Takzvaná MiFID novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu provedená zákonem č. 230/2008 Sb. zařadila dříve neregulované investiční poradenství mezi hlavní služby. Novelou účinnou od července 2008 se povinnosti a odpovědnost poradců zásadně změnily.
Podmínky
Poradenství je regulované, splňuje-li následující podmínky. Za prvé vztahuje se k investičnímu nástroji – akcie, dluhopis, podílový list, nástroj peněžního trhu, derivát a podobně. Za druhé je individualizované a směřuje k danému klientovi v konkrétní situaci – obecná rada či veřejné investiční doporučení není poradenstvím. A za třetí směřuje přímo či nepřímo k nákupu, prodeji, úpisu, umístění, vyplacení, držbě nebo jinému nakládání s investiční nástrojem nebo k uplatnění spojeného práva – pouhý popis nástroje, jeho výhod a rizik či takzvané corporate finance poradenství není regulovaným poradenstvím. Nehraje roli, zda radu žádá klient, nebo ji iniciativně poskytuje poradce.
Lze vést teoretické diskuse, kdy jde, či nejde o poradenství – zda se doporučuje „konkrétní nástroj“, nebo je-li doporučení skutečně individualizované. V praxi však každé jednání investičních zprostředkovatelů či pracovníků bank, kteří nejprve zjišťují klientovy cíle, finanční situaci a vztah k riziku a poté mu doporučují investiční produkty, bude regulovaným poradenstvím. Bez ohledu na to, zda se služba nazývá „finanční plánování“, „osobní investice“ nebo jinak.
Povinnosti
Společnosti zaměstnávající investiční poradce nebo samotní poradci, nejsou-li zaměstnáni nebo takzvanými vázanými zástupci, musejí mít k poradenství licenci ČNB a plnit mnoho povinností. Především musejí od klientů získat dostatek informací a provést takzvaný test vhodnosti služby či produktu ve vztahu ke klientovým znalostem, zkušenostem, vzdělání, cílům, finanční situaci a k riziku. Nevhodné produkty pak nesmí poradce klientovi doporučovat. Jinak jedná protizákonně a hrozí mu značné sankce od ČNB včetně možnosti odejmutí licence. Současní investiční zprostředkovatelé registrovaní u ČNB mohou poradenství poskytovat z povahy své licence.
Prodej produktů
V praxi je zajímavé spojení poradenské a prodejní fáze distribuce finančních produktů. Při prostém prodeji totiž není třeba zkoumat vhodnost produktu pro klienta, protože nejde o poradenství. Stačí provést takzvaný test přiměřenosti – zda klient rozumí tomu, co kupuje. I pokud však klient produktu dle testu nerozumí, lze mu jej prodat (s povinným varováním), trvá-li na tom.
V praxi však mnoho bank a institucí klientům nejprve radí s investicemi (služba investičního poradenství) a následně jim prodává produkty (služba přijímání a předávání pokynů). Jde o odlišné služby s rozdílnými povinnostmi. Ačkoli poradce nesmí klientovi doporučit nevhodný produkt, následně mu může jako prodejce tentýž nabídnout a prodat – při splnění podmínek přiměřenosti nebo po varování.
Pro zachování souladu činnosti poradce s právními předpisy je proto důležité oddělit fázi poradenskou od prodejní – jak v komunikaci s klientem, tak dokumentačně. Klientský spis by měl obsahovat informace o cílech, finanční situaci a rizikovém profilu klienta, výsledky testu vhodnosti a obsah konkrétního doporučení coby výstupu poradenství – ideálně s jeho podpisem na důkaz obdržení doporučení. Při prodejní fázi by pak měl poradce klienta jasně informovat, že klient doporučení z hlediska vhodnosti již obdržel a že při prodeji nebude zohledňována vhodnost nabízených produktů, ale jen jejich přiměřenost pro něho. Poradce v roli prodejce by se v této fázi měl zdržet hodnocení vhodnosti produktu pro klienta a individualizovaného doporučení. Lze sice popisovat konkrétní produkt a jeho obecné výhody, či nevýhody, ale vždy bez vazby na klientovy cíle, finanční situaci a vztah k riziku. Klient by měl vždy stvrdit, že obdržel příslušná poučení a varování jako součást testu přiměřenosti.
