Podtitul: Evropské peněžní ústavy se připravují na možnost, že by některý členský stát musel opustit eurozónu
Výbor evropských orgánů bankovního dohledu (CEBS) zveřejnil v pátek 23. července výsledky zátěžových testů bank. Dlouho předtím již kolovaly na trhu zvěsti, že jejich prvotním cílem není ověřit stabilitu bankovního sektoru. Testy měly prý hlavně přesvědčit veřejnost, že evropské banky jsou zdravé a není třeba se obávat, pokud by se opakoval krizový vývoj jako v případě Řecka. Charakter prověrek tomuto zacílení odpovídal. Nejhorším scénářem byla mírná recese s relativně malým znehodnocením aktiv včetně ztrát z vládních dluhopisů. „Variantu s krachem některého z členských států testy neřešily vůbec. Zátěžové testy mají počítat s nejhorším možným scénářem, což v žádném případě nečinily,“ uvádí Andrew Lim, analytik společnosti Matrix. České banky se zátěžových zkoušek nezúčastnily (více viz s. 18), jejich mateřské banky ano a všechny z nich prošly.
Nalinkované PR
I v takto měkkých podmínkách narazilo sedm z 91 testovaných bank. O všech se však vědělo víceméně předem. Nízký počet selhání má v zásadě dvě příčiny. První z nich je nastavení testů, druhou zase fakt, že navyšování kapitálu evropských bank se už uskutečnilo. Analytici banky Credit Suisse spočítali, že banky za posledních osmnáct měsíců doplnily kapitál o 220 miliard eur. Tyto peníze pocházejí z velké části od centrálních bank, zbytek je nerozdělený zisk. Dobrá zpráva přišla od španělské centrální banky. Její analytici uvádějí, že finanční ústavy mají nyní velký potenciál vydělávat slušné zisky, což údajně znamená, že by zhruba polovinu z možných ztrát dle zátěžového testu dokázaly svými zisky umořit nejpozději do konce roku 2011. Existují však také obavy z množství finančních institucí, které prošly testem doslova o vlásek. Posilují se tím spekulace, že výsledky byly upraveny tak, aby mezi sedmi skutečnými propadáky, které neudržely kapitálovou přiměřenost nad šesti procenty, a bankami, které se ocitly na hraně, vznikla jasná dělïcí čára.
Propadnuvší instituce by dle CEBS potřebovaly doplnit kapitál ve výši 3,5 miliardy eur. Bylo jim proto nařízeno, aby navrhly, jak nedostatky odhalené v testech řešit, a to včetně časových rámců pro jejich provedení. Největší zářez ve svých aktivech mají Hypo Real Estate, konkrétně 1,2 miliardy eur, a banka Diada, která by potřebovala doplnit kapitál ve výši miliardy eur.
Odlišné výsledky
Problém je však jinde než v sedmi obecně známých problematických bankách. Osmatřicet institucí totiž testy „prolezlo“ pouze za předpokladu přímé intervence domovských vlád. Na první pohled je zarážející srovnání s USA. Tam podobné testy odhalily fatální nedostatky u deseti bank z devatenácti testovaných, přičemž kapitál nutný k jejich udržení při životě dosáhl 58 miliard eur. Lze tedy tvrdit, že byly-li by testy stejně přísné jako v USA, část z osmatřicítky finančních institucí by se přidala k těm sedmi, které neprošly. Poněkud odlišně, než jak dopadly celkové výsledky, vyznívá také odhad Citigroup. „Pokud by se zátěžové testy EU soustředily i na vlastní účetnictví bank, a nikoli jen na obchodní portfolia, neuspělo by v nich čtyřiadvacet finančních ústavů,“ píše ve své studii americká banka. Dodejme, že mezi neúspěšné by se zařadila i skupina KBC, matka ČSOB.
