dalších investorů, které hodlají oba muži oslovit. Mezi nápadníky jsou údajně například Apple, jenž sedí na zhruba bilionu víceméně nečinných dolarů v hotovosti, a Katar, který má také tolik peněz, kolik se mu zlíbí.
Sonův problém tedy nebude, odkud vezme peníze, nýbrž kam je vloží. V tuto chvíli nelze předvídat konkrétně, které Hrmy si jeho přízeň vyslouží. Pokud však minulost může být vodítkem, směr už známe: lidské štěstí. Bez nadsázky. Již v roce 2010 odhalil Son investičním partnerům Softbank svoji strategii - na 300 let. Svůj přístup k„informační revoluci“ zítřka soustředí na „přispívání k lidskému štěstí“, „utěšování lidí ve smutku“ a podobně. Znamená to něco, nebo je to jen marketingový žvást?
„Ideou je vyvíjet technologie, které uvedou v život počítač, jejž nosí lidé vmozku,“ říká Son, „vytvořit budoucnost, v níž se lidé budou dožívat 200 let, budou automaticky překládat z cizích jazyků, budou komunikovat telepaticky - ato i třeba se psy - a koexistovat s inteligentními roboty.“
Někomu to může znít perverzně a někomu nevěrohodně, ale dosavadní činnost Softbank se vyznačuje dobrým čichem na investice do rizika. Před šestnácti lety stály její peníze u zrodu Alibaby, dnešní světové dvojky v internetovém obchodu. V portfoliu má tak rozdílné Hrmy jako Yahoo Japan (nejnavštěvovanější japonské stránky, služby portálu jsou ve většině oblastí v zemi dominantní), výrobce videoher GungHo Entertainment, telefonního operátora Sprint Corporation a distributora mobilních telefonů Brightstar. Cesta k množení lidskému štěstí vypadá pod Sonovým vedením alespoň zpočátku celkem pragmaticky.
Ještě větší bublina
Sto miliard dolarů vržených na trh během pěti let však není jen tak; téměř by to zdvojnásobilo veškerý rizikový kapitál, jenž je dispozici v celých Spojených státech (a to se Son ještě může samozřejmě rozhodnout pro násobení své palebné síly pákovým efektem). „Pakt mezi Softbank a Saúdskou Arábií může vtomto směru být zlomovou událostí,“řekl časopisu Wired Charles Kane z proslulé Sloan School of Management při MIT.
Stomiliardový kolos je schopen zafungovat jako svého druhu investiční buldozer: může pomoci vybudovat velké věci.
Kdyby plány arabského prince a ambiciózního japonského technopodnikatele vyšly do puntíku, vznikne v Saúdské Arábii globální centrum technologického rozvoje. To však je samozřejmě běh na velmi dlouhou trať. „Silicon Valley nepostavíte přes noc,“ říká profesor Kane. „Saúdská Arábie ktomu nemá dost kvalifikovaných lidí,“ dodává.
Jestli lze stomiliardovým buldozerem postavit Silicon Desert, tedy zůstane ještě nějakou dobu nezodpovězeno.
Mezitím hrozí jiné nebezpečí: že spousta peněz bude hledat uplatnění tak důkladně, až vytvoří novou bublinu, ještě větší a s protagonisty ještě bezohlednějšími, než je ta dnešní s Kalanickem, Brinem a Zuckerbergem.
Princ Salmán má k dispozici tolik peněz, kolik si lidská bytost dokáže představit, a jedinou starost: utratit je inteligentně. Kdo platí vize budoucnosti
Softbank Vision Fund – 100 mld. USD (přislíbených během pěti let)
Další investoři 30
Softbank 25
Saúdská Arábie 45
ZDROJ: Business Insider
Kam investují Saúdové…
Majetkový podíl, který drží saúdský státní investiční fond – PIF (v %)
Celková výše ostatních vlastnických podílů (v %)
ZDROJ: Financial Times
… a kam dává peníze Masajoši Son (cena akcií Softbank, v jenech)
Události, které nejvíce ovlivnily cenu 2006 • Vodafone Japan (Japonsko; 17 mld. USD) 2012 • eAccess (Japonsko; 4,4 mld. USD) • Sprint Nextel (USA, 36,1 mld. USD) / 2014 • Snapdeal (Indie, 627 mil. USD) 2015 • Supercell (Finsko, 973 mil. USD) • Coupang (Jižní Korea, 1 mld. USD) • SoFi (USA, 1 mld. USD) / 2016 • Didi Chuxing (Čína, 4,5 mld. USD) • ARM Holdings (Británie, 31,6 mld. USD)
ZDROJ: Dealogic, FactSet, wsj.com
O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz
