Novela zákona o investičních pobídkách, která vstoupila v účinnost 1. května tohoto roku, je viditelnou snahou zákonodárců o zjednodušení administrativní zátěže investorů v procesu získání investičních pobídek a současně snahou o kompenzaci dřívějšího snížení maxima veřejné podpory ze 40 na 25 procent. Přesto by si měli investoři dát pozor na některé možné „háčky“.
V zásadě se dá říci, že nová ustanovení obsažená v novele zákona o investičních pobídkách přinášejí do legislativy týkající se investorů žádajících o podporu řadu pozitiv.
Příjemci podpory jistě uvítají výrazné zmírnění sankcí při nedodržení závazných podmínek v oblasti daní z příjmů. Došlo například ke zmírnění dosud platného striktního ustanovení o odebrání všech investičních pobídek při jednorázovém porušení pravidel převodních cen mezi spojenými subjekty a při uskutečněných fúzích. Současně došlo ke zjednodušení procesu odstoupení od investiční pobídky jako takové i v průběhu čerpání investiční pobídky (případně při vyčerpání celé pobídky za kratší období).
Významnou změnou, která má za cíl zvýšit dosud nízké procento využití investičních pobídek, je změna výpočtu tzv. fixované daně, která se uplatňuje při rozšíření již existující výroby. Fixovaná daň, která zabezpečuje, aby investor čerpal investiční pobídku pouze z přírůstku zisku, který mu přinese nová investice, se nově vypočte jako průměr daňové povinnosti za poslední tři roky předcházející splnění podmínek pro čerpání investiční pobídky.
Tyto veskrze pozitivní změny jsou ovšem do určité míry limitovány přechodnými ustanoveními zákona o daních z příjmů, která určují, jak a kdy nové změny aplikovat. Zde je proto třeba pečlivě se s oběma normami seznámit a posoudit je ve vztahu ke konkrétní situaci a historii investora.
Snahou přilákat investory do strukturálně méně rozvinutých regionů či oblastí je vznik nových ekonomických zón, ve kterých je podpora na nově vytvořené pracovní místo zvýšená oproti ostatním regionům až na 300 tis. Kč na jedno nově vytvořené pracovní místo (v ostatních vybraných regionech 100, resp. 200 tis. Kč na jedno nově vytvořené pracovní místo). V těchto zónách je rovněž možná úleva z placení daně z nemovitých věcí na dobu 5 let. Již nyní se proto lze setkat se zájmem regionů, aby se počet státem vybraných podpořených průmyslových zón zvýšil.
Novinkou je například také podpora datových center a call center. Zejména call centra však při požadavku vytvoření 500 nových pracovních míst pravděpodobně budou narážet na obavu investorů z jejich neudržení po zákonem stanovenou dobu.
Podmínka vytvoření nových pracovních míst byla v zákoně o investičních pobídkách již dříve, nově se však bude vztahovat i na nejčastěji využívaný typ podporované činnosti – investice ve zpracovatelském průmyslu. Pracovní místa pak bude muset investor udržet po celou dobu požadovanou zákonem.
Ačkoli je z novely vidět mnoho vstřícných kroků směrem k investorům, bylo by vhodným námětem k zamyšlení, jak eliminovat některé nežádoucí situace. Například v případě, kdy investor získá investiční pobídku v podobě slevy na dani z příjmů a zároveň získá hmotnou podporu na nově vytvořená pracovní místa, ve výsledku 25% podporu nezíská, i když na ni má „nárok“. Podporu na nově vytvořená pracovní místa totiž musí investor v rámci svých příjmů zdanit.
Novela zákona o investičních pobídkách je jistě krokem vpřed, zda si některé z nastíněných potenciálních problémů vyžádají další úpravy, ukáže až praxe.
Luděk Hanáček, předseda Kontrolní komise AFI , partner daňového a právního oddělení společnosti Deloitte ČR
Marek Romancov, partner daňového a právního oddělení společnosti Deloitte ČR
