MÝTY STÁLE PŘEŽÍVAJÍ Novela zákona o investičních pobídkách zkracuje dobu daňových prázdnin z deseti na pět let. Zároveň snižuje prahy pro čerpání pobídek. Je to dobrý, nebo špatný krok? Odpovědi na tuto otázku by měla předcházet odpověď na jinou: Zda bylo zavedení investičních pobídek jako takových dobrým či špatným krokem.
MÝTY STÁLE PŘEŽÍVAJÍ
Novela zákona o investičních pobídkách zkracuje dobu daňových prázdnin z deseti na pět let. Zároveň snižuje prahy pro čerpání pobídek. Je to dobrý, nebo špatný krok?
Odpovědi na tuto otázku by měla předcházet odpověď na jinou: Zda bylo zavedení investičních pobídek jako takových dobrým či špatným krokem. Řada zastánců pobídek má ve věci jasno. Tvrdí, že
* pobídky přece přispěly k hospodářskému růstu a k poklesu nezaměstnanosti;
* v 90. letech se zahraniční kapitál České republice vyhýbal, protože neměla pobídky;
* když systém pobídek mají všechny státy, Česká republika si nemůže dovolit jej nemít;
* jednostranná podpora velkých zahraničních podniků nedeformuje ekonomiku, protože velké podniky využívají menší domácí podniky jako subdodavatele.
Ve skutečnosti není ani jedno z těchto tvrzení prokazatelně pravdivé.
Přispěly pobídky k růstu HDP a zaměstnanosti? Opticky vzato ano: vždyť přece nejdříve byly pobídky, pak teprve růst. Jenomže český hospodářský růst má jiné kořeny než jen pobídky. V první řadě jde o prudký pokles úrokových sazeb. Česká republika má jedny z nejnižších sazeb na světě. Díky tomuto faktoru – a díky ozdravení bank – zkrátka musela nastat úvěrová expanze. Expanze úvěrů nastala i na území Evropské unie. Koncem roku 2006 přesahoval růst objemu úvěrů hodnotu 13 procent v meziročním vyjádření, přičemž rychlý růst existoval i řadu let předtím. Příliv investic do České republiky by se tedy konal i bez pobídek, možná jen v jiném složení.
ŽÁDNÉ POBÍDKY, ALE TUNEL
S tím souvisí otázka, proč se vlastně zahraniční investice České republice vyhýbaly v 90. letech. Nešlo o pobídky. Šlo o to, že ve srovnání s Polskem či Maďarskem jsme byli neslavně proslaveni jako země skandálů. Dnes je již tato neblahá kapitola novodobé české ekonomické historie pozapomenuta, ale v druhé polovině 90. let slovo „tunneling“ obohatilo slovník finanční angličtiny. Dále v roce 1997 se Česká republika jako jediná evropská země stala obětí asijské krize, kdy problémy s měnovým kurzem a bankami byly přesně stejného ražení jako ty, které měly Thajsko, Malajsie, Indonésie nebo Jižní Korea. Ve všech těchto zemích došlo k podstatnému útlumu investic. Oživení opět nastalo ve všech zemích ve stejnou dobu. V České republice mezitím shodou okolností byly zavedeny investiční pobídky.
SROVNEJTE SI ESTONSKO S MEXIKEM
Není pravda, že když ostatní státy mají systém investičních pobídek, pak Česká republika si nemůže dovolit jej nemít. Estonsko například nemá žádný speciální program pro podporu investic než rovnou daň, a přesto patří k evropským špičkám v přílivu investic v přepočtu na hlavu.
Naopak Mexiko je dlouhá desetiletí známo velmi velkorysým programem podpory investic. V mexických maquiladoras – továrnách vlastněných zahraničními firmami – pracuje přes milion lidí. Výsledek? V roce 1960 dosahovala mexická ekonomika 32 % výkonnosti americké v přepočtu na hlavu. V roce 2000 bylo Mexiko již jen na 26 procentech americké hospodářské výkonnosti. Proč mexická ekonomika zaostává? Protože nevyvážená podpora některých vybraných investic vytlačuje domácí kapitál, vychyluje ekonomiku z optimální rovnováhy a brzdí tak hospodářský růst.
Těžko říci, zda investiční pobídky v dosavadní podobě přispěly k růstu HDP či nikoli. Některé podniky by zde bez pobídek zajisté nebyly, ale jejich místo by zaujaly jiné. Lze však konstatovat, že investiční pobídky zdeformovaly ekonomické prostředí České republiky, znevýhodnily domácí investory a v dlouhém období ekonomiku spíše poškodily.
