Investoři navařili dietní program

7. 5. 2008

Přeregulovaná Evropská unie reaguje na světový hlad zpomaleně

Spekulace na komoditních trzích, biopaliva, australské sucho, rostoucí poptávka Číňanů a Indů po potravinách, klimatické změny – od všeho přidáme trochu, řádně promícháme a recept na potravinovou bídu je na světě. Podepsat se pod něj mohou politici, ekologové, spekulanti, analytici i vědci. Nemohou se však shodnout na tom, jaké ingredience dominují v „hladovém pokrmu“, který nemůže zasytit rozvojové země. Jejich chudí obyvatelé se bouří v ulicích a vlády řady zemí reagují na cenovou explozi potravin omezováním vývozu nebo regulací cen, což jen prohlubuje globální hlad. Těžkopádný svazek, jakým je se sedmadvaceti členy Evropská unie, reaguje na potravinové šílenství velmi opatrně, dá-li se vůbec mluvit o reakci. Přeregulovaná zemědělská politika, která ještě nedávno bojovala s nadprodukcí, je svázaná na roky dopředu. Dává tedy poměrně malý manévrovací prostor, přitom razantnějším změnám brání rozvláčné procedury a nechuť.

DESETINA Z KLIDU

Když svět v minulém roce hledal další prameny mléka, protože nabídka přestala stačit poptávce, Brusel se rozhoupal ke dvouprocentnímu zvýšení mléčných kvót od letošního dubna. Zrušit výrobní stropy dříve než v naplánovaném roce 2015? Ani náhodou. Komisařka pro zemědělství Mariann Fischer-Boelová alespoň obhajuje pro příští roky další postupné zvyšování kvót, aby po jejich zániku nebyl šok producentů zhýčkaných regulací natolik velký.
Bruselská odezva na světový hlad po obilí přišla v podobě dočasného zrušení cla na dovoz zrna do EU. Dále pěstitelé dostali přechodně svolení, že desetinu půdy, za dotace povinně ponechávanou ladem, mohou osít, díky čemuž by se unijní úroda mohla zvýšit nejméně o deset milionů tun obilí. Tento krok se týká zhruba 3,8 milionu hektarů ve starých členských zemí - jen jejich farmáři mohou oživit půdu uloženou takzvaně v klidu. Nováčci tento nástroj, který měl regulovat nadvýrobu spolu s ekologickým přínosem, ani nezavedli (s odvoláním na jiný systém dotací). Stále hlasitější volání po tom, aby EU přehodnotila cíle biopaliv, se k rozhodujícím uším zřejmě ještě nedoneslo. Navzdory sílícím pochybám o užitku biopaliv unie letos zpečetila závazek pro každou členskou zemi: do roku 2010 uplatňovat deset procent biopaliv v dopravě. Nato vrcholní představitelé Francie, Německa i Velké Británie začali mluvit o nutnosti revidovat tuto politiku a mezitím přišla Evropská komise v minulých dnech s optimistickými vyhlídkami agrárního trhu do roku 2014.

S VIZÍ PŘEBYTKU

Střednědobá prognóza počítá se zvyšováním produkce obilí a olejnin, tedy komodit, jejichž ceny v minulém roce nejdramatičtěji vystřelily nahoru. Mléka, jehož ceny vyhnala extrémně vysoko především spekulativní bublina, aby po několika měsících částečně splaskla (EURO 19/2008), by se mělo v Evropě vyrábět stabilně přes 147 milionů tun. U sklizně obilí předpovídá Brusel nárůst z loňských 256 milionů tun na 305,7 milionu tun během osmi let. Současně má stoupnout i spotřeba – z 265,6 milionu tun v minulém roce o dvacet milionů tun do roku 2014, a to při posilování vývozu a klesajícím dovozu. Už letošní úroda obilí v evropské sedmadvacítce stejně jako na celém světě by měla být proti loňsku výrazně příznivější. Evropská asociace obchodníků s obilím COCERAL odhaduje meziroční nárůst produkce v EU o téměř třicet milionů tun na 284 milionů tun. U pšenice se letos očekává zhruba patnáctiprocentní nárůst produkce na 128,6 milionu tun. Na optimistický výhled už reagovaly ceny pšenice, které se od konce března prudce snížily. „Trhu došel dech,“ tvrdí obchodník s obilím Robert Daduliak, šéf firmy Euromills-Trade (EURO 18/2008). Předpokládá, že přemrštěný nárůst cen jako v loňském roce se už nezopakuje, ale nevrátí se ani na původní, nízkou úroveň. Někteří analytici soudí, že na ceny pšenice v Evropě budou nadále silně působit pohyby na americkém trhu, který rozkývaly investice do komodit. U nich přitom nejsou směrodatné odhady sklizní, shodují se analytici. Finanční spekulanty přivádějí ke komoditám zejména hypotéční krize, zdražující ropa i další ekonomické vlivy.

