Vedle turecké kávy, tureckého medu nebo tureckých záchodů dalo Turecko název také pro sociální úpadek, hospodářský pokles a chaos. Řeč je o tureckém hospodářství
Dávno skončily doby, kdy označení turecké hospodářství odpovídalo realitě. Turecku se totiž v posledních letech daří více než dobře a stává se velkým lákadlem pro investory. A nejen ono.
Zanedbaný ekonomický systém, úplatkářství, chaos v účetnictví a nepoctivé jednání, to už se v Turecku stává jen jednou z pohádek Tisíce a jedné noci. V posledních letech tamní vláda vybudovala pevný institucionální rámec, který zahrnuje jak rozvinutý právní systém, tak fungující statistický úřad a dohlížející centrální banku. Turecko tím vysílá signál investorům, že se nemusejí ničeho obávat, protože obchodní vztahy jsou zde založeny na stejných principech jako v rozvinutých zemích. Mezi další pozitivní ukazatele patří i stabilní turecká lira a rostoucí HDP. Pomalými krůčky se tak každým dnem přibližuje k fungování ekonomiky vyspělých evropských států.
Správným směrem Turecko je příkladem, že pokud se země ubírá politicko-ekonomicky správným směrem, dokáže tím přebít i některé nevýhody, v tomto případě surovinovou nedostatečnost.
Ačkoli jsou ceny ropy nedaleko vrcholu, Turecko se s tímto faktem dokáže vypořádat tak, aby ekonomika příliš netrpěla, a i krátkodobě zvýšený deficit běžného účtu platební bilance investory pak nijak zásadně neznejisťuje.
Stejně jako většina rozvíjejících se trhů má Turecko dobrou demografickou základnu.
Populace totiž stárne pomaleji než obyvatelstvo západní Evropy, a tak jeho ekonomicky aktivní část nemá problémy uživit své důchodce. Společnou charakteristikou rozvíjejících se států je také zvyšující se poptávka po výrobcích a službách. Pokud je takový stát správně spravován, taková poptávka pozitivně ovlivňuje i vývoj na pracovním trhu, protože se neustále vytvářejí nová pracovní místa. Turecko tak zůstává investičním tahákem i pro rok 2013.
Podobným, i když v mnohém jiným příkladem je Čína, která svůj roční plán nárůstu nových pracovních míst stačila naplnit již za první tři čtvrtletí loňského roku – pokud můžeme věřit místním úřadům. Ministerstvo lidských zdrojů a sociálního zabezpečení uvádí, že vzniklo 9 milionů nových pozic. Jedná se především o střední a západní část země. Specifickým rysem Číny je, že určuje poptávku po surovinách, neboť je dovozcem ropy a kovů. Na rozdíl od Turecka je ale tato země direktivně řízena, což s sebou nese nebezpečí vzniku zásadních nerovnováh a neefektivit, které na rozdíl od tržních ekonomik mohou bobtnat relativně dlouho, než prasknou. Nebude to však zřejmě ani v roce 2013, takže Čína zůstane i v novém roce investičně dostatečně atraktivním teritoriem. Za zmínku v této souvislosti stojí i Rusko. Politická nejistota vytváří na trhu skeptické nálady a investoři se musejí vyzbrojit trpělivostí a důvěrou, že se politicko-ekonomické podmínky v zemi v dohledné době zlepší. Na rozdíl od Číny a Turecka je ale Rusko bohaté na nerostné suroviny – především na ropu a zemní plyn. Ani vysoké ceny ropy a ruského plynu však nejsou pro investory dostatečným lákadlem a firmy, včetně jedné z nejziskovějších společností světa – Gazpromu, zůstávají levné a na okraji zájmu. Co je toho příčinou? Lapidárně řečeno, špatné řízení jak státu, tak firem. Tragická demografická situace a obraz Putina pak jen dokreslují zástup argumentů odrazujících od investic v Rusku. Odliv kapitálu ze země je však tak podstatný, že zneklidňuje samotné kremelské špičky a může se stát, že začnou být přijímána opatření, která v roce 2013 Rusko opět zatraktivní. To se v takovém případě může stát investičním černým koněm nového roku.