Citigroup a CEBS se liší v tom, jakou část dluhopisů v držení bank hodnotili. Některé ústavy totiž vlastní i řecké bondy, u nichž stále existuje vysoké riziko, že země nedodrží závazky kvůli finančním problémům. Banky si zhruba z devadesáti procent ponechávají tyto dluhopisy až do splacení. Jenže zátěžové testy se zaměřily pouze na obchodní portfolia, tedy na dluhopisy, s nimiž banky obchodují. Svého cíle však CEBS pravděpodobně dosáhne. Laická veřejnost je uklidněna a investoři, kteří si dokážou ve výsledcích testů najít potřebné informace, se podle toho zařídí.
Přínos pro ekonomiky?
Spokojená veřejnost tedy může klidně spát. Odborná veřejnost však nad strukturou testů kroutí hlavou. „Regulační orgány v testech předpokládají, že žádný evropský stát nebude muset čelit takovým existenčním problémům, jaké má Řecko, které se ocitlo na pokraji bankrotu. Takový postoj je v době dluhové krize eurozóny buď opravdu odvážný, nebo pitomý,“ komentoval testy list Financial Times. Mírné nastavení mantinelů spočívá v tom, že v krizové variantě se počítá jen s 23 procenty ztrát u řeckých dluhopisů, 14procentním odpisem portugalského dluhu a 12procentním u Španělska. Vlivem vyloučení státního bankrotu však do hry vstupují pouze aktuální ceny dluhopisů, nikoli hodnota bondů držených do splatnosti. Přitom velká část ekonomů předpokládá, že Řecko nakonec nebude schopno své dluhy splácet (viz s. 15). Uvážíme-li hodnotu pojištění proti řeckému bankrotu, jehož prostřednictvím finanční instituce své investice zajistily, návratnost po řeckém kolapsu by byla maximálně čtyřicet procent. To je výrazně méně, než s čím testy kalkulovaly. Navíc v případě bankrotu Řecka by španělské dluhopisy klesly podstatně více než o zmíněných třiadvacet procent. Lze dokonce spekulovat o tom, zda by řecký bankrot nevyvolal řetězovou reakci a rizikové přirážky ostatních problémových států by nevzrostly natolik, že by zbankrotovaly i další země. „U Řecka lze odhadnout pravděpodobnost platební neschopnosti během následujících pěti let na 53 procent, v případě Portugalska tato pravděpodobnost činí 24 procent a pro Španělsko 21 procent, stejně jako pro Irsko. Tyto údaje pocházejí z hodnocení cen pojištění proti platební neschopnosti na bázi úvěrových swapů CDS. Lze namítat, že nejde o přesná čísla, což však na podstatě věci nic nemění,“ tvrdí ekonom Pavel Kohout.
Na rozdíl od klimbající veřejnosti testům nedůvěřují nejen investoři, ale ani samy banky. Reakcí na měkké podmínky a přehlížení rizik dluhové krize se evropské ústavy začínají připravovat na možnost, že by některý členský stát musel náhle opustit eurozónu. Finanční instituce utvořily pracovní skupinu, která má za cíl vyzkoumat vliv takové události na derivátové a dluhopisové trhy. Dle informací listu Financial Times stojí za vytvořením skupiny Asociace pro trh se swapy a deriváty (ISDA). „Cílem analýzy není odhalit pravděpodobnost takového kroku, ale odpovědět na otázky spojené s jeho případnými dopady na trhy a poukázat na související nutné právní, administrativní a další kroky,“ uvedla mluvčí ISDA Cesaltine Gregoriová. Evropští politici a ECB iniciativu odmítli jako bezpředmětnou.
Tabulka:
Padlí andělé
Banky, u nichž prověrka odhalila nedostatky v kapitálu
Diada, Španělsko
Espiga, Španělsko
Banca Civica, Španělsko
Unnim, Španělsko
Cajasur, Španělsko
Hypo Real Estate, Německo
ATEbank, Řecko
Pramen: Evropská centrální banka