NĚMCI PŘIBRZĎUJÍ

Z vysokých světových cen obilí chtějí maximálně vytěžit němečtí zemědělci, jež podstatně rozšířili plochy a měli by sklidit o třináct procent zrnin více než vloni. Německo, které si nastavilo svižnější tempo při uplatňování biopaliv, než požaduje Brusel, už ale brzdí. Tamní ministryně pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Heidemarie Wieczoreková-Zeulová navrhla, aby země ustoupila od plánů na zvyšování biopaliv z obilí, kukuřice a řepky. Kvůli nedostatku vhodných aut jezdících na benzin obohacený více než pětiprocentní složkou bioetanolu se i ministr životního prostředí Sigmar Gabriel vzdal cíle použít 6,25 procenta benzínu a nafty z obnovitelných zdrojů v příštím roce. I Němci by mohli za několik let poznat potravinový problém, bije na poplach ministr zemědělství Horst Seehofer. Nedomnívá se přitom, že za nynější světovou krizí stojí biopaliva, ale rostoucí poptávka přibývajícího počtu obyvatel na světě a jejich kupní síla.
Před pěstováním plodin na biopaliva musí mít absolutní prioritu zemědělská produkce potravin, nechal se slyšet například francouzský ministr zemědělství Michel Barnier. Jasně se ovšem nevyjádřil k otázce, zda chce Francie – po Německu druhý největší evropský producent biopaliv – omezit jejich podporu. O změnu unijní politiky biopaliv hodlá usilovat Velká Británie, když se prokáže jejich negativní vliv na ceny potravin a životní prostředí, vyhlásil premiér Gordon Brown. Prudké zdražení potravin přirovnal ke hrozbě stejně velké, jako je globální úvěrová krize. Rostoucí ceny agrárních komodit se už v Anglii odrazily na obrovském zájmu o zemědělskou půdu a rekordním zvýšení cen. „Proti minulému roku stojí půda přibližně dvojnásobek. Nejúrodnější pozemky jsou k mání asi za 450 tisíc korun za hektar, u méně kvalitních je to kolem 225 tisíc korun,“ vyčísluje poradce farmářů Simon Dennison z britské firmy Laurence Gould Partnership.

VODA NAD PŠENICI

O nových šancích, které se po loňských žních otevírají pro zemědělství, mluví šéf české Agrární komory Jan Veleba. Agrární ekonom Tomáš Doucha ovšem varuje: „Evropská unie, a tedy i Česká republika by v atmosféře potravinové krize neměly v žádném případě ustupovat v požadavcích vůči životnímu prostředí. Vždycky je nutné společně posuzovat potraviny, energetiku a ekologii, žádnou složku nemůžeme nadřazovat.“ Doucha dlouhodobě upozorňuje na problém, jaký může při postupu klimatických změn způsobit nedostatek vody: „Voda může být vzácnější než pšenice.“ Zemědělcům dnes přitom nic nebrání, aby při dodržování unijních požadavků na životní prostředí reagovali na poptávku trhu a výrobu zvedli - s výjimkou mléka a cukrovky, které EU svazuje výrobními kvótami. Evropští zemědělci se už nemusejí při pěstování plodin či chovu zvířat řídit tím, na co dostávají nejvíc dotací. Unie už před lety opustila od tohoto systému přehlížejícího trh. Příští rok se má rozloučí i s dotováním energetických plodin, což bude zpomalená reakce na vývoj po minulých žních. Být Evropa Spojenými státy, snížila by dotace. Zvedly se farmářské ceny většiny komodit? Tomu by měly odpovídat i dotace, jenže unie oblečená v železné košili rok co rok automaticky vyplácí podpory podle počtu obdělávaných hektarů (Česko a další nováčci) nebo stanovené na farmu (původní členské země). Daňoví poplatníci žijící na starém kontinentu si na potraviny, ale i biopaliva připlácejí hned dvakrát.

EVROPA SPOLÉHÁ NA ZÁMOŘÍ

Evropská unie se na jedné straně nechce znát k tomu, že by přidáváním bioetanolu do pohonných hmot přispívala k napětí na světovém potravinovém trhu. Přitom na druhé straně neustupuje z biopalivářských ambicí, při nichž zdaleka nespoléhá jen na evropskou produkci, ale i dodávky ze zámoří. Brazílie - největší světový producent bioetanolu – hlásí, že letos zvýší výrobu až o pětinu na nový rekord. Na unijní exekutivu ale naléhají evropští producenti biopaliv s požadavkem, aby EU omezila příliv levnějšího brazilského etanolu ekologickou podmínkou. Na biolíh z cukrové třtiny vypěstované na půdě po vykácených deštných pralesích by Evropa vyhlásila embargo. Jak se tady ale bude dokazovat, že kvůli dovezenému bioetanolu nepadlo v Brazílii několik stromů? Na import je kvůli nedostatku unijní produkce olejnin odkázaná biosložka přimíchávaná do nafty. I proti tomu ovšem brojí evropští výrobci biopaliva z řepky, kterým konkuruje dotované americká bionafta, což je až na jedno procento nafty čistý metylester řepkového oleje. Nejen potravinová bída versus přehršel jídla, ale i biopaliva rozdělují svět.