Investoři chtějí jistoty Důležitým aspektem pro vstup na rozvíjející se trhy je již zmíněný fungující institucionální rámec. Investoři musejí mít jistotu, že když se rozhodnou expandovat na zahraniční území, čeká je od tamní vlády přátelské přijetí, které je postavené na vhodně vybudovaném právním systému. Svým obchodním aktivitám musejí zkrátka věřit. Bohužel u balkánských zemí tato podmínka ještě není zcela splněna. Rumunsko si vede relativně dobře, ale o Bulharsku, Albánii a Ukrajině se to už říci nedá. I v českých novinách si investoři mohou počíst o mafiánských praktikách albánských úřadů ve sporu s ČEZ nebo o zvláštním podnikatelském prostředí na Ukrajině.
Ukrajina je v tomto ohledu vůbec odstrašující případ a měli bychom ji mít stále před očima s vědomím, kam špatné řízení země a korupce vedou. Vedou totiž k tomu, že i země s jednou z nejúrodnějších půd na zeměkouli, s vysokými zásobami nerostných surovin, se strategickou polohou a turisticky atraktivními lokalitami se potácí kdesi mezi nejchudšími regiony světa, bez perspektivy pro investory i pro vlastní obyvatelstvo.
přeborníci ve znárodnění A co latinskoamerické státy? Těžko je investorům v latinskoamerických státech, jako je Bolívie a Argentina, kde se v nedávné době odehrálo tradiční znárodňování průmyslových podniků zabývajících se těžbou ropy a distribucí elektrické energie. Tamní vlády to vysvětlují tím, že vlastníci podniků málo investovali do rozvoje své firmy. Investoři tento krok ale vnímají jinak. Vypadá to, že politické špičky obou zemí se pouze snaží ovládnout strategické sektory ekonomiky. Zestátněním však přišly o důležitý pravidelný příjem z odvedených daní. Zatímco tamní lid znárodnění uvítal, ekonomové truchlí – silně totiž utrpěla důvěra zahraničních investorů. Kvůli vyššímu riziku teď zahraniční společnosti musejí požadovat i vyšší výnosy svých investic. A proto budou ještě méně investovat do obnovy a rozvoje firem.
Ekonomický rozvoj Jižní Ameriky a také Afriky je silně propojen s produkcí a vývozem komodit – jak zemědělských, tak průmyslových.
Jen pro představu, například Chile je největším světovým producentem mědi, Venezuela žije z těžby ropy a v JAR se nacházejí bohatá ložiska zlata, která tvoří téměř polovinu hodnoty celkové těžby nerostných surovin v zemi. Komoditní bohatství však může být stejně tak požehnáním jako prokletím.
Je velmi těžké řídit ekonomiku, která stojí a padá s vývozem několika surovin, a i vyspělé demokracie musejí přijímat nestandardní opatření, jako jsou cla a další druhy regulace, aby produkce komodit nepohltila celé národní hospodářství a nevytlačila z něj ostatní výrobu a služby. Jednosložková ekonomika má naopak sklony vynést k moci různé diktátorské a populistické kreatury, které se dokážou opřít o komoditní peníze a zneužít je k převzetí moci. Proto ačkoli jsou podobné země často investičně lákavé, investor se musí mít na pozoru a pečlivě vybírat a diverzifikovat.
Rostoucí ekonomiky všeobecně lákají zahraniční investory, protože většinou znamenají příležitost pro vyšší výnosy. Díky zahraničnímu kapitálu se zlepšuje dopravní infrastruktura a do zemí bývají dopravovány nové vyspělé technologie. Reálný růst HDP je stále výrazně vyšší (v roce 2012 by to mělo být 4,8 procenta ve srovnání s pouhým 1,2 procenta v rozvinutých zemích). Přitom pokud se podíváme na akcie, burzy na rozvíjejících se trzích v posledních dvou letech zaostávají za všeobecným globálním indexem. Navíc jsou, měřeno poměrem zisku k ceně akcií, levnější, což vzhledem k lepším růstovým perspektivám dává tušit atraktivitu investic zaměřených na rozvíjející se trhy.
O autorovi| ALEŠ PRANDSTETTER • investiční stratég ČSOB Asset Management, investiční společnost